Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem J. Š. Baara 1625/11, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2004 č. j. 30 C 191/2004-34 a proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2004 č. j. 30 C 191/2004-27, spojené s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předmětnou ústavní stížností stěžovatel napadl totožná rozhodnutí a současně navrhl, aby Ústavní soud projednal jeho návrh mimo pořadí a odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Porušení svých základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") shledává stěžovatel v postupu okresního soudu, který stěžovateli v řízení, vedeném jím pod sp. zn. 30 C 191/2004, jako osobě neznámého pobytu ustanovil opatrovníka z řad justičních čekatelů soudu, přičemž k takovému postupu nebyly podmínky ani předpoklady, neboť okresní soud před tím "nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby zjistil jeho tehdejší pobyt" tím, že by např. zjistil jeho zaměstnavatele, jak to učinil pověřený soudní exekutor.
Stěžovatel uvádí , že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2004 č. j. 30 C 191/2004-34 nabyl právní moci dne 8. 10. 2004, aniž stěžovatel měl možnost se o jeho existenci, resp. řízení, které mu předcházelo, dozvědět a využít možnost podat proti němu řádný opravný prostředek. O napadených rozhodnutích se údajně stěžovatel dozvěděl až po zahájení exekučního řízení dne 13. 6. 2011.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle odst. 3 citovaného ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); výše uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ve výše uvedených ustanoveních se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Jinak řečeno, ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím teprve tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Jak je zřejmé z podané žaloby pro zmatečnost, stěžovatel postup okresního soudu, který považuje za nesprávný, napadl prostřednictvím označeného mimořádného opravného prostředku, jakým je žaloba pro zmatečnost. Tímto procesním prostředkem se může domoci zrušení pravomocného rozhodnutí soudu trpícího tvrzenými vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně takovými vadami postižené řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Stěžovatelem předkládané námitky - odnětí možnosti jednat před soudem, spadají totiž svým obsahem pod důvody zmatečnosti uvedené v ustanovení § 229 o. s. ř.
Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že ze strany okresního soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a stěžovatel tak již učinil, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj