Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti M. J., zastoupené Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem Uruguayská 11, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2024, č. j. 18 Co 67/2024-371, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. listopadu 2023, č. j. 40 Nc 44/2022-290, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a M. M., nezletilého P. M., a nezletilé M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem okresní soud svěřil nezletilé do asymetrické střídavé péče rodičů tak, že budou v péči stěžovatelky v každém lichém týdnu od středy do neděle a v péči M. M. (otce) od neděle v lichém týdnu do následující středy v lichém týdnu, upravil péči rodičů o nezletilé o prázdninách, otci uložil platit výživné na nezletilého P. ve výši 2 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé M. ve výši 1 700 Kč měsíčně, stěžovatelce uložil platit výživné na nezletilého P. ve výši 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé M.
ve výši 3 400 Kč měsíčně a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí o péči odůvodnil okresní soud tím, že nezletilí by měli vyrůstat spolu, oba rodiče zajišťují jejich potřeby, stěžovatelkou nastavená protektivní výchova však není pro nezletilé přínosná. Výši výživného určil okresní soud s ohledem na příjmy rodičů, které jsou srovnatelné, resp. by po odpracování stejného počtu pracovních hodin srovnatelné být mohly, počet vyživovacích povinností rodičů a rozsah péče rodičů o nezletilé.
2. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přiklonil se k závěrům okresního soudu, že nezletilí by měli vyrůstat spolu a vzhledem ke stabilnějšímu a klidnějšímu prostředí u otce je vhodná asymetrická střídavá péče s převahou jeho péče. Důvodnými neshledal ani námitky stěžovatelky k výši stanoveného výživného. Uvedl, že nezletilí netrpí natolik závažnými problémy, které by odůvodňovaly intenzivní péči o ně, a tedy nižší pracovní zapojení stěžovatelky. Širší prostor pro využití svého pracovního potenciálu stěžovatelce umožní i nově upravená širší péče otce o nezletilé.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle ní porušují její základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 24 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 a 14 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin.
4. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení. Namítá nesprávnost znaleckého zkoumání. Znalkyně se nezabývala otázkou vícejazyčnosti nezletilých, vývojovou dysfázií nezletilé a dalšími faktory, které ovlivňují sociální vazby dítěte na rodiče. Nezohlednila, jaký vliv bude mít na dceru vytržení ze současného výchovného prostředí stěžovatelky. Při svém zkoumání použila překonané metody, na základě nichž získala rozporné informace. Obecné soudy závěry znaleckého zkoumání následně nekriticky převzaly. Nepřihlédly k tomu, že otec po dobu sedmi měsíců omezoval stěžovatelku ve styku s nezletilým. Rozsudek krajského soudu obsahuje osobní postoje předsedkyně senátu, což snižuje jeho vážnost. Stěžovatelka klade velký důraz na vzdělání nezletilých a vede je k víře. Menší rozsah její péče jí neumožní dále tyto hodnoty u nezletilých prohlubovat. O nezletilé bude naopak v důsledku napadených rozsudků více pečovat babička ze strany otce. Odlišný způsob výchovy nemůže být jediným důvodem pro omezení podílu péče rodiče o dítě.
5. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že při určení výše výživného vycházely obecné soudy pouze z potenciality jejích příjmů, nikoliv i z potenciality příjmů otce. Ten má ukončené vysokoškolské magisterské vzdělání a pracuje jako topič/údržbář.
6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
7. Stěžovatelka především polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry či překročení mezí daných zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) Ústavní soud neshledal. Nic nenasvědčuje tomu, že by v řízení zpracovaný znalecký posudek vykazoval vady bránící jeho použití. Oba obecné soudy nevycházely pouze ze znaleckého posudku, ale i z jiných důkazů (výpovědi rodičů, zpráva PhDr. Nejedlé apod.). Skutkový stav zjištěný obecnými soudy dostatečně odůvodňuje závěr, že oba rodiče snižují své rodičovské kompetence tím, že nerespektují potřebu péče a výchovy druhého rodiče nezletilých.
Výchovné působení otce na nezletilého však nevede, na rozdíl od výchovného působení stěžovatelky na nezletilou, ke vztahu závislosti (bod 3 rozsudku okresního soudu), který sama stěžovatelka ve své ústavní stížnosti u nezletilé popisuje. I z toho důvodu lze předpokládat, že větší podíl péče otce může lépe zajistit zachování zdravých vazeb nezletilých na oba rodiče a je tedy plně v souladu s nejlepším zájmem nezletilých. Zároveň je však zachována poměrně široká péče stěžovatelky o nezletilé, v rámci které může nezletilé podporovat v oblastech vzdělání, jazyka a víry.
8. Z ničeho nevyplývá, že by babička ze strany otce za něj péči zcela přebírala a pečovala proto o nezletilé ve větším rozsahu než stěžovatelka. Babička otci pouze vypomáhá, což samo o sobě nelze hodnotit nijak negativně. Za nevhodné je ovšem nutné označit jednání babičky zpochybňující roli stěžovatelky coby matky (bod 14 rozsudku krajského soudu). Pokud v takovém chování bude babička pokračovat a otec tomu nijak nezamezí, může být dán důvod pro změnu rozhodnutí o péči o nezletilé v budoucnu (bod 17 rozsudku krajského soudu). K tomu může dojít i tehdy, pokud otec nezletilé na péči stěžovatelky řádně nepřipraví (bod 14 rozsudku krajského soudu).
9. Opodstatněnou není ani námitka stěžovatelky, že krajský soud měl při určování výživného otce na nezletilé vyjít z potenciality jeho příjmů. Jestliže má otec vystudovanou filozofickou fakultu, obor etnologie, lze si představit obtíže spojené s nalezením práce v tomto oboru s vysokým finančním ohodnocením. Stěžovatelka ostatně nepoukazuje na konkrétní lepší zaměstnání, které by otec měl oproti tomu stávajícímu vykonávat.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu