Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti I. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 493/2007-63, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 28. 8. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání stěžovatele s připojeným autorizovaným elektronickým podpisem, v němž stěžovatel brojil proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě uvedenému v záhlaví tohoto usnesení.
Stěžovatelovo podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (absentovalo v něm označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena, postrádalo jakoukoliv argumentaci stran porušení základních práv a stěžovatel nebyl právně zastoupen). Podání obsahuje řadu nejasných invektiv stěžovatele, směřujících proti obecným soudům i Ústavnímu soudu, které dle názoru stěžovatele porušují zákony ČR i Ústavu. Stěžovatel nesouhlasí se zahájením řízení o jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům, označuje toto řízení za zločinné.
Lékařskému vyšetření je stěžovatel ochoten se podrobit jen pokud toto vyšetření bude provedeno veřejně a zároveň se stěžovatelem budou psychiatricky zkoumáni i soudci Okresního soudu v Ostravě. Stěžovatel odmítá úvahy o své svéprávnosti jen na základě toho, že podal k soudům v ČR mnoho žalob a ohrazuje se proti údajnému pošlapávání jeho základních práv. Stěžovatel vypočítává další údajná pochybení obecných soudů, které dle jeho názoru nepostupují v souladu s článkem 10 Ústavy České republiky. Stěžovatel vyzývá Ústavní soud ke zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu a k odškodnění stěžovatele, čímž se má předejít údajné mezinárodní ostudě.
Z evidence rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal množství podobných návrhů (přibližně padesát), přičemž v drtivé většině těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad návrhu ze strany stěžovatele nedošlo (např. řízení sp. zn. I. ÚS 494/07 ,
II. ÚS 493/07 ,
IV. ÚS 495/07 ,
III. ÚS 613/07 ,
IV. ÚS 631/07 ,
III. ÚS 681/07 ,
III. ÚS 710/07 aj.). Jak soudce zpravodaj zjistil, důvodem je sveřepé odmítání stěžovatele být v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.
Soudce zpravodaj proto v daném případě usoudil, že není zapotřebí opětovně i v tomto řízení stěžovatele vyzývat k odstranění vad podání, neboť je s ohledem na předchozí postup stěžovatele zřejmé, že stěžovatel byl v okamžiku podání seznámen se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení a že vytýkané vady ani na základě výzvy soudce zpravodaje ani v tomto řízení neodstraní, neboť, ač byl v minulosti mnohokrát poučen o nemožnosti takového postupu, opětovně žádal Ústavní soud o "přidělení" advokáta.
Je třeba vyjít z účelu výzvy k odstranění vad podání, jak je konstruován § 41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jímž je především procesní poučení navrhovatele o náležitostech návrhu na zahájení řízení. V daném konkrétním případě je naprosto evidentní, že stěžovatel byl v tomto směru Ústavním soudem náležitě poučen v celé řadě předchozích řízení. V předchozích usneseních Ústavního soudu (naposledy usnesení ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. I. ÚS 2107/07 ) byl stěžovatel rovněž seznámen s důvody obligatorního právního zastoupení účastníků řízení před Ústavním soudem. Bylo by proto zcela bezúčelným, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatele opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2007
JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj