Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti P. T., zastoupeného Mgr. Petrem Kolářským, advokátem, se sídlem Sukova 49/4, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2024, č. j. 14 Co 52/2024-683, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 83 Nc 705/2021-567, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, J. V. a nezletilé A. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem městský soud jako soud prvního stupně uložil stěžovateli platit na výživu nezletilé částku 5 000 Kč měsíčně a zaplatit dlužné výživné, upravil běžný styk stěžovatele s nezletilou tak, že bude probíhat v každém sudém týdnu od středy do neděle, upravil styk stěžovatele s nezletilou o prázdninách a svátcích, zamítl návrh stěžovatele na svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, návrhy stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí o styku s nezletilou a návrh stěžovatele na vyslovení předběžné vykonatelnosti výroku o svěření nezletilé do střídavé péče, rozhodl o vrácení jistoty stěžovateli a o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí o péči a styku odůvodnil městský soud tím, že ačkoliv ve výchovných kompetencích rodičů neshledal závažné nedostatky, jejich vzájemný vztah a komunikace jsou dlouhodobě na velice špatné úrovni. Právě špatná komunikace rodičů ve spojení s nízkým věkem nezletilé střídavou péči vylučuje. Je proto vhodné pouze rozšířit stávající fungující styk nezletilé se stěžovatelem.
2. K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudek městského soudu vyjma nenapadeného výroku o vrácení složené jistiny přezkoumal. Změnil jej tak, že dluh stěžovatele na výživném se nestanoví, konkretizoval rozsah styku stěžovatele s nezletilou o prázdninách, konstatoval změnu předchozího rozsudku o úpravě poměrů nezletilé, konkretizoval, že se zamítá návrh stěžovatele na změnu péče o nezletilou, zrušil výrok o návrzích stěžovatele na nařízení výkonů rozhodnutí a na něj navazující výrok o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku rozsudek městského soudu potvrdil. Ve shodě s městským soudem shledal, že vztah rodičů i jejich vzájemná komunikace jsou na velmi špatné úrovni, v důsledku čehož nejsou rodiče schopni zajistit nezletilé harmonické prostředí, ve kterém by vyrůstala. Příčinou vzájemné nevraživosti mezi rodiči je však především chování stěžovatele, který se k matce chová tak, že v ní nutně vyvolává negativní postoje vůči němu, a své spory s matkou řeší často bezdůvodnými návrhy u soudu. Naproti tomu matka byla od narození nezletilé vůči stěžovateli vstřícná ohledně jeho styků s nezletilou a tolerantní a velkorysá vůči chování stěžovatele k ní, neboť se ani v případě veřejně ji dehonestujícího chování stěžovatele nedomáhala právní ochrany. Sama navrhla rozšíření styku stěžovatele s nezletilou. Je proto vhodné nezletilou nadále ponechat ve výlučné péči matky.
3. Stěžovatel podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatel nesouhlasí se zamítnutím jeho návrhu na svěření nezletilé do střídavé péče. Obecné soudy jeho návrh zamítly pouze na základě své subjektivní úvahy, nikoliv na základě provedených důkazů, a to bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž nevhodnost střídavé péče plyne. K volné úvaze o nevhodnosti střídavé péče obecné soudy dospěly pouze na základě stanovisek mateřské školy, dětské lékařky a opatrovníka, se kterými komunikuje převážně matka. Rozhodnutí obou obecných soudů jsou nedostatečně odůvodněna, nepřezkoumatelná a překvapivá. Mimo jiné není zřejmé, proč je podíl péče otce v poměru 5:9 dnům vyhovující, avšak v poměru 7:7 dnům již nevyhovující. Obecné soudy nepřihlédly k důkazům, které stěžovatel opakovaně navrhoval, a nedůvodně upřednostnily tvrzení matky. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ke střídavé péči a právu na soudní ochranu.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti výrokům II, V, VIII a části výroku III rozsudku městského soudu, které následně změnil či zrušil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno či zrušeno (výrok IV rozsudku městského soudu byl spíše krajským soudem potvrzen ve správném znění než změněn). V části, která směřuje proti výroku VII rozsudku městského soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. Ústavní soud předně nesouhlasí se stěžovatelem, že by napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna, trpěla nepřezkoumatelností či se zpronevěřovala judikatuře Ústavního soudu. Především krajský soud stěžovateli pečlivě vysvětlil, že ačkoliv jsou oba rodiče schopni se o nezletilou postarat, jejich vzájemný rodičovský konflikt, o jehož nápravu se bezúspěšně pokusil kolizní opatrovník (bod 33 rozsudku krajského soudu), potlačuje výhody modelu střídavé péče do té míry, že ho nelze považovat za typ péče, která by byla v nejlepším zájmu nezletilé. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů vyplynulo, že tento konflikt je zapříčiněn především chováním stěžovatele (body 30 a 31 rozsudku krajského soudu), je vhodné nezletilou ponechat v dosavadní fungující péči matky za současné úpravy širokého styku se stěžovatelem. Na těchto závěrech nespatřuje Ústavní soud nic svévolného a tudíž neústavního, neboť jsou plně v souladu s hodnocením rodičovských kompetencí tak, jak vyžaduje jeho judikatura (nález
sp. zn. I. ÚS 3065/21
, bod 37).
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud tuto schopnost jeden z rodičů projevuje ve výrazně nižší míře, jedná se o významné (byť samozřejmě nikoliv jediné) hledisko při rozhodování o péči o nezletilé dítě.
10. Neopodstatněné jsou rovněž námitky, kterými stěžovatel zpochybňuje provádění a hodnocení důkazů. Nic nenasvědčuje tomu, že by stěžovatelem zpochybněné důkazy - stanovisko školy, dětské lékařky a opatrovníka, byly ovlivněné postoji matky. Ostatně argumentace stěžovatele je v tomto ohledu velmi obecná. Neprovedení stěžovatelem navržených důkazů krajský soud dostatečně odůvodnil (bod 39 jeho rozsudku). Rozsudky obecných soudů nelze označit za překvapivé. Stěžovatel měl po celou dobu řízení možnost účinně k relevantním otázkám argumentovat [nález
sp. zn. IV. ÚS 1247/20
(N 173/102 SbNU 18), bod 23; bod 33 rozsudku krajského soudu].
11. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona] a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu