Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Bláhy, zastoupeného Mgr. Janou Kitzbergerovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 48, Český Krumlov, proti rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 14. 6. 2022 č. j. KUJCK 75164/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí správního orgánu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 2 a 3 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin vydal Městský úřad Český Krumlov dne 13. 5. 2022 příkaz č. j. MUCK 48663/2022/OS/MT, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 28. února 2022, v době kolem 11 hodin, jako majitel a osoba odpovědná za svá hospodářská zvířata - ovce, v katastru obce Č., poblíže silnice II.
třídy číslo 160, mezi Č. a obcí V. řádně nezabezpečil na pastvině oplocení po pádu stromu, v důsledku čehož ovce z pastviny unikly a volně se pohybovaly po silnici II. třídy číslo 160, tři ovce byly pokousány blíže nezjištěnými psy neustanoveného majitele a jedna ovce byla psy usmrcena. Správní orgán rozhodl o uložení pokuty ve výši 1 500 Kč. Dne 26. 5. 2022 podal stěžovatel na Městském úřadu Č. podání označené jako odpor proti příkazu, který byl stěžovateli doručen dne 17. 5. 2022. Jelikož lhůta k podání odporu uplynula dne 25.
5. 2022, nadřízený správní orgán, Krajský úřad Jihočeského kraje, posoudil podání jako podnět k provedení přezkumného řízení. Přezkumný orgán důvody k provedení přezkumného řízení neshledal a k přezkumnému řízení nepřikročil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že případné přestupkové jednání stěžovatele bylo řešeno věcně nepříslušným správním orgánem, neboť mělo být projednáváno odborem životního prostředí, do jehož kompetence případné přestupkové jednání v dané oblasti dopadá. V důsledku nezahájení přezkumného řízení došlo k přímému dopadu do výše citovaných práv a povinností stěžovatele.
4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Ústavní soud tedy napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice tzv. podústavního práva. Ústavní soud taktéž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem
5. V nyní projednávané věci byl veden spor o částku ve výši 1 500 Kč, tedy o bagatelní částku. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13 ). Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů.
Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
6. Stěžovatel v daném případě nepodal včas odpor proti příkazu vydanému správním orgánem. Vzhledem k této skutečnosti a především z důvodu nabytí právní moci, postupoval nadřízený správní orgán, tj. Krajský úřad pro Jihočeský kraj, v souladu s § 92 odst. 1 s. ř. s., věty druhé, a posoudil jeho opožděné podání jako návrh na zahájení přezkumného řízení. Pro zahájení přezkumného řízení po zvážení všech okolností neshledal důvod, neboť neshledal v postupu správního orgány vady, pokuta byla uložena na spodní hranici zákonného rozmezí, a tudíž rozhodl o jeho zamítnutí sdělením.
7. Jak si je sám stěžovatel vědom, neboť tak uvádí v ústavní stížnosti, přezkumné řízení je mimořádným opravným prostředkem. Ústavní soud konstatuje, že proti sdělení o nezahájení přezkumného řízení není dáno veřejné subjektivní právo k podání žaloby. Pokud by stěžovatel podal včasný odpor proti příkazu, mohl by následně proti výsledku správního řízení brojit správní žalobou. Svým vlastním jednáním se o možnost přezkumu ve správním soudnictví připravil a není úlohou Ústavního soudu nahrazovat neproběhlé řízení před správními soudy. Ústavní soud proto připomíná, že k ochraně práv je nutné vlastní přičinění jednotlivých subjektů, tj. požaduje se, aby především ony samy sledovaly svá subjektivní práva a činily takové kroky, aby nedocházelo k jejich ohrožování a poškozování (zásada vigilantibus iura scripta sunt). Jinak řečeno, stěžovatel měl podat opravný prostředek ve správním řízení včas.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k výši částky 1 500 Kč uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2022
Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu