Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem AK se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160, za účasti 1) Okresního soudu v Semilech a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68 byla zamítnuta žádost žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") o osvobození od soudních poplatků v řízení, ve kterém se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 201 000,- Kč a uložení povinnosti zalesnit pozemky. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80 bylo výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Usnesením ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 Okresní soud v Semilech řízení o zaplacení 201 000,- Kč a uložení povinnosti zalesnit pozemky zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ani v dodatečné lhůtě po té, co jeho žádost o osvobození od soudního poplatku byla pravomocně zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel výše uvedená rozhodnutí obecných soudů ve věci nepřiznání osvobození od soudních poplatků napadl ústavní stížností až po té, co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96, kterým bylo řízení o náhradu škody a uložení povinnosti zastaveno, je zřejmé, že ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla podána po lhůtě stanovené zákonem pro její podání.
Ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96, kterým soud zastavil řízení o zaplacení 201 000,- Kč a o uložení povinnosti zalesnit pozemky a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 správně poukázal na to, že nemohl přezkoumat správnost pravomocných rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalobci, je jimi vázán (§ 159a o. s. ř.). Žalobce soudní poplatek za řízení [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění platném a účinném v době zahájení řízení, dále jen "zákon o soudních poplatcích"] nezaplatil, přičemž krajský soud - shodně s okresním soudem - neshledal, že by kvůli nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknout újma, nemělo být řízení pro nezaplacení poplatku z řízení zastaveno [§ 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích], a to už jen s ohledem na žalobní tvrzení.
Ústavní soud ověřil, že postup obecných soudů v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci krajského soudu, tak jak je rozvedena v rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. prosince 2010 č. j. 3 C 122/2010-68 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2011 č. j. 20 Co 139/2011-80 podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2011 č. j. 3 C 122/2010-96 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2012 č. j. 17 Co 78/2012-160 Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. října 2012
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu