Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Jaroslava Felcmana a Evy Provazníkové, zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem, se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. května 2024, č. j. 27 Co 112/2024-300, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. června 2023, č. j. 6 C 126/2022-151, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou proti stěžovatelům domáhala vyklizení jejího bytového prostoru s příslušenstvím, který podle ní stěžovatelé neoprávněně užívají.
2. Obecné soudy žalobkyni přisvědčily. Okresní soud uložil stěžovatelům povinnost vyklidit bytový prostor (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 738,60 Kč (výrok II). Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil (výrok I) a uložil stěžovatelům povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 5 370 Kč (výrok II). Stěžovatelé podali proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost.
3. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelů porušila jejich práva zaručená Ústavou České republiky (čl. 1) a Listinou základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3).
4. Vůči výrokům ve věci samé vznesli stěžovatelé následující námitky (viz část III.1 usnesení): * Soudy se řádně nevypořádaly s otázkou existence ústní smlouvy, která obsahovala žalobkynin souhlas s doživotním bydlením pro oba stěžovatele, a nezohlednily, že žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy a že stěžovatelé činili úkony k získání nemovitostí pro žalobkyni za účelem příslibu jejich doživotního bydlení. * V řízení nebyli navzdory návrhu stěžovatelů vyslechnuti dva svědci, čímž soudy zatížily řízení vadou opomenutého důkazu. * Soudy postupovaly v rozporu s občanským soudním řádem, nesprávně zjistily a zhodnotily skutkový stav a jejich právní závěry jsou chybné, nespravedlivé, protiústavní a v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. * Z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývají právní závěry ani jejich vztah se skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
5. Vůči výrokům o nákladech řízení stěžovatelé namítli, že soudy nepřihlédly k jejich návrhu, aby žalobkyni nebylo kvůli jejímu jednání, které odporuje dobrým mravům, přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (viz část III.2 usnesení).
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhli odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, protože jejich výkon by pro ně podle nich znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout žalobkyni (viz část IV. usnesení).
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na námitky stěžovatelů a dospěl k závěru, že důvody k jejich zrušení dány nejsou. Jejich ústavní stížnost je zčásti nepřípustná (viz část III.1 usnesení) a zčásti zjevně neopodstatněná (viz část III.2 usnesení). III.1 Nepřípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům ve věci samé
8. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti výrokům napadených rozhodnutí ve věci samé (tedy výrokům I těchto rozhodnutí), je ústavní stížnost nepřípustná, protože stěžovatelé před jejím podáním nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv (jak vyžaduje § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Jak krajský soud stěžovatele správně poučil, proti výroku I jeho rozhodnutí bylo přípustné dovolání. Ze sdělení okresního soudu, databáze infoSoud.cz i telefonátu informační kanceláři Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že proti tomuto rozhodnutí nikdo dovolání včas nepodal. Stěžovatelé tak nevyužili možnost podat proti výroku I rozhodnutí krajského soudu dovolání.
10. Pokud stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpá všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, může se Ústavní soud jeho stížností věcně zabývat pouze tehdy, pokud je splněna některá z podmínek v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Žádná z nich však nyní splněna není, což ostatně netvrdí ani sami stěžovatelé.
11. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelé nevyčerpali ve vztahu k výrokům ve věci samé všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práv, a jejich ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu nepřípustná (viz § 75 zákona o Ústavním soudu). III.2 Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům o nákladech řízení
12. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti výrokům napadených rozhodnutí o nákladech řízení (tedy výrokům II těchto rozhodnutí), je ústavní stížnost stěžovatelů zjevně neopodstatněná, protože tyto výroky neporušily jejich ústavně zaručená základní práva či svobody.
13. Jediné, co stěžovatelé ve vztahu k nákladovým výrokům v ústavní stížnosti uvedli, je následující: "Obecné soudy nepřihlédly k návrhu stěžovatelů na nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení pro výše popsané jednání vedlejšího účastníka, které je v rozporu s dobrými mravy" (viz bod 5 na straně 5 ústavní stížnosti).
14. Ústavní soud konstatuje, že toto tvrzení není pravdivé. Obecné soudy se návrhem na nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení zabývaly a nevyužití tohoto postupu řádně zdůvodnily (viz bod 30 rozhodnutí krajského soudu a bod 36 rozhodnutí okresního soudu). Tuto skutečnost stěžovatelé zcela opomíjí a na odůvodnění napadených rozhodnutí nijak nereagují. Jejich ústavní stížnost je proto ve vztahu k nákladovým výrokům napadených rozhodnutí zjevně neopodstatněná.
15. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl - a to jako nepřípustnou ve vztahu k výrokům ve věci samé [viz § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a část III.1 usnesení] a jako zjevně neopodstatněnou ve vztahu k výrokům o nákladech řízení [viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a část III.2 usnesení].
16. Návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud nevyhověl. Stěžovatelé jej nijak blíže neodůvodnili a důvody k tomuto postupu neshledal ani Ústavní soud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu