Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Pařížská 67/11, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 7. července 2025, č. j. 1 ZT 60/2025-7, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto: Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 7. července 2025, č. j. 1 ZT 60/2025-7, se zamítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (dále jen "státní zastupitelství") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Daným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
2. Zároveň stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že trestní řízení dále pokračuje a budou pravděpodobně následovat další procesní úkony. Stěžovatel byl již vyrozuměn o tom, že v dané věci byla podána obžaloba. Lze tak předpokládat, že bude nařízeno hlavní líčení a k projednání věci dojde veřejně. Daná věc je navíc předmětem zájmu médií, čímž je riziko zvýšení zásahu do práv stěžovatele vyšší. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že hlavní líčení již bylo nařízeno.
3. Ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
4. Podmínky citovaného ustanovení nejsou dle názoru Ústavního soudu v dané věci splněny. Stěžovatel neuvádí žádnou nepoměrně větší újmu (např. že by byl stíhán vazebně), která by mu hrozila ve srovnání s veřejným zájmem na řádný a bezodkladný průběh trestního řízení. Standardní průběh trestního řízení takovou újmou není. Obecný soud je primárně příslušný k ochraně stěžovatelových ústavních práv (čl. 4 Ústavy). Veřejnost hlavního líčení představuje důležitou záruku jak ochrany práv samotného obžalovaného, tak kontroly řádného výkonu soudnictví ze strany veřejnosti. Proti porušování práv obžalovaných veřejností (zejména médii) existuje v českém právním řádu celá řada různých institutů (srov. např. nález ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 ). Takovým prostředkem ochrany však zásadně nemůže být předběžný zásah (odporující zásadě subsidiarity) Ústavního soudu do běžícího trestního řízení.
5. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, rozhodl o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud považuje za nutné v první řadě připomenout, že kasace usnesení o zahájení trestního stíhání (resp. rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti němu) Ústavním soudem je možná jen zcela výjimečně, a to tehdy, jestliže je takové usnesení projevem zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení a zároveň stěžovateli hrozí neodvratná újma, která je nenapravitelná v dalším průběhu řízení (k tomu srov. např. nález ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14 , usnesení ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. III.
ÚS 693/06 , nebo usnesení ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 554/03 ). Toto rozhodnutí má předběžný charakter a jeho smyslem je oznámení konkrétní osobě, že je stíhána pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Účel usnesení o zahájení trestního stíhání nespočívá ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení.
Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS 539/98 ).
10. Kasační intervence tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení tzv. podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. kupř. usnesení ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05 ). Jinak řečeno, svůj zásah shledává Ústavní soud důvodným pouze v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Mimo meze přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání přitom vždy stojí věcné posouzení příslušného orgánu činného v trestním řízení (srov. nález ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/02 , obdobně též usnesení ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3955/18 , a usnesení ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 449/22 ).
11. Právě takového přezkumu se stěžovatel domáhá, neboť tvrdí, že jeho trestní stíhání odporuje hmotněprávním závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1536/22
. Orgány činné v trestním řízení vzaly tuto námitku v potaz a dostatečně podrobně se s ní vypořádaly. Nelze tedy hovořit o odepření spravedlnosti či svévoli. Byla-li již na stěžovatele podána obžaloba, je věcně příslušným k posouzení důvodnosti takové námitky nalézací soud, jakožto garant ochrany základních práv a svobod stěžovatele (čl. 4 Ústavy), nikoliv Ústavní soud. Nadto Ústavní soud neshledal žádný důvod (ústavní stížnost by kupříkladu musela významně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele nebo by muselo v řízení docházet k neospravedlnitelným průtahům), aby se v dané věci od výše popsané doktríny odchýlil.
12. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu