Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Skalského, zastoupeného JUDr. Ing, Michalem Čapkem, advokátem, se sídlem Na Boubín 203, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2024 č. j. 7 Co 364/2024-991, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a VEBA PLYN a. s., se sídlem Táborská 260, Milevsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Písku (dále jen "okresní soud") svým usnesením ze dne 8. 2. 2024 č. j. 12 C 162/2019-938 zamítl návrh stěžovatele jako žalobce na zajištění důkazu.
3. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Krajský soud v napadeném usnesení rovněž stěžovatele poučil o možnosti podat proti jeho usnesení dovolání.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí a z toho plynoucí jeho nepřezkoumatelnost. Stěžovatel se s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017 sp. zn. 29 Cdo 960/2017 domnívá, že poučení krajského soudu o možnosti podat proti napadenému usnesení dovolání je nesprávné. Stěžovatel ovšem z opatrnosti dovolání s ohledem na poučení krajského soudu podal (podání dovolání si Ústavní soud ověřil u okresního soudu - pozn. Ústavní soud). Zároveň podal nyní posuzovanou ústavní stížnost.
5. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených podmínek řízení. V dané věci však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 237/09 či usnesení ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 2617/08 ), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv výlučně Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
7. Ve věci stěžovatele došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadeného rozhodnutí, a to ústavní stížnosti a dovolání. Byla-li by proto v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o stěžovatelem podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Zároveň je z hlediska funkce ústavního soudnictví nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud.
8. K tomu Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, podle kterého platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku." Je tedy zřejmé, že stěžovatel podal ústavní stížnost předčasně, jelikož i za situace, kdy přípustnost podaného dovolání závisí na úvaze Nejvyššího soudu, je nutno před podáním ústavní stížnosti vyčerpat i tento mimořádný opravný prostředek a teprve po rozhodnutí o něm Nejvyšším soudem je věcí úvahy stěžovatele, zda se bude domáhat ochrany rovněž před Ústavním soudem v rámci řízení o ústavní stížnosti.
9. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání přitom nelze předjímat a sám stěžovatel poukazuje na určitou výkladovou nejasnost ohledně přezkumu nyní napadeného soudního rozhodnutí v dovolacím řízení. Za této procesní situace je proto ústavní stížnost předčasná. Stěžovatel se přitom v ústavní stížnosti důsledně nedovolává postupu dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
10. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že s účinností novely zákona o Ústavním soudu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva a posledním prostředkem k ochraně práva je tedy právě podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti začne proto stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a to jak proti rozhodnutí dovolacího soudu, tak případně i proti předcházejícím rozhodnutím.
11. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu, protože pokud by nebyl srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněn po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem.
12. Na základě výše uvedených závěrů, Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka