Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka Petrů a Heleny Petrů, oba zast. JUDr. Davidem Karabcem, advokátem, sídlem Na Stráži 1306/5, Praha 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2015 č. j. 12 Co 448/2014-184, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ladislava Steiningera a Ireny Steiningerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Porušení práva na spravedlivý proces spatřují stěžovatelé v postupu městského soudu, který se nevypořádal se všemi jejich námitkami, a požadují, aby Ústavní soud posoudil, zda se s jejich námitkami městský soud vypořádal ústavně konformním způsobem a zda tyto námitky měly vztah k projednávané věci, tj. zda jiné posouzení námitky soudem mohlo založit odlišný výrok napadeného rozsudku.
3. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé konstatovali, že městský soud se nevypořádal ústavně konformním způsobem s jejich námitkami ohledně právního posouzení žalovaného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, stejně jako s námitkami ohledně stanovení jeho rozsahu (náklady na zhotovení základu plotu vedlejších účastníků). Za stěžejní považují závěr o výši bezdůvodného obohacení vedlejších účastníků a připomínají, že soud při určení jeho rozsahu vycházel z jediného důkazu, a to ze znaleckého posudku a z výslechu znalce. Vůči závěrům znalce vznášeli stěžovatelé řadu námitek, soudy k nim nepřihlédly a nekriticky převzaly závěry znaleckého posudku. Dále stěžovatelé namítali zmatečnost a vnitřní rozpornost výpočtu znalce, protože náklad na výstavbu plotu vedlejších účastníků by měl činit 80% z celkové hodnoty, tj. 38 667 Kč. Podle stěžovatelů se s těmito námitkami vypořádal městský soud zcela lapidárně, a pokud se soud s nimi vypořádá jednou větou, v níž ani neodůvodní, proč námitky nebyly z pohledu závěrů znaleckého posudku významné, zcela zřejmě jde o naprosto nedostatečný způsob vypořádání námitek, když jejich odlišné posouzení mohlo založit jiný výrok rozhodnutí ve věci, což vede k závěru o protiústavnosti napadeného rozsudku.
4. Vzhledem k těmto tvrzením stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil.
10. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a se spisem obvodního soudu dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatelů je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud se, v souladu s jeho postavením (bod 9.), zabýval ústavní stížností jen v rozsahu stěžovateli namítaného porušení jejich základního práva na spravedlivý proces a konstatuje, že k žádnému takovému porušení napadeným meritorním rozsudkem krajského soudu nedošlo. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu dojde k porušení práva na soudní ochranu, příp. práva na spravedlivý proces, ve smyslu čl.
36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, či by bylo stěžovateli v pozici žalovaného odepřeno právo bránit se proti uplatněnému nároku (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace v posuzované věci evidentně nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno žádné takové právo stěžovatelů.
Stěžovatelé vystupovali v řízení před obecnými soudy v pozici žalobců domáhajících se úhrady finanční částky z údajně uzavřené smlouvy o díle, posléze z titulu bezdůvodného obohacení. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé se pokoušejí prostřednictvím tvrzení o nedostatečné reakci na jejich odvolací námitky zvrátit meritorní rozhodnutí a dosáhnout dalšího projednání jejich peněžitého nároku. Ústavní soud shledal (viz bod 7.), že městský soud zcela přiléhavě vyhodnotil relevanci jednotlivých námitek a koncentroval se na vyhodnocení významu těch, které byly podstatné pro meritum sporu.
Z tohoto hlediska nedošlo k zásahu do práva stěžovatelů na spravedlivý proces.
11. Ústavní soud potvrzuje pravdivost odvolací námitky stěžovatelů ohledně překročení jejich návrhu (součet částky v obou výrocích rozsudku obvodního soudu činil 47 635 Kč, ač stěžovatelé požadovali úhradu částky pouze ve výši 44 385 Kč). Obvodní soud přiznal stěžovatelům částku 16 422 Kč, kterou uvedl znalec jako vypočtenou částku nákladů na postavení funkčního základu plotu (viz spis obvodního soudu, č. l. 127 versa). Od sumy požadované stěžovateli však odečetl částku 13 572 Kč, tj. částku, kterou znalec uvedl jako rozpočtové náklady na nerealizovaný a technicky nedoložený projekt (str. 4 znaleckého posudku, spis obvodního soudu č. l. 96). Toto pochybení však nemůže být důvodem pro vydání kasačního rozhodnutí Ústavního soudu.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, byla jejich ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2016
Josef Fiala v. r. předseda senátu