Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. R. N., právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem AK se sídlem Náměstí 18, 594 01 Velké Meziříčí, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2011 č. j. Nco 19/2011-92, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2011 č. j. Nco 19/2011-92 bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Michaela Svobodová, Mgr. Monika Kyselová a JUDr. Marek Cigánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 468/2008.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Dle ust. § 14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci nebo mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo nebo zprostředkovaně (např. osobou blízkou) dotčen ve svém právním či společenském postavení; soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě být vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci může být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Ústavní soud také poznamenal, že rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního, což znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, či ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 105/01 , sp. zn. I. ÚS 371/04 ). Ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považuje Ústavní soud za validní kritérium tzv. jevovou stránku věci. Za objektivní však nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale za rozhodující považuje reálnou existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým - nikoliv nezaujatým - vztahem k věci (srov. věc Chmelíř proti České republice, Application no. 64935/01).
V souzené věci Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalovaná (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, jež by se týkaly jednání či postojů některého ze soudců, kteří mají rozhodovat o odvolání žalobce proti rozsudku prvostupňového soudu. Ve vztahu k nim lze, uvedl vrchní soud, z obsahu námitky dovozovat pouze obavu žalované, že by mohli mít zájem na tom, aby rozhodnutím v projednávané věci podpořili postup vedení soudu vůči otci žalované.
Vrchní soud dovodil, že žalovaná neuvedla žádné konkrétní tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit, že by snad soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Michaela Svobodová, Mgr. Monika Kyselová a JUDr. Marek Cigánek měli být vedením soudu ovlivňováni, jak mají postupovat či rozhodnout v daném odvolacím řízení. Nic takového nevyplývá ani z vyjádření jmenovaných soudců k námitce podjatosti. Vrchní soud uzavřel, že žalovaná žádné konkrétní skutečnosti, jež by byly způsobilé vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudců neuvádí a tyto se nepodávají ani z obsahu předloženého spisu.
Proto Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že tito soudci z projednávání a rozhodnutí dané věci vyloučeni nejsou.
Ústavní soud ověřil, že závěrům vrchního soudu obsaženým v napadeném rozhodnutí nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Vrchní soud své rozhodnutí řádně, ústavně konformním způsobem odůvodnil, uvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil. Právní názor vrchního soudu byl přijat v souladu s ústavní nezávislostí soudní moci (článek 81 a článek 82 Ústavy České republiky). Argumentaci vrchního soudu, tak jak je rozvedena v napadeném rozhodnutí, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah.
Ústavní soud ověřil, že vrchní soud v souzené věci rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2011
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu