Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. C., zastoupeného JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem, se sídlem Dýšinská 476, Praha 15 - Horní Měcholupy, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. června 2024 č. j. 26 T 88/2023-530, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"). Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") uvedl, že pro obdobný skutek byl stěžovatel již jednou zproštěn obžaloby, neboť tehdy svou vyživovací povinnost splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Ve věci nebylo možno podle okresního soudu rozhodnout meritorně, jelikož proti sobě stála výpověď stěžovatele, že dlužné výživné uhradil a výpověď svědkyně (matky dětí), že stěžovatel ve sledovaném období výživné neplatil.
Součástí příslušného opatrovnického spisu je podle okresního soudu listina, na které svědkyně potvrzuje, že výživné bylo zaplaceno. Soud proto přistoupil ke zproštění obžaloby stěžovatele podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "tr. řád"), neboť jeho vina ze spáchání trestného činu nebyla prokázána. V závěru odůvodnění svého rozsudku dodal, že je poměrně běžnou praxí, že jeden z rodičů se rozhodne v určité fázi druhému z rodičů pomoci tím, že mu podepíše potvrzení o zaplacení výživného, ačkoliv výživné nikdy zaplaceno nebylo.
3. Podstatou ústavní stížnosti je východisko stěžovatele, že spekulativní tvrzení soudce v závěru odůvodnění je nepřípustné a je v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces. Toto nepřípustné hodnotící východisko se projevuje i v neústavnosti usnesení okresního soudu ze dne 30. 11. 2023 č. j. 26 T 88/2023-455, kterým okresní soud věc před tím, než vydal ústavní stížností napadený zprošťující rozsudek, vrátil státnímu zástupci k došetření.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť ve skutečnosti nesměřuje proti rozhodnutí soudu, ale směřuje pouze proti (části) odůvodnění rozhodnutí. Podle zákona o Ústavním soudu se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně použijí ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Zákon o Ústavním soudu nestanoví, zda je ústavní stížnost přípustná pouze proti odůvodnění rozhodnutí a podpůrné použití o. s. ř. je proto namístě. Podobně jako opravné prostředky podle o. s. ř. nelze ústavní stížnost směřovat pouze proti odůvodnění rozhodnutí. K tomu Ústavní soud odkazuje i na svá dřívější usnesení ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2187/19 nebo usnesení ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 1398/19
.
5. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka