Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. N., zastoupeného Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem, sídlem Masarykovo nám. 128/3, Kroměříž, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2025 č. j. 61 UL 8/2025-4, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení s tvrzením, že porušuje jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 a právo na účinnou soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že se stěžovatel domáhal podle § 174a odst. 9 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, určení lhůty, v níž má být rozhodnuto Okresním soudem v Kroměříži (dále jen "okresní soud") o návrhu stěžovatele na zastavení trestního stíhání ve věci sp. zn. 2 T 39/2020. Přestože podal návrh na zastavení trestního stíhání z důvodu jeho vážné nemoci, nebylo o něm téměř rok rozhodnuto.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozhodnutím návrh zamítl. Dospěl k závěru s ohledem na smysl řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích a s odkazem na nález ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04 , že určení lhůty podle tohoto ustanovení není možné. Soud o zastavení trestního stíhání podle § 223 odst. 1 trestního řádu nerozhodne, pokud k tomu neshledá důvody a je-li v takovém případě podán návrh na rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, tak jej není třeba zamítat. Z vyjádření příslušné soudkyně přitom vyplývá, že důvody pro zastavení trestního stíhání nevidí. Za těchto okolností, zde není žádný průtah s rozhodnutím o návrhu navrhovatele.
4. Napadeným rozhodnutím do ústavně zaručených práv stěžovatele podle něho došlo tím, že krajský soud rozhodoval na základě neúplných a nepravdivých informací předložených okresním soudem, a to aniž by byl posouzen jeho zdravotní stav. Stěžovatel je vážně nemocen, informace o tom jsou součástí spisového materiálu, není přitom pravda, že by odmítal poskytnout součinnost k posouzení svého zdravotního stavu.
5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel prostřednictvím právního zástupce informuje o nařízení pozorování v červenci 2025 k posouzení zdravotního stavu. K dalším podáním učiněným samotným stěžovatelem Ústavní soud nepřihlížel s ohledem na povinné zastoupení (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) (srov. usnesení ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. III. ÚS 579/10 , ze dne 30. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 252/22 , ze dne 27. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 32/24 ).
6. Dříve než Ústavní soud posoudil opodstatněnost ústavní stížnosti, zabýval se naplněním procesních předpokladů. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích není určen k nápravě nesprávného procesního postupu v důsledku uplatnění právního názoru obecného soudu, ale pouze k odstranění jeho nečinnosti tam, kde činný beze vší pochybnosti být má, tedy, v němž není sporné, že určitý procesní úkon proveden být má, ale dosud proveden nebyl. Jinými slovy, návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích neslouží k zasahování do nezávislé rozhodovací činnosti soudu prosazováním odlišného právního názoru na přípustnost určitého procesního postupu, tedy nemá místa v situacích, v nichž obecný soud určitý úkon neprovedl proto, že k tomu podle svého právního názoru nebyl povinen, či dokonce ani oprávněn (srov. usnesení ze dne 30. 11. 2022 sp. zn I. ÚS 3102/22, bod 8, a tam uvedená judikatura, a bod 15 napadeného usnesení).
8. Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Jeho účelem není umožnit účastníkovi řízení, aby mohl donutit rozhodující soudce k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může podle citovaného usnesení stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení.
Pokud v daném případě dospěl okresní soud k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení, není jej soud vyššího stupně podle § 174a zákona o soudech a soudcích oprávněn k zastavení řízení nutit. Pokud by takto soud vyššího stupně postupoval, porušil by tím princip soudcovské nezávislosti (srov. usnesení ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 2788/19 ). Ústavní soud nicméně připustil přezkum negativního rozhodnutí o návrhu na zastavení trestního stíhání (nález ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. II.
ÚS 1703/24 ).
9. Ústavní stížnost stejně jako předchozí návrh stěžovatele nesměřují proti průtahům okresního soudu, ale jinému posouzení zdravotního stavu stěžovatele. Z napadeného rozhodnutí, ale i z doplnění ústavní stížnosti a jeho příloh, je však zřejmé, že se okresní soud zjištění zdravotního stavu stěžovatele věnuje, nařídil dokonce pozorování stěžovatele (ústavnost tohoto postupu není předmětem tohoto řízení), důvody pro zastavení trestního stíhání však zatím neshledal, aniž by zatím vydal jakékoliv meritorní rozhodnutí, když selhávají prostředky zajištění účasti stěžovatele u hlavního líčení. Postup stěžovatele je pak směřován k vynucení zastavení trestního stíhání, nikoliv k odstranění průtahů. Jestliže za těchto okolností krajský soud § 174a zákona o soudech a soudcích odmítl použít, nezasáhl tím do jeho ústavně zaručených práv.
10. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu