Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Stanislavy Fejtové, zastoupené Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem, se sídlem Brněnská 53/101, Třebíč, proti výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 21. května 2024, č. j. 54 Co 157/2023-379, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Krajský soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu o věci samé (výrok I) a nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení - a to ve vztahu k prvostupňovému (výrok II) i odvolacímu řízení (výrok III).
2. Proti výroku o věci samé (výrok I) podala stěžovatelka dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto (řízení je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2592/2024). Proti výrocích o nákladech řízení (výroky II a III) podala nyní posuzovanou ústavní stížnost.
3. Ještě předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musí ověřit, zda jsou splněny procesní podmínky (viz § 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel podá ústavní stížnost proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň napadne jeho výrok o věci samé dovoláním (podle § 237 občanského soudního řádu), o němž zatím nebylo rozhodnuto, je jeho ústavní stížnost nepřípustná. Stěžovatel totiž v takovém případě dosud nesplnil povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3609/22 , bod 11; III. ÚS 2324/22, bod 10; III. ÚS 941/19, bod 14).
5. Ústavní soud si je vědom nepřípustnosti dovolání proti nákladovým výrokům [viz § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. O přípustnosti dovolání v konkrétní věci však může rozhodnout pouze Nejvyšší soud. Pokud by Nejvyšší soud shledal stěžovatelčino dovolání přípustným, byl by oprávněn zrušit nejen dovoláním napadený výrok o věci samé, ale i ústavní stížností napadený výrok o nákladech řízení (viz § 243e občanského soudního řádu), anebo o nich případně sám znovu rozhodnout (viz § 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 až 2 občanského soudního řádu).
6. Pokud by Ústavní soud přezkoumal nákladové výroky rozhodnutí již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva a zároveň by tím nepřímo předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (shodně viz např. rozhodnutí uvedená v bodě 10 usnesení sp. zn. I. ÚS 2237/23 ).
7. Vzhledem k tomu, že o stěžovatelčině dovolání dosud nebylo rozhodnuto, Ústavní soud odmítl její ústavní stížnost jako nepřípustnou [viz § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a zároveň nenastaly okolnosti, které by Ústavnímu soudu umožnily se její ústavní stížností za této situace zabývat věcně (viz § 75 odst. 2 zákona).
8. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím stěžovatelku nijak nepoškozuje v jejím právu na přístup k Ústavního soudu. Pokud bude mít stěžovatelka za to, že Nejvyšší soud rozhodnutím o jejím dovolání porušil její ústavně zaručené základní právo či svobodu, může po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost, která zohlední i průběh a výsledek tohoto řízení. Tato ústavní stížnost pak bude za splnění zákonných podmínek projednatelná a lhůta k jejímu podání se bude i ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí krajského soudu odvíjet od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu (shodně viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1127/24 , bod 6; I. ÚS 3609/22, bod 12; II. ÚS 304/22, bod 12).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka