Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného Mgr. Janem Horáčkem, advokátem, sídlem Žerotínovo nám. 13, Přerov, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2023 č. j. 41 Nc 72/2021-350 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. září 2023 č. j. 70 Co 127/2023-494, za účasti Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Z. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
O návrhu matky bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu tak, že nezletilý byl svěřen do výlučné péče matky a stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 12 000 Kč měsíčně. Styk stěžovatele s nezletilým byl upraven tak, že tito se mohou stýkat každý lichý týden od pátku 12:00 hodin do bezprostředně následující neděle 19:00 hodin a každý týden v pondělí a ve čtvrtek od 12:00 hodin do 19:00 hodin. Dále byl upraven též styk během prázdnin a svátků. Stěžovatel napadl rozsudek nalézacího soudu odvoláním s tím, že v předmětné věci neexistuje relevantní důvod, pro který by nezletilý nemohl být svěřen do střídavé péče obou rodičů. Krajský soud výroky nalézacího soudu týkající se výchovy potvrdil a výživné stanovil na částku 15 000 Kč měsíčně se zavedením tzv. spořící složky.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž by střídavá péče o nezletilého měla být pravidlem v těch případech, kdy jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat. Soudy obou stupňů podle stěžovatele nepřiměřeně akcentovaly zaměření dokazování na osobu stěžovatele, jeho chování a povahové vlastnosti. Okresní soud pouze na základě zprostředkovaných informací a vjemů hodnotil stěžovatele jako osobu s arogantním vystupováním a nedostatkem sebereflexe. Ačkoli soudy připustily, že stěžovatel má s nezletilým vytvořený dobrý vztah, neshledaly jej dostatečně kvalifikovaným pro realizaci střídavé péče. Podle stěžovatele se řízení před obecnými soudy stalo pouze "soutěží o lepšího rodiče". Odvolací soud přitom připustil, že nemá poznatky o tom, že by chování stěžovatele nezletilého jakkoliv poškozovalo. Ve světle judikatury Ústavního soudu jeví se stěžovateli rozhodnutí obecných soudů nespravedlivými a neúnosnými.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o úpravě výchovných poměrů jeho nezletilého syna, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována (srov. např. nález sp. zn. III.
ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná též na https://nalus.usoud.cz). V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy a jimi přijatá opatření dostojí požadavku souladu s nejlepším zájmem dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že se soudy všemi potřebnými okolnostmi zevrubně zabývaly a pečlivě vysvětlily důvody, pro které mají za to, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro schválení střídavé péče. Soudy přitom přihlédly nejen k názoru obou rodičů a nezletilého, ale též kolizního opatrovníka a organizace "Jak Dál". Za problematické považovaly především chování stěžovatele. Ten své ponižující jednání sice směřuje výlučně vůči matce nezletilého, nicméně přitom přehlíží, že tímto způsobem chování se nutně dotýká též svého syna, který v tomto věku vnímá matku jako osobu prakticky nejbližší.
Za tohoto stavu věci nelze obecným soudům vytknout, že setrvaly u dlouhodobě praktikovaného modelu, na který je nezletilý zvyklý. Ústavní soud má za to, že stanovený rozsah styku umožňuje nejen rozvíjet osobní vztah s nezletilým, ale též se v dostatečném rozsahu podílet na jeho výchově. V případě změny rozhodných okolností, které vedly obecné soudy k současné úpravě, nelze vyloučit změnu rozhodnutí, ovšem posouzení takových skutečností je věcí obecných soudů.
Závěrem Ústavní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že zaznamenal příkladný postup soudkyně okresního soudu, která se účastnila i úkonů mimo nařízená soudní jednání, což následně našlo svůj odraz v přesvědčivém způsobu argumentace, na který mohl přiléhavě navázat též odvolací soud. Z ústavně právního hlediska tak není ústavní stížností napadeným rozhodnutím obecných soudů čeho vytknout a na jejich odůvodnění lze v podrobnostech zcela odkázat. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu