Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. A., zastoupeného JUDr. Pavlínou Mulačovou, advokátkou se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 11. 2019, č.j. 9 Nc 281/2018-161, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2020, č.j. 6 Co 195/2020-214, za účasti Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Š. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č.j. 6 Co 195/2020-214, rozsudek okresního soudu ve výroku I. a II. potvrdil a ve výroku III. změnil tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho určením za období od 1. 9. 2018 do 9. 6. 2020 ve výši 37 278 Kč pro nezletilou J. a ve výši 26 828 Kč pro nezletilou A. je stěžovatel povinen zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně na každé z dětí spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Dále rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích týkajících se úpravy styku stěžovatele s nezletilými v období prázdnin a svátků a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
5. K přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše pak Ústavní soud zastává obecně rezervovaný postoj. Nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do jejich rozhodování zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Pakliže učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu provádět opětovnou detailní kontrolu majetkových poměrů účastníků řízení a přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy. Jestliže ústavní stížností napadené rozhodnutí coby celek neopodstatňuje závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu, případně jiného ústavně zaručeného základního práva, není úlohou Ústavního soudu korigovat jeho případné dílčí nedostatky.
6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Obecné soudy se otázce výše výživného řádně věnovaly, zohlednily pro věc podstatné skutečnosti a srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Relevantní argumentaci způsobilou zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Pochybení, jež by mohlo založit porušení základních práv stěžovatele, shledáno nebylo, a další přehodnocování napadených rozhodnutí tak Ústavnímu soudu, vzhledem k výše naznačeným limitům ústavněprávního přezkumu, nepřísluší.
9. Jelikož nedostatky, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů a přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, Ústavní soud nezjistil, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2020
Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu