Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. S., právně zastoupeného Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou se sídlem Zarámí 4077, Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 6. 2022 č. j. 59 Co 32/2022-962, takto: Ústavní stížnost se odmítá
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, a to pro porušení jeho práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení vyplývá, že tímto usnesením, vydaným v rámci odvolacího řízení ve věci úpravy péče a výživy ve vztahu k nezletilým dcerám stěžovatele, byl zamítnut návrh otce na opravu protokolu, pořízeného při ústním jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne 11. 5. 2022; konkrétně se jedná o výslech jedné z nezletilých dcer stěžovatele.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel velmi podrobně uvedl, čeho se nedostatky jím zpochybněné protokolace mají týkat, přičemž jako důkaz přiložil notářský zápis i samotné CD s nahraným výslechem. Z pořízené zvukové nahrávky ze strany nezletilé M. má vyplývat, že jednání senátu se zaměřovalo pouze na otce a snahu docílit dojmu manipulace dcery ze strany otce a jeho právní zástupkyně, přičemž jí následně byly kladeny nejenom zcela nevhodné konfrontační dotazy, ale rovněž jí byly pokládány návodné otázky, kterým nezletilá ani nerozuměla. Stěžovatel také namítá, že se nezletilé nedostalo řádného poučení před započetím výslechu, přestože následný protokol o ústním jednání obsahuje informaci o tom, že bylo přistoupeno k výslechu nezletilé po poučení odpovídající jejímu věku.
4. Podle stěžovatele soud svým jednáním porušil čl. 9 odst. 2, čl. 12 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 38 odst. 2 Listiny, již shora uvedené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a současně porušil i právo stěžovatele na soukromý a rodinný život, zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 16 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí, proti kterému není ústavní stížnost přípustná, a proto jeho návrh odmítl.
6. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (viz usnesení sp. zn. III.
ÚS 292/05 ). Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoliv řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna (srov. kupř.
usnesení sp. zn. II. ÚS 1334/10 ze dne 19. 5. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3216/15 ze dne 19. 1. 2016, usnesení sp. zn. III. ÚS 1509/17 ze dne 2. 6. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 3646/17 ze dne 13. 3. 2018; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Podle Ústavního soudu v projednávané věci výše uvedené podmínky splněny nebyly. Napadeným usnesením krajský soud pouze zamítl opravu protokolu podle zvukové nahrávky, pořízené nezletilou při jejím výslechu bez vědomí předsedy senátu (§ 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska Ústavního soudu se jedná o procesní rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, proti kterému není přípustné odvolání, a proto není již ze své podstaty v obecné rovině s to zasáhnout do ústavně chráněných základních práv účastníků řízení (srov. kupř. usnesení sp. zn. II. ÚS 727/06 , sp. zn. III. ÚS 556/08 , sp. zn. IV. ÚS 310/16 , sp. zn. I. ÚS 3582/16 , sp. zn. I. ÚS 2152/19 , sp. zn. I. ÚS 2010/20 či usnesení sp. zn. II. ÚS 3305/20 ). Porušení většiny stěžovatelem v ústavní stížnosti vyjmenovaných základních práv lze pak namítat až po rozhodnutí ve věci samé.
8. Ze shora uvedeného důvodu Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2022
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj