Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Němce, zastoupeného JUDr. Markem Pourem, advokátem, sídlem Bartošova 1729/9, Přerov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 2023 č. j. 5 Afs 135/2021-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu, stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání přestupku proti evidenci tržeb dle § 28 odst. 2 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, v relevantním znění (dále jen "zákon o evidenci tržeb"). Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále také "správní orgán") mu podle § 28 odst. 3 téhož zákona uložil pokutu ve výši 170 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. Daného přestupku se měl stěžovatel dopustit tím, že jako podnikající fyzická osoba v provozovně "X" dlouhodobě neplnil povinnosti vyplývající ze zákona o evidenci tržeb. Konkrétně stěžovatel ve své provozovně přijímal v hotovosti tržby za stravovací a ubytovací služby poskytnuté v souvislosti se svatebními hostinami uskutečněnými v období od dubna do října 2017, nejméně ve 26 případech však údaje o takových tržbách nezaslal datovou zprávou správci daně a nevystavil účtenky tomu, od koho evidovaná tržba plynula.
3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 4. 2021 č. j. 65 A 37/2020-60 žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. 2. 2020 č. j. 5038/20/5000-10610-711361 ve věci přestupku na úseku evidence tržeb zamítl. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.
4. Stěžovatel namítá, že zákon o evidenci tržeb byl s účinností od 1. 1. 2023, tj. v průběhu řízení o kasační stížnosti, zákonem č. 458/2022 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů, a mění a zrušují další související právní předpisy, bez náhrady zrušen, a to včetně jednotlivých skutkových podstat přestupků. Nejvyšší správní soud k této zásadní skutečnosti v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu nepřihlédl, resp. ji zcela opomenul. Nejvyšší správní soud tak porušil ústavní příkaz použití pravé retroaktivity, je-li pro pachatele pozdější právní úprava příznivější podle čl. 40 odst. 6 Listiny. Dále stěžovatel uplatňuje námitku spočívající v akceptaci nezákonných důkazů, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, proto je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
7. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že zásada užití pozdější právní úpravy dle věty druhé čl. 40 odst. 6 Listiny, je-li pro pachatele z hlediska trestnosti činu nebo ukládaného trestu příznivější, se vztahuje i na oblast správního trestání a že k této zásadě musí správní soudy přihlížet i nad rámec uplatněných námitek z moci úřední.
8. Avšak dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 5 As 104/2013-46) rozhodnutí krajského soudu o žalobě je pravomocným výsledkem soudního přezkumu, včetně uplatnění plné jurisdikce. Proto v rámci řízení o kasační stížnosti již nemůže být zohledněna právní úprava, která by nabyla účinnosti poté, co právní moci nabylo rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti bez ohledu na uplatněné kasační námitky ex offo přezkoumá, zda bylo správně aplikováno právo v předcházejících řízeních. Změnu právní úpravy však nelze zohlednit, dojde-li k ní až v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem.
9. Výše uvedený postup Nejvyššího správního soudu nevykazuje dle Ústavního soudu ústavněprávní deficit a je Ústavním soudem aprobován (srov. např. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 24/18
ze dne 21. 4. 2020). V posuzovaném případě byl zákon o evidenci tržeb zrušen až s účinností k 1. 1. 2023, tedy až v řízení o kasační stížnosti stěžovatele. V době od dokonání přestupku stěžovatele až do právní moci rozsudku krajského soudu v této věci zůstala právní úprava přestupku proti evidenci tržeb dle § 28 odst. 2 zákona o evidenci tržeb, jakož i správního trestu za něj ukládaného dle § 28 odst. 3 zákona o evidenci tržeb, nezměněna. Nejvyšší správní soud tedy v posuzované věci jednal v souladu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu.
10. Stěžovatelův odkaz na judikaturu Ústavního soudu nebyl v tomto případě vhodně užit, neboť nálezy sp. zn. Pl. ÚS 15/19
ze dne 4. 2. 2020 a sp. zn. Pl. US 4/20 ze dne 16. 6. 2020, potvrdily, že ústavní zásada retroaktivity ve prospěch pachatele podle věty druhé čl. 40 odst. 6 Listiny se použije i na právní úpravu prekluzivních, resp. promlčecích lhůt, jejichž uplynutí způsobuje zánik odpovědnosti za přestupek, a na danou situaci je tudíž nelze použít.
11. K druhé námitce stěžovatele Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod.
12. Nejvyšší správní soud sice přisvědčil stěžovateli, že výzvy správního orgánu I. stupně vydané na základě § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a adresované osobám, jimž stěžovatel poskytl služby v souvislosti s pořádáním svateb, byly nezákonné, avšak tato vada řízení neměla ve smyslu § 76 odst. 1 s. ř. s., v aktuálním znění, za následek nezákonná rozhodnutí správních orgánů ve věci samé. Správní orgán měl i bez odpovědi na uvedené výzvy dostatek informací, řádné provedl výslechy svědků, na základě kterých dospěl k závěru, že stěžovatel řádně neevidoval své tržby. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že závěr o vině učiněný správními orgány (následně i správními soudy) stěžovatel od počátku řízení ani nijak nezpochybňuje.
13. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nemá proti postupu, stejně jako proti závěru Nejvyššího správního soudu ústavněprávních výhrad. Ústavní soud neshledal žádný protiústavní exces či zásah do základních práv stěžovatele, který by odůvodňoval případný kasační zásah z jeho strany.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu