Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Mgr. Bc. Pavola Duraje a b) Daniely Durajové, zastoupených Mgr. Kristýnou Řičánkovou, advokátkou, sídlem Příkop 843/4, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. května 2021 č. j. 25 C 172/2012-526, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2020 č. j. 22 Cdo 1299/2020-483, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 13 Co 185/2018-438 a rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 7. března 2018 č. j. 25 C 172/2012-299, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno - venkov, jako účastníků řízení a Ing. Valéra Klukana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soud Brno - venkov (dále jen "okresní soud") sp. zn. 25 C 172/2012, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 7. 3. 2018 č. j. 25 C 172/2012-299 zrušil spoluvlastnictví stěžovatelů a vedlejšího účastníka k pozemku p. č. X1 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov na LV č. X2 pro obec a katastrální území T. (I. výrok), do vlastnictví vedlejšího účastníka přikázal pozemek p. č. X1 vzniklý rozdělením pozemku p. č. X1 na základě geometrického plánu č. 1427-17/2016 vypracovaného Ing. Stanislavem Kutálkem, CSc. (II. výrok), do společného jmění stěžovatelů přikázal pozemek p. č. X3 vzniklý rozdělením pozemku p. č. X1 na základě geometrického plánu č. 1427-17/2016 vypracovaného Ing. Stanislavem Kutálkem, CSc. (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 11. 2019 č. j. 13 Co 185/2018-438 rozsudek okresního soudu v I. výroku o zrušení spoluvlastnictví potvrdil, II. a III. výrok změnil tak, že pozemek p. č. X1 přikázal do výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka a uložil mu povinnost stěžovatelům zaplatit jako náhradu za jejich spoluvlastnický podíl částku 211 594 Kč.
4. Rozsudek krajského soudu napadli stěžovatelé dovoláním, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
5. Proti rozsudku okresního soudu a krajského soudu podali stěžovatelé taktéž žalobu pro zmatečnost, která byla usnesením okresního soudu ze dne 18. 5. 2021 č. j. 25 C 172/2012-526 zamítnuta.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že se obecné soudy v řízení nevypořádaly s jejich námitkou týkající se aktivní legitimace vedlejšího účastníka. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud měl vrátit věc k rozhodnutí okresnímu soudu, protože pro vydání rozhodnutí odvolacím soudem nebyly splněny zákonné podmínky. Krajský soud podle stěžovatelů pochybil, když nedoplnil dokazování tak, jak mu ukládá zákon, a přiklonil se k tvrzením vedlejšího účastníka, která vzal za prokázaná. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že krajský soud přijal vadné odvolání podané vedlejším účastníkem, které nesplňovalo zákonné náležitosti a nebylo v soudem stanovené lhůtě doplněno. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými rozhodnutími jim byla způsobena újma, neboť došlo k zásadnímu snížení hodnoty jejich nemovitosti, tedy pozemku a domu, když nemají přístup na zahradu za domem jiným způsobem, než skrze dům.
7. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
8. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 6. 2020, je ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, návrhem podaným po lhůtě, neboť je zjevné, že lhůta dvou měsíců k jeho podání již dříve marně uplynula. Ze stejných důvodů je ústavní stížnost podaná opožděně v části směřující proti rozsudku okresního soudu a krajského soudu.
10. V části směřující proti usnesení okresního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný. Je tomu tak proto, že stěžovatelé, jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu a ústavní stížnosti, nepodali proti usnesení okresního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost odvolání. V napadeném usnesení okresního soudu přitom byli stěžovatelé poučeni o tom, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení.
11. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti usnesení okresního soudu odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a ve zbývající části podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2021
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj