Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ondřeje Kloubce a 2) Libora Kloubce, obou zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2024 č. j. 28 Co 120/2024-159, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Petra Valeše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastník se žalobou proti stěžovatelům domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Okresní soud v Rakovníku (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 26. 3. 2024 č. j. 9 C 214/2021-288 řízení zastavil. Zároveň rozhodl, že je vedlejší účastník povinen nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 95 595,80 Kč. Tarifní hodnotu určil podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Vycházel přitom z hodnoty nemovitostí podle znaleckých posudků, které předložili stěžovatelé.
3. Vedlejší účastník podal proti výroku II. rozsudku odvolání. Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným usnesením změnil výrok II. usnesení okresního soudu tak, že vedlejší účastník je povinen stěžovatelům nahradit náklady řízení ve výši 16 020,40 Kč. Dále rozhodl, že náklady odvolacího řízení si ponesou žalobce i žalovaní sami. Shledal, že je nutné vycházet z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o obvyklé ceně předmětu řízení. Ta zůstala mezi účastníky řízení sporná.
4. Stěžovatelé spatřují porušení svých práv v tom, že krajský soud nesprávně stanovil výši nákladů řízení. Vyčítají mu, že rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že při hodnocení důkazů zákon nepředepisuje formální postup a neurčuje váhu jednotlivých důkazů. Znalecký posudek má být považován za důkaz jako každý jiný. Znalecké posudky předložené stěžovateli vyhotovily osoby s dostatečnou odbornou způsobilostí k jejich vypracování. Krajský soud tedy měl tarifní hodnotu určit podle § 8 odst. 5 advokátního tarifu a výpočet nákladů řízení založit na hodnotě nemovitých věcí zjištěné na základě znaleckých posudků. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763) soud mohl vycházet též z kupní ceny sjednané v kupní smlouvě, potažmo jiných podkladů.
5. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelé jsou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupeni advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
6. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].
7. K rozhodování o náhradě nákladů řízení se Ústavní soud staví značně rezervovaně a podrobuje jej pouze tzv. omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ačkoli náklady řízení mohou představovat zásah do majetkové sféry některého z účastníků řízení, zpravidla nebude dosahovat intenzity dosahující porušení základních práv a svobod (srov. např. nález ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22 ). Zrušující nález by proto připadal v úvahu pouze výjimečně, a to v případě extrémního procesního pochybení, které by zapříčinilo rozpor se samotnou podstatou spravedlnosti.
8. Ve své rozhodovací činnosti se Ústavní soud již opakovaně zabýval otázkou, které ustanovení advokátního tarifu je třeba uplatnit pro účely určení tarifní hodnoty. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, použije se přednostně § 8 odst. 1 advokátního tarifu, resp. ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví § 8 odst. 2 advokátního tarifu. Je však nezbytné, aby o obvyklé ceně existoval ověřitelný údaj (např. nález ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16 ), resp. aby jeho zjištění nebylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (blíže viz stěžovatelem zmíněný nález sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ). V opačném případě se použije ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu [srov. přiměřeně nález ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2108/21 ].
9. Pro stanovení hodnoty předmětu řízení jistě bývá jedním z nejpřesnějších prostředků znalecký posudek, vycházet lze však i z jiných důkazů (viz zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 3281/22 ).
10. Krajský soud v napadeném usnesení na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že hodnota nemovitostí zůstala po přípravném jednání mezi účastníky řízení sporná. Důkaz znaleckými posudky, které předložili stěžovatelé, obecné soudy neprovedly. Krajský soud je označil za zastaralé (byly zpracovány před čtyřmi, resp. třemi lety), druhý z nich namísto obvyklé ceny celku stanovil pouze cenu podílu. Prohlásil je proto za nezpůsobilý podklad pro zjištění ceny nemovitostí, který správně nebyl ani okresním soudem jako důkaz proveden. Krajský soud proto uzavřel, že ze znaleckých posudků není možné jakkoli vycházet ani pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Jiný podklad předložen nebyl. Proto tarifní hodnotu určil podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.
11. Úvahy krajského soudu jsou logické, srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Jím zastávaný výklad podzákonného předpisu vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu a nelze jej považovat za svévolný, excesivní, či dokonce extrémní.
12. Účastníci nepředložili žádné jiné podklady, z nichž by bylo možné obvyklou cenu nemovitostí dovodit. V tomto ohledu se tedy nelze dovolávat zmíněného nálezu sp. zn. IV. ÚS 2688/15
. Lze proto uzavřít, že vedení dokazování pouze za účelem stanovení tarifní hodnoty podle § 8 advokátního tarifu by představovalo "nepoměrné obtíže", a krajský soud nepochybil, pokud tarifní hodnotu určil podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.
13. Ústavní soud z uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu