Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Zdeňkem Kryštofem Koschinem, advokátem, se sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. července 2024, č. j. 23 Co 235/2024-2288, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. června 2024, č. j. 0 P 74/2021-2262a, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti uvedených usnesení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, Jiřího S. a nezletilé Jitky S. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Předběžným opatřením ze dne 23. 2. 2024, č. j. 0 P 74/2021-2073, ponechal okresní soud nezletilou v péči otce a rozhodl, že stěžovatelka není po dobu trvání předběžného opatření oprávněna se jakkoliv přímo s nezletilou stýkat. Následně okresní soud dobu trvání předběžného opatření prodloužil do 26. 8. 2024. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na změnu předběžného opatření tak, aby jí byl umožněn osobní styk s nezletilou a současně znovu prodloužil dobu trvání předběžného opatření do 26. 11. 2024.
2. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud poukázal na obstrukční jednání stěžovatelky spočívající v opakovaném podávání totožných návrhů s cílem prodloužit řízení, které má s ohledem na jeho předmět (péče o nezletilé dítě) probíhat s největším urychlením. I nyní stěžovatelka ve svém návrhu opakuje již dříve vznesené výhrady vůči péči otce o nezletilou a jeho osobě. Tyto výhrady však nijak nedokládá. Naopak v péči stěžovatelky byla nezletilá vystavena závažnému systémovému týrání převážně psychického charakteru. Je proto v zájmu nezletilé stávající úpravu poměrů zachovat.
3. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Nad rámec argumentů okresního soudu zdůraznil, že pokud chce být stěžovatelka se svým návrhem na změnu (zrušení) předběžného opatření úspěšná, musí alespoň osvědčit důvody pro tuto změnu, popř. že důvody pro nařízení předběžného opatření pominuly, tj. že nezletilá již v její péči ohrožena není. To stěžovatelka neučinila a setrvala na své nepodložené kritice vůči otci. Závěry okresního soudu vůči své osobě stěžovatelka zpochybnila pouze obecným nesouhlasem se znaleckými posudky. V současnosti proto důvody pro nařízení předběžného opatření nadále trvají. Jeho opakované prodlužování je odůvodněno nutností vypracování znaleckých posudků ve věci samé a potřebou reagovat na časté návrhy a podání stěžovatelky.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost. Tato usnesení podle ní porušují její základní práva podle čl. 90 Ústavy, čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a základní práva nezletilé podle čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Současně žádá, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí (byť usnesení stěžovatelka nesprávně označuje).
5. Stěžovatelka namítá, že soudkyně okresního soudu vydala napadené usnesení i přesto, že vůči ní stěžovatelka ještě před vydáním usnesení uplatnila námitku podjatosti. Tato námitka byla důvodná i proto, že otec v jednom ze svých podání uvedl, že okresní soud má jedinečnou znalost spisu. Stěžovatelka se dále domáhala přenesení příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 5, na což okresní soud nijak nereagoval. Vzhledem k tomu, že přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilé, okresní soud přenést příslušnost musel. Napadené usnesení okresní soud vydal o dva dny dříve, než krajský soud rozhodl o odvolání stěžovatelky proti předchozímu prodloužení předběžného opatření. Okresní soud dále vyloučil stěžovatelku i jejího právního zástupce z účasti na jednání, z něhož se řádně omluvili. Jednání nemělo proběhnout (mimo jiné pro nezaslání podkladů právnímu zástupci soudem) a závěry znalců na něm vyjádřené jsou neplatné.
6. Účinné předběžné opatření významně omezuje stěžovatelku na jejích právech k nezletilé. Krajský soud nijak nereagoval na námitky stěžovatelky, že znalecké posudky jsou chybné a stěžovatelka nikdy nepodala na otce oznámení, že se měl dopustit zvlášť závažného zločinu. Stěžovatelka popisuje vývoj svého vztahu s otcem a nedostatky v osobě otce a jeho péči o nezletilou. Tvrdí, že ji (stěžovatelku) otec znásilnil. S nezletilou má stěžovatelka hluboký vztah, zajímá se o ni. Závěry znaleckých posudků jsou chybné a účelové. Otec není abstinent a o nezletilou stěžovatelka v době své péče pečovala bezproblémově. Stěžovatelka podala podnět Ministerstvu spravedlnosti k prošetření činnosti znalců. V řízení doposud nebyly provedeny stěžovatelkou navržené důkazy (např. účastnický výslech, výslech svědka). Pochybení nastala i v pozdějším řízení o návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 20. 9. 2024, při jednání soudu dne 24. 9. 2024, jakož v celém řízení ve věci nezletilé.
7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření (včetně jeho změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, případně které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
9. Uvedené vady Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Zákon umožňuje soudci, vůči němuž je namítána podjatost, činit úkony, které nesnesou odkladu (§ 15b odst. 1 o. s. ř.). Takovým úkonem může být v některých případech i vydání (jeho změna či zrušení) předběžného opatření [Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha I (§ 1 až 250l o. s. ř.). Praha: Wolters Kluwer 2023, § 15]. Není přitom zcela jasné, zda o námitce podjatosti skutečně nebylo v době rozhodování okresního soudu rozhodnuto, neboť z jeho rozhodnutí plyne spíše opak (viz bod 14 napadeného usnesení: "spis byl předložen nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodující soudkyně a následně po jeho vrácení zpět ...").
Pokud jde o návrhy stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti, okresní soud na ně adekvátně reagoval (bod 2 jeho usnesení). Opodstatněná není ani námitka stěžovatelky, že by měl okresní soud vyčkávat s dalším prodloužením předběžného opatření do rozhodnutí o odvolání stěžovatelky proti tomu předchozímu. Okresní soud musí rychle reagovat na nastalé situace. Pokud krajský soud shledá odvolání proti prvnímu prodloužení důvodným, zruší i další na něj navazující prodloužení [Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M.
a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 996 s]. Důvodnost své omluvy z jednání stěžovatelka ničím relevantním nedokládá. Soud nemá povinnost právnímu zástupci zasílat podklady, které může získat nahlížením do spisu. Namítaná pochybení, která měla nastat po vydání předběžného opatření v rámci dalšího postupu soudu, nejsou pro posouzení nynější ústavní stížnosti relevantní.
10. S námitkou stěžovatelky k chybovosti znaleckých posudků se krajský soud řádně vypořádal (bod 14 usnesení krajského soudu). Svůj nesouhlas se znaleckými posudky ani v ústavní stížnosti stěžovatelky nepodkládá konkrétními relevantními námitkami (např. nesprávné metody apod.). Na skutečnosti, zda stěžovatelka podala či nepodala na otce trestní oznámení, rozhodnutí krajského soudu nezáviselo. Nesouhlas s neprovedením důkazů ve věci samé může stěžovatelka vyjádřit v odvolání proti konečnému rozhodnutí ve věci.
11. Stěžovatelce je možno přisvědčit v tom, že úplný zákaz přímého styku s nezletilou významně omezuje výkon jejich rodičovských práv. Obecné soudy však pro takové významné omezení uvedly dostatečné důvody. Zejména zohlednily, že podle znaleckých posudků stěžovatelka trpí poruchou osobnosti, která závažným způsobem ovlivňuje její rodičovské kompetence. Stěžovatelka nemá na tuto poruchu náhled a je ke svému jednání nekritická. V její péči byla nezletilá vystavena systémovému týrání převážně psychického charakteru. Stěžovatelka nadřazuje svůj zájem na boji s otcem nad zájmy nezletilé na klidný život a pocit bezpečí. Nezletilou dlouhodobě a záměrně zneužívá v boji s otcem. Stěžovatelka s těmito skutkovými zjištěními, stejně jako se skutkovými zjištěními ohledně osobnosti otce a jeho péče o nezletilou, polemizuje. K tomu je nutné zdůraznit, že skutková zjištění obecných soudů zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Jinak tomu není ani v této věci, okresní soud stěžovatelce vysvětlil, že jí tvrzené skutečnosti se v řízení prozatím neprokázaly (bod 13 usnesení okresního soudu).
12. Pokud tedy obecné soudy na základě učiněných zjištění ponechaly stávající zákaz styku stěžovatelky s nezletilou v platnosti, jednaly v nejlepším zájmu dítěte. Ústavní soud však shodně s krajským soudem (viz bod 19 napadeného usnesení) zdůrazňuje povinnost soudu prvního stupně bezodkladně rozhodnout ve věci samé. Je zcela nezbytné rozhodnout o péči o nezletilou a o styku s nepečujícím rodičem pravomocným rozhodnutím ve věci samé, neboť vzhledem k nízkému věku nezletilé je stav, kdy se vůbec nestýká se svou matkou několik měsíců na základě předběžného opatření, negativní a dlouhodobě neudržitelný. Přestože Ústavní soud nyní potvrdil existenci velmi závažných důvodů pro prodloužení předběžného opatření, avizuje, že s další délkou trvání předběžného opatření se zvyšuje přísnost kritérií pro posouzení podmínek, zda ve věci samé nebylo možno dosud rozhodnout.
13. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
14. Stejný osud jako ústavní stížnost sdílí též návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní soud o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu