Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., právně zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem AK se sídlem ul. 30. dubna 3128/2A, 702 00 Ostrava 1, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2008 č. j. 24 Nc 549/2007-17, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2008 č. j. 42 Co 256/2008-24, za účasti 1) Okresního soudu v Ostravě, a 2) Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2008 č. j. 42 Co 256/2008-24 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2008 č. j. 24 Nc 549/2007-17, kterým okresní soud zamítl žádost stěžovatele ze dne 5. dubna 2007 ve znění jejího doplnění ze dne 10. prosince 2007 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání žaloby o náhradu škody vůči České republice pro průtahy řízení ve věcech vedených u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 37 C 125/2002 a u Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 12 C 167/2002.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V souzené věci stěžovatel brojí proti rozhodnutím obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání žaloby.
Podle ust. § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 cit. ust. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
V posuzované věci Okresní soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 22. ledna 2008 č. j. 24 Nc 549/2007-17 zamítl žádost žadatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání žaloby o náhradu škody vůči České republice pro průtahy ve věcech vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 125/2002 a u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 12 C 167/2002, když dospěl k závěru, že v souzené věci je zřejmé, že není splněna ani jedna z podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů žadateli dle ust.
§ 30 o. s. ř., přičemž obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Okresní soud v souzené věci zjistil, že žadateli bylo v roce 2007 vyplaceno zadostiučinění v penězích ve výši 155 000,- Kč, současně Evropský soud pro lidská práva přiznal žadateli 6 000 euro, přičemž tato částka mu již byla vyplacena. S ohledem na to, že v roce 2007 byly žalobci vyplaceny značné peněžní částky, a to nikoli z důvodu náhrady škody, ale z důvodu přiměřeného zadostiučinění, je podle soudu zřejmé, že poměry žalobce naprosto neodůvodňují osvobození od soudních poplatků jako předpokladu pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Dále okresní soud poukázal na to, že ustanovení zástupce z řad advokátů nevyžaduje ani ochrana zájmů žadatele, neboť žadatel je již zběhlým účastníkem různých soudních řízení, disponuje dostatečnými prostředky na to, aby si v případě nezájmu či nemožnosti účastnit se řízení osobně zvolil advokáta a v řadě věcí si žalobce počíná kontraproduktivně tak, až to jinou soudní instanci vedlo k jednoznačnému závěru o zneužití prostředků na ochranu práva stěžovatelem. K tomuto závěru, uvedl soud prvního stupně, se kloní soud i v tomto řízení, zahájeném podáním žalobce ze dne 5.
dubna 2007 a doplněném jeho podáním ze dne 10. prosince 2007.
Krajský soud v Ostravě se ve svém rozhodnutí ze dne 29. dubna 2008 č. j. 42 Co 256/2008-24 zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v daném případě podmínky pro aplikaci ust. § 30 o. s. ř. splněny nebyly, neboť poměry žadatele osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, tudíž nebyla splněna jedna z podmínek, pro kterou by bylo možno žadateli ustanovit zástupce z řad advokátů, a proto napadené usnesení potvrdil.
Ústavní soud ověřil, že soud prvního stupně i soud odvolací žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů řádně přezkoumaly a neshledaly ji důvodnou, přičemž dospěly k závěru, že poměry žadatele neodůvodňují osvobození od soudních poplatků jako předpokladu pro ustanovení zástupce z řad advokátů a ustanovení zástupce z řad advokátů nevyžaduje ani ochrana zájmů žadatele.
Článek 37 odst. 2 Listiny zakotvuje právo na to, aby se každý mohl nechat v řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním, která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc tam, kde je jí potřeba. Toto právo však neobsahuje požadavek na to, aby právní pomoc byla zajištěna rozhodnutím soudu a bezplatně. Pokud stěžovatel požadoval v řízení právní pomoc, mohl si ji sám zajistit tím, že by si sám zvolil zástupce z řad advokátů. Toho však nevyužil. Zásah do principu rovnosti účastníků přitom nelze dovozovat z toho, že jedna strana sporu byla zastoupena advokátem a druhá nikoliv, podstatné je, zda obě strany měly zachovány stejné možnosti si advokáta zvolit a stejně hájit své zájmy. Tento princip dle Ústavního soudu byl dodržen.
Ustanovení advokáta v občanskoprávním řízení dle ust. § 30 o. s. ř. je postupem nikoliv automatickým. Jeho smyslem je chránit "slabší" účastníky řízení, kteří nejsou schopni z hlediska svých psychických nebo fyzických možností hájit své zájmy sami, je-li aktuálně třeba, aby na obranu svých zájmů aktivně vystupovali, a současně se nacházejí v takové sociální situaci, která jim neumožňuje náklady na právní zastoupení uhradit. Tedy sama skutečnost, že by stěžovatel splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků, pro ustanovení advokáta podle ust. § 30 o. s. ř. nepostačuje, není-li zároveň splněna další tímto ustanovením zakotvená podmínka (tedy že je takového ustanovení třeba k ochraně jeho zájmů). Obecné soudy takovou potřebu neshledaly. Ústavní soud se se závěrem obecných soudů ztotožňuje a neshledal ústavní stížnost stěžovatele opodstatněnou (viz též usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1356/07 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Pro úplnost odkazuje Ústavní soud na nález Ústavního soudu ze dne 4. srpna 2006 sp. zn. I. ÚS 684/05
(dostupný na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud konstatoval, že není porušením práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 o. s. ř.
Protože v souzené věci Ústavní soud ověřil, že obecné soudy při rozhodování o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů dle ust. § 30 o. s. ř. vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a nezjistil extrémní rozpor mezi skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými a právními závěry obecných soudů, neshledal zákonný důvod k tomu, aby zasáhl do nezávislého rozhodování obecných soudů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Ohledně namítaného porušení článku 90 Ústavy Ústavní soud dodává, že citované ustanovení přímo neupravuje ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterých by bylo možno se domáhat formou ústavní stížnosti, ale garantuje zásadní principy činnosti soudní moci. To je zřejmé ze systematického začlenění citovaného článku v Ústavě.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2008
Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu