Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného JUDr. Martinem Holým, advokátem, sídlem Bezručova 153/9, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 44/2023-391 ze dne 11. 5. 2023 a výroku X rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 13 Nc 502/2020-286 ze dne 14. 12. 2022, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, a M. J. a nezletilé N. J., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") v řízení o úpravě poměrů k nezletilé vedlejší účastnici pro dobu před a po rozvodu jejího otce (stěžovatele) a matky (první vedlejší účastnice) napadeným rozsudkem mimo jiné určil, že se nezletilá svěřuje do péče matky, upravil styk otce s dcerou, určil výživné, uložil otci zaplatit dlužné výživné a rozhodl o určení předškolního zařízení nezletilé pro plnění povinné předškolní docházky. Výrokem X okresní soud dále rozhodl, že je stěžovatel povinen uhradit k rukám matky polovinu školného za nezletilou ve výši 23 600,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí.
2. Co se týče povinnosti uhradit polovinu školného, uvedl okresní soud, že bylo prokázáno, že matka po svém odchodu ze společné domácnosti v M. a přestěhování do P. v srpnu 2020 zajistila docházku nezletilé v mateřské škole (zřízené městem) v P. Pro nesouhlas otce s docházkou dcery do tohoto zařízení ovšem následně přehlásila nezletilou do mateřské školy soukromého zřizovatele, kde hradila školné. Na toto školné za rok 2020/2021 otec dosud nijak nepřispěl, proto mu okresní soud uložil uhradit polovinu nákladů.
3. Proti výroku X rozsudku okresního soudu podali odvolání jak stěžovatel, tak matka nezletilé. Stěžovatel v odvolání k výroku X okresního soudu namítal, že matka už dne 3. 7. 2020 zapsala nezletilou (dosud docházející do mateřské školy v M.) do nové mateřské školy v P., aniž jej o tom informovala. O jejím postupu se proto dozvěděl až v září 2020. Poté informoval školku, že ji nezletilá navštěvuje bez jeho souhlasu, a v odpovědi obdržel dopis ředitelky školky, že nezletilá byla matkou dne 25. 9. 2020 ze školky odhlášena. Následně ji matka přihlásila k docházce do soukromé mateřské školy, a to opět aniž tento postup se stěžovatelem konzultovala. Přitom měla nezletilá stále zajištěnou mateřskou školu v místě svého tehdejšího trvalého pobytu (tedy v M., kde po konci soužití rodičů nadále žil jen stěžovatel).
4. Krajský soud výrokem II změnil k odvolání matky výrok X rozsudku okresního soudu tak, že stěžovateli uložil povinnost uhradit k rukám matky částku 24 350 Kč (namísto 23 600 Kč dle rozhodnutí okresního soudu), která správně odpovídala polovině uhrazeného školného. Odvolání stěžovatele proti výroku X naopak krajský soud shledal nedůvodným. Svými odvolacími námitkami podle krajského soudu stěžovatel potvrdil, že právě jeho negativní stanovisko k docházce nezletilé do mateřské školy v P. a jeho trvání na tom, aby v rozporu s jejím nejlepším zájmem nezletilá navštěvovala původní školku v místě trvalého bydliště, vedlo k tomu, že matka zajistila docházku nezletilé v jiné, ovšem soukromé mateřské škole v P. Proto shledal krajský soud důvodným, aby se stěžovatel na nákladech školného také podílel.
5. Stěžovatel namítá porušení svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť napadená rozhodnutí se dostatečně nevypořádala s jím tvrzenými skutečnostmi. Zvláště měl krajský soud opomenout otázky zásadního právního významu, které stěžovatel vymezil.
6. Dále stěžovatel namítá porušení svého práva na péči o dítě a jeho výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny, respektive práva na soukromý a rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny). Nesouhlasí s tím, aby musel uhradit část úhrady za školné v soukromé mateřské škole, kam jeho dcera docházela bez jeho souhlasu. Nezletilá docházela do mateřské školy v místě svého trvalého pobytu. Potřeba změnit mateřskou školu vznikla jen proto, že se matka, aniž by o tom stěžovatele informovala, s nezletilou přestěhovala. K docházce do nové mateřské školy byla nezletilá přihlášena matkou bez souhlasu stěžovatele, který se o něm dozvěděl až zpětně během jednání s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tvrzení matky, že nezletilou musela přihlásit do soukromé mateřské školy kvůli postupu stěžovatele, je podle stěžovatele liché. Vzhledem ke svévolnému postupu matky v souvislosti se změnou mateřské školy odmítá hradit poměrnou část nákladů školného.
7. Stěžovatel rozporoval závěr uvedený v bodě 10 napadeného rozsudku okresního soudu, že to byl on, kdo podal žádost o vyloučení nezletilé z této nové mateřské školy, což vedlo matku k přihlášení dcery do soukromé mateřské školy. Považuje závěr okresního soudu za zcela excesivní a nesoucí prvky libovůle, neboť vůbec není zřejmé, z čeho by měl tento závěr vyplývat. Doložený dopis ředitelky školky ze dne 30. 9. 2020 naopak dokládá jiný důvod ukončení docházky. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěrem přijatým obecnými soudy shledává stěžovatel i v konstatování soudů, že svým postupem zmařil docházku nezletilé do této mateřské školy.
11. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
12. Rozhodování ve věcech péče o děti je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Ústavní soud s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, který by ? jako další instančně nadřízený soud ? posoudil všechny námitky účastníků řízení.
Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy. Jeho přezkumná pravomoc se koncentruje zejména na posouzení, zda nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces [nález sp. zn. II. ÚS 1338/20 ze dne 3. 3. 2021 (N 44/105 SbNU 23)].
13. S ohledem na tato východiska Ústavní soud neshledal, že by v daném případě existoval důvod pro jeho kasační zásah. Naopak je možné konstatovat, že se ústavní stížnost převážně soustředí jen na další polemiku se závěry obecných soudů.
14. Co se týče údajných nedostatků odůvodnění napadených rozhodnutí, Ústavní soud ustáleně judikuje, že ústavně zaručenému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a přitom se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně a logicky vypořádat s argumentačními tvrzeními účastníků řízení [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)].
15. Stěžovatel tvrdí, že se obecné soudy nevypořádaly se zásadními aspekty jeho právní argumentace, avšak nespecifikuje, co konkrétně krajský soud opomenul. Vzhledem k neurčitosti této námitky Ústavní soud podobně obecně konstatuje, že nezjistil, že by se krajský soud opomněl vypořádat s částí odvolání (které stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti a je i součástí spisu okresního soudu, který si Ústavní soud vyžádal). Napadený rozsudek krajského soudu naopak přiléhavě reaguje na odvolací námitku týkající se k výroku X okresního soudu a zdůvodňuje, na základě kterých skutkových zjištění dospěl krajský soud (stejně jako před ním okresní soud) k závěru, že k zápisu nezletilé do soukromého předškolního zařízení vedl především postup stěžovatele, který nezohlednil, co bylo v danou chvíli v nejlepším zájmu nezletilé, a proč z toho důvodu považoval za důvodné, aby se stěžovatel poměrně podílel na nákladech, které tímto vznikly.
16. Stěžovatel dále označil za extrémně nesprávné skutkové závěry obecných soudů k tomu, který z rodičů odhlásil nezletilou z mateřské školy v P., kam ji matka přihlásila po opuštění společné domácnosti. Ústavní soud však neshledal, že by tyto závěry postrádaly oporu v provedeném dokazování, takže by existoval extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry, pro který by byl namístě zásah Ústavního soudu.
17. Tvrzení uvedené v bodu 10 napadeného rozsudku okresního soudu, které stěžovatel považuje za zcela nepodložené a následně převzaté do rozsudku krajského soudu, představuje shrnutí obsahu účastnického výslechu matky ? nevyjadřuje závěr okresního soudu, že odhlášení nezletilé z docházky do předmětné mateřské školy provedl stěžovatel. Okresní soud dospěl k vlastnímu zjištění, že odhlášení nezletilé provedla matka v přímé návaznosti na postup stěžovatele, až v bodě 34 svého rozsudku a právě tento závěr byl přezkoumán krajským soudem v rámci odvolacího řízení.
Napadený rozsudek krajského soudu v bodě 11 shrnuje skutkové zjištění plynoucí mj. z dopisu ředitelky mateřské školy, na nějž stěžovatel poukazuje i v ústavní stížnosti. Podle Ústavního soudu tak okresní i krajský soud ve skutečnosti dospěly k totožnému skutkovému závěru, jehož se dovolává stěžovatel v ústavní stížnosti. Stěžovatel tak brojí spíše proti dalším závěrům soudů, které z tohoto skutkového zjištění vycházejí. V návaznosti na toto zjištění totiž v bodě 17 rozsudku krajský soud uzavřel, že stěžovatelova vyjádření v odvolacím řízení svědčí o správnosti předchozího závěru okresního soudu.
18. Protože tato část stěžovatelovy argumentace představuje zopakování toho, co uváděl už v odvolání, vyjádří se k ní Ústavní soud jen stručně. Je podstatné, že krajský soud nahlížel na postup stěžovatele ve vztahu k docházce nezletilé do mateřské školy perspektivou jejího nejlepšího zájmu. Shledal, že v jejím nejlepším zájmu nebylo každodenní dojíždění do mateřské školy v místě bydliště otce. Jak plyne ze spisu okresního soudu, tuto původní mateřskou školu sice nezletilá dále navštěvovala až do vydání předběžného opatření ve věci určení mateřské školy, ale jen v dny, kdy pobývala u otce.
Ve dny, kdy se nacházela v péči matky, však bylo podle krajského soudu v jejím zájmu navštěvovat mateřskou školu blíže jejímu bydlišti, což stěžovatel odmítal zohlednit ? nikoli však z výhrad proti matkou zvolenému předškolnímu zařízení, ale principiálně proto, že se na tomto rozhodnutí nemohl podílet. Toto odůvodnění krajského soudu Ústavní soud akceptuje a připomíná, že právo rodiče vychovávat a pečovat o dítě (čl. 32 odst. 4 Listiny), stejně z něj plynoucí právo se v rámci rodičovské odpovědnosti podílet s druhým rodičem na rozhodování o zásadních otázkách dítěte (§ 865 ve spojení s § 876 občanského zákoníku), je omezeno především právy dítěte, jehož nejlepší zájem má být sledován (viz § 875 občanského zákoníku).
19. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný v části, v níž napadala výrok II rozsudku krajského soudu. V části, v níž směřovala proti výroku X rozsudku okresního soudu, ji Ústavní soud odmítl pro nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu