Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Danielou Zvárovou, advokátkou, sídlem Pod Harfou 981/27, Praha 9, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 13 Co 86/2025-987 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. prosince 2024 č. j. 16 P 50/2021-951, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Z. M. a nezl. A. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 33 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na určení bydliště nezletilého, na střídavou péči a na výlučnou péči (výroky I. a II.) a rovněž zastavil řízení o návrhu vedlejší účastnice - matky na zúžení styku nezletilého se stěžovatelem (výrok III.). Dále soud upravil styk stěžovatele s nezletilým, a to každou středu od 14.00 hodin do 18.30 hodin, kdy stěžovatel nezletilého přebírá i předává matce v místě bydliště, resp. ve školském zařízení, a poté každý lichý víkend od pátku do neděle, kdy předávání a přebírání nezletilého zajišťuje naopak matka v místě bydliště stěžovatele (výrok IV.). Současně soud stanovil náhrady styku nezletilého se stěžovatelem (výrok V.), stanovil nad výchovou nezletilého soudní dohled (výrok VI.), zamítl návrh na předběžné opatření (výrok VII.), stanovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok VIII.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IX.). Obvodní soud rozhodoval v situaci, kdy nezletilý byl již soudem svěřen do péče matky, přičemž nyní neshledal takovou změnu poměrů, která by odůvodňovala též změnu péče či úpravy styku v rozsahu, v jakém navrhoval stěžovatel. Při rozhodování o návrhu stěžovatele na svěření nezletilého do střídavé péče, soud zohlednil vzdálenost mezi bydlišti rodičů, povinnou školní docházku či zvýšenou citlivost nezletilého na změny. Soud však dospěl k závěru o nutnosti podpory vztahu stěžovatele a nezletilého a rozšířil rozsah jejich styku tak, aby nezasahoval do plnění školních povinností nezletilého. Na rozdíl od dosavadní úpravy soud změnil podíl rodičů na cestách při předávání a vyzvedávání nezletilého; doposud stěžovatel v pracovní dny jezdil do H. a zpět a matka si jej pouze vyzvedávala v neděli.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I., II., V., VI. a VIII., ve výroku IV. jej ohledně víkendového styku změnil jen tak, že ke styku nezletilého převezme stěžovatel, jinak jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud totožně jako obvodní soud uzavřel, že ve věci nedošlo od posledního rozhodnutí ke změně poměrů tak, aby byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů nebo do péče stěžovatele (k tomu blíže srov. body 11 až 13 napadeného rozsudku). Změnu v předávání nezletilého ke styku se stěžovatelem soud odůvodnil tím, že je "nereálné a zejména proti zájmům dítěte, aby mohla matka této povinnosti uložené obvodním soudem dostát, nezletilý by nepochybně byl vystaven dalšímu stresu, což jistě není žádoucí". Soud poukázat též na pracovní povinnosti matky. Závěrem soud apeloval na rodiče, aby eliminovali své konfliktní vztahy a situace, které by mohly nastávat při předávání nezletilého.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, jak obecné soudy rozhodly o délce jeho styku s nezletilým přesto, že bylo prokázáno, že je třeba jej podpořit a do budoucna rozšiřovat. Soudy nevysvětlily, proč nemohl být styk stěžovatele s nezletilým více rozšířen, přestože oba rodiče jsou podle soudů schopni řádně pečovat a vychovávat nezletilého.
5. Poukazuje též opakovaně na to, že to byla matka, která nezletilého bez jeho (pozn.: stěžovatelova) souhlasu přestěhovala z P. do H. Současně bylo prokázáno, že právě matka negativně ovlivňuje, resp. ovlivňovala nezletilého ve vztahu ke stěžovateli. Jako "extrémní rozpor s principem spravedlnosti" spatřuje stěžovatel způsob, jakým se soudy postavily ke svévolnému odstěhování nezletilého matkou a jak vyhodnotily opakovaně projevovanou vůli stěžovatele k navrácení nezletilého do P. Protiprávní změna bydliště nezletilého ze strany matky nemůže být soudy opomíjena pouze s odkazem na to, že soudem bylo v roce 2022 rozhodnuto o svěření nezletilého do péče matky.
6. Dále stěžovatel namítá, že musí vynakládat nadměrné úsilí, aby se mohl s nezletilým stýkat. Převážnou část cest, nadto v pracovní dny, musí absolvovat on, přičemž odůvodnění městského soudu v tomto ohledu označuje jako "vyloženě diskriminující". Brojí přímo proti závěru soudu, který "chrání" matčiny páteční pracovní povinnosti a její volno, které má sloužit k regeneraci sil, nikoliv k cestování, přestože to byla matka, kdo rozhodl o změně bydliště nezletilého (se všemi důsledky s tímto rozhodnutím spojenými).
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti výroku IV. napadeného rozsudku obvodního soudu v části týkající se přebírání nezletilého k víkendovému styku se stěžovatelem, který byl v tomto rozsahu změněn výrokem I. napadeného rozsudku městského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti [usnesení ze dne 10. 11. 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11]. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní. Současně Ústavní soud poukazuje na potřebu zohledňovat zejména nejlepší zájem dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010
sp. zn. Pl. ÚS 15/09
(N 139/58 SbNU 141), bod 29].
9. V nyní posuzované věci jde již o rozhodování o návrhu na změnu úpravy poměrů nezletilého, určených původně rozsudkem obvodního soudu ze dne 14. 11. 2022 č. j. 16 P 50/2021-530, kterým byl svěřen do péče matky a se stěžovatele byl určen styk běžný (každou středu od 15.00 hodin do 18.30 hodin a lichý pátek od 16.00 hodin do neděle 17.00 hodin) i prázdninový. Obecné soudy proto byly povinny zkoumat, zda nastala taková podstatná změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy poměrů nezletilého, resp. změnu péče.
10. Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí ověřil, že obecné soudy řádně zdůvodnily, proč změnu poměrů v posuzované věci neshledaly. Zdůraznily, že od roku 2022 se poměry rodičů nezměnily; změnou je pouze to, že matka se vdala a nezletilý bude zahajovat povinnou školní docházku. Z provedených důkazů (včetně pohovoru s nezletilým či zprávy psycholožky) především vyplynulo, že nezletilý je velmi citlivý na změny; je citově vázán na matku, ale otce má rád a rád s ním tráví čas; u stěžovatele nebylo soudy zjištěno žádné pochybení, pokud jde o výchovu či zanedbání péče. Mimo to soudy poukázaly též na vzdálenost mezi bydlišti rodičů či hrozbu narušení povinné školní docházky nezletilého. Z pohledu Ústavního soudu je přitom zásadní zejména to, že obecné soudy zkoumaly a zohlednily při svém rozhodování nejlepší zájem nezletilého, který je plně adaptován v H., kde má i rodinné zázemí a navštěvuje tu mateřskou školu (pozn.: nyní tu již pravděpodobně plní povinnou školní docházku). Přestože tedy nezletilý rád tráví čas i se stěžovatelem, není tu nyní vzhledem k uvedeným okolnostem tzv. ve hře styk ještě více rozšířit. Závěry obecných soudů tedy v tomto ohledu z ústavněprávního hlediska obstojí.
11. Jde-li o otázku změny bydliště nezletilého, tato - i přes nesouhlas stěžovatele - souvisí s rozhodnutím soudu o péči o nezletilého. Pokud nyní obecné soudy nepřistoupily ke změně péče o nezletilého a pouze co do několika hodin rozšířily styk nezletilého se stěžovatelem, nejde o důvody, které by měly mít za důsledek změnu jeho bydliště. Ostatně - soudem určený rozsah styku lze realizovat (pozn.: a také se tak úspěšně děje) i přes vzdálenost mezi bydlišti rodičů, resp. stěžovatele a nezletilého.
12. K námitce stěžovatele směřující proti tomu, že městský soud rozhodl o jeho povinnosti přebírat nezletilého ke styku každý lichý pátek v H., je třeba uvést, že z nálezové judikatury Ústavního soudu plyne požadavek, aby obecné soudy při rozvržení povinností rodičů souvisejících s kontakty s nezletilými stanovily vyváženě, tj. pokud možno rovnoměrným rozdělením vyzvedávání a předávání dítěte v místech bydliště každého z rodičů, nebrání-li tomu závažné okolnosti (srov. nález ze dne 2. 9. 2020
sp. zn. IV. ÚS 4156/19
, bod 24 či nález ze dne 12. 7. 2024
sp. zn. III. ÚS 3431/23
, bod 17).
13. V nyní posuzované věci je situace taková, že stěžovatel cestuje za nezletilým každou středu tak, aby s ním mohl odpoledne trávit několik hodin, a dále jednou za dva týdny v pátek nezletilého přebírá ve škole (potažmo u matky) a cestuje s ním (zpět) do P.; matka nezletilého vyzvedává u otce v P. "pouze" v neděli jednou za dva týdny a cestuje s ním zpět do H. Tento model je u rodičů (i nezletilého) zažitý již několik let. "Středeční" styk stěžovatele s nezletilým je současně specifický v tom, že jej z časových důvodů nejde realizovat v místě bydliště stěžovatele a jemu tedy nezbývá, než za nezletilým dojíždět. Fakticky tedy - jde-li o styk v rozsahu pátku až neděle - dochází ke střídání rodičů v povinnostech spojených s realizací styku nezletilého se stěžovatelem. Pokud navíc u rodičů nenastala od posledního rozhodnutí změna poměrů, nebylo důvodu měnit ani jejich podíl na povinnostech spojených s přebíráním/předáváním nezletilého. Nelze též zcela opomenout, že městský soud se bezúspěšně snažil o smírné řešení této - mezi rodiči - sporné otázky (viz bod 9 napadeného rozsudku).
14. Je však třeba souhlasit se stěžovatelem, že část odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu (konkrétně bod 16) není příliš vhodně formulováno, pakliže hovoří o nutnosti regenerace sil pouze u matky. Přesto nelze jen z tohoto důvodu shledat porušení základních práv stěžovatele; podstatné je, že městský soud zvažoval, resp. chránil primárně nejlepší zájem nezletilého, který by byl - striktně vzato - v opačném případě vystaven situaci, kdy by musel školu (kam již pravděpodobně nyní nastoupil k povinné školní docházce) opouštět ještě před koncem pátečního vyučování, aby mohl s matkou včas odjíždět ke stěžovateli do P. Jde o závěr logický, ale jedná se o otázku, kterou by se měly obecné soudy při případném budoucím rozhodování zabývat podrobněji.
15. Stěžovatel opakovaně zdůrazňuje, že viníkem dané situace - tedy nutnosti dlouhého cestování mezi bydlišti rodičů - je matka, která se bez jeho souhlasu odstěhovala s nezletilým z P. do H. Nelze přitom schvalovat jednání rodiče, který bez předchozí dohody s druhým rodičem fakticky změní bydliště nezletilého. Avšak nastane-li taková situace, je v každém jednotlivém případě nezbytné pečlivě zvažovat, které z nabízejících se řešení bude co nejvíce odpovídat zájmům nezletilého dítěte (srov. např. usnesení ze dne 7. 9. 2021
sp. zn. III. ÚS 2302/21
či nález ze dne 26. 4. 2023
sp. zn. IV. ÚS 147/23
, bod 24). Uvedený požadavek obecné soudy podle názoru Ústavního soudu splnily (srov. blíže zejména bod 47 napadeného rozsudku obvodního soudu).
16. Ústavní soud na základě uvedeného shrnuje, že obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud považuje jejich výklad podústavního práva za ústavně konformní. Ústavní stížností napadená rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatele nebylo zasaženo.
17. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 12. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu