Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti 1) Marie Chudomelové, 2) Karolíny Novákové, 3) Ivany Novákové, b 4) Otakara Nováka, zastoupených Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2025, č. j. 18 Co 210/2025-100, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Jiřího Zemka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé od roku 2022 bez právního důvodu užívají nemovitosti vedlejšího účastníka. Obecné soudy jim v roce 2024 pravomocně uložily, aby nemovitosti do šesti měsíců vyklidili a předali je vedlejšímu účastníkovi.
2. Stěžovatelé tuto povinnost nesplnili, a proto vůči nim vedlejší účastník podal exekuční návrh. Stěžovatelé následně navrhli, aby byla exekuce odložena. Podle stěžovatelů totiž není v jejich možnostech si zajistit vhodné nové bydlení - a to zejména kvůli jejich špatné sociální i finanční situaci a vysokému věku a nepříznivému zdravotnímu stavu první stěžovatelky.
3. Obecné soudy jim však nevyhověly. Stěžovatelé podle nich neprokázali, že se ve špatné zdravotní a finanční situaci nachází jen "přechodně", což je podmínkou pro odklad exekuce (§ 266 odst. 1 občanského soudního řádu). Nelze očekávat, že bude výkon rozhodnutí zastaven, což by také mohlo vést k odkladu exekuce (§ 266 odst. 2 stejného zákona). Okresní soud proto jejich návrh na odklad exekuce zamítl a krajský soud toto rozhodnutí potvrdil.
4. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí jejich návrhu na odklad exekuce. Toto rozhodnutí podle nich porušuje jejich právo na soudní ochranu, právo na ochranu před krutým, nelidským a ponižujícím zacházením a právo první stěžovatelky na ochranu života (čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
5. Napadené rozhodnutí je podle stěžovatelů protiústavní z těchto důvodů: a) Krajský soud neposoudil následky exekuce pro první stěžovatelku. Tento postup je s ohledem na její zdravotní stav překvapivý a odporuje zásadám civilního řízení. Bezodkladná exekuce ohrožuje její život a představuje vůči ní kruté a ponižující zacházení. Ostatní stěžovatelé jí zajišťují péči a mají k ní hluboký lidský vztah a vedení exekuce vůči nim představuje kruté a nelidské zacházení. b) Krajský soud nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. c) Napadené rozhodnutí není řádně odůvodněné, protože je paušální, nepřesvědčivé, nesplňuje základní zákonné požadavky a nevyplývá z něj vztah mezi skutkovými otázkami a právními závěry.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. I kdyby totiž Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil, mohl by mít jeho dřívější výkon zásadní a nevratný dopad na jejich život a práva.
7. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda krajský soud ústavně souladným způsobem rozhodl, že stěžovatelé neprokázali splnění podmínek pro odložení exekuce.
8. Posouzení podmínek pro odklad exekuce závisí zejména na výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží především obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelů [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí s ohledem na námitky stěžovatelů a dospěl k závěru, že jejich ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
1. Námitka ohledně následků exekuce pro první stěžovatelku [námitka a)]
10. Podle občanského soudního řádu může soud odložit exekuci, (1) pokud lze "očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven" nebo (2) pokud se povinný "bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen" (§ 266 občanského soudního řádu ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu).
11. Obecné soudy se zabývaly splněním obou těchto podmínek. Ústavní soud se však vyjádří pouze k druhé podmínce - a to jen ve vztahu k první stěžovatelce. Pouze v tomto rozsahu je totiž argumentace stěžovatelů dostatečně konkrétní.
12. Rozhodnutí obecných soudů se v tomto ohledu zakládají na tom, že se první stěžovatelka nenachází ve špatné zdravotní situaci jen "přechodně" (jak pro odklad exekuce vyžaduje § 266 odst. 1 občanského soudního řádu).
13. Z tvrzení stěžovatelů a provedených důkazů totiž vyplývá, že zdravotní stav první stěžovatelky odpovídá jejímu věku i lékařským diagnózám a nelze konstatovat, že by šlo o přechodný a dočasný stav. Její zdravotní stav se zhoršuje nejméně od ledna 2023. V nalézacím řízení byl navíc její zdravotní stav důvodem ke stanovení poměrně dlouhé, šestiměsíční lhůty k vyklizení nemovitostí. Stěžovatelé přitom podle soudů neuvedli žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo splnění výše citované podmínky (bod 12 rozhodnutí okresního soudu a bod 20 rozhodnutí krajského soudu).
14. Ústavní soud považuje tyto závěry i jejich odůvodnění za ústavně souladné. Odložení exekuce kvůli nepříznivé životní situaci je podle zákona možné pouze tehdy, pokud se v ní povinný nachází jen "přechodně". Důvod, na jehož základě soudy stěžovatelům nevyhověly, má tedy výslovnou a jednoznačnou oporu v zákoně (bod 10 výše).
15. Obecné soudy tuto zákonnou podmínku vyložily v souladu s odbornou literaturou. I podle ní lze v posuzovaném případě odložit exekuci jen tehdy, pokud lze předpokládat, že nepříznivý stav povinného v přiměřené době odpadne a bude možné v exekuci pokračovat (např. Šínová, R., Števček, M.: Šínová, R., Kovářová Kochová, I. a kol. Civilní proces. Řízení exekuční, insolvenční a podle části páté OSŘ. C. H. Beck, 2015, s. 44; Levý, J. § 266: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. C. H. Beck, 2024, bod 7).
16. Ústavní soud se opakovaně zabýval případy, kdy soudy neodložily exekuci právě proto, že se podle nich stěžovatel nenachází ve špatné zdravotní situaci pouze "přechodně". Ústavní soud přitom neoznačil za protiústavní ani tento zákonný požadavek, ani soudní rozhodnutí, která se o něj opírají (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 112/24 , bod 8; I. ÚS 1597/23, body 1 a 7; IV. ÚS 1402/17; IV. ÚS 1925/16).
17. Ústavní soud neshledal důvod postupovat v této věci jinak. Rozhodnutí krajského soudu vychází z relevantních skutečností a je srozumitelně a podrobně odůvodněno. Jeho závěry nejsou svévolné, nepřiměřeně restriktivní a ani jinak protiústavní.
18. Stěžovatelé navíc nosný závěr rozhodnutí krajského soudu relevantně nezpochybnili. Ohledně zdravotního stavu první stěžovatelky uvedli pouze to, že lze z lékařských zpráv dovodit "přechodnost tohoto stavu" a že se tento stav "vyvíjí poměrně dynamicky a lze předpokládat, že v případě přiměřené doby odkladu v délce 6 měsíců, bude možno uvažovat o stabilizaci tohoto zdravotního stavu" (strana 3 ústavní stížnosti).
19. Nic takového však z doložených lékařských dokumentů nevyplývá. Oba z nich naopak uvádí, že se stěžovatelčin zdravotní stav stále zhoršuje - a to jak podle názoru lékaře (lékařská zpráva z roku 2024), tak i podle názoru samotné stěžovatelky (lékařský nález z roku 2025). Z těchto dokumentů nevyplývá, že by byl její zdravotní stav přechodný a měl se postupem času zlepšit. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelé nosný závěr napadeného rozhodnutí nevyvrátili.
20. Ústavní soud nezlehčuje zdravotní stav první stěžovatelky a je si vědom toho, že odklad exekuce slouží k zabránění přílišným tvrdostem při výkonu exekučního titulu. Ne každá nepříznivá situace, v níž se povinný může ocitnout, však soud opravňuje exekuci odložit. V těchto úvahách je soud vázán zákonnými podmínkami (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Při jejich použití přitom obecné soudy nepostupovaly protiústavně.
2. Námitky ohledně skutkového stavu a odůvodnění rozhodnutí [námitky b) a c)]
21. Stěžovatelé neuvedli žádnou skutečnost, kterou by podpořili své tvrzení, že krajský soud "nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti" [námitka b)]. Ústavní soud na základě takto obecně formulované námitky žádné takové ústavněprávní pochybení neshledal.
22. Ústavní soud považuje za neopodstatněnou i námitku, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí paušální a nepřesvědčivé, nesplňuje zákonné nároky a nevyplývá z něj vztah mezi skutkovými otázkami a právními závěry [námitka c)]. I v tomto ohledu totiž stěžovatelé zůstali nekonkrétní. Ústavní soud proto jen stručně uvádí, že krajský soud všechny své závěry ústavně souladným způsobem odůvodnil - a to včetně těch, které se týkají zdravotního stavu první stěžovatelky (viz část III.1 tohoto usnesení).
23. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelů. Ústavní soud proto jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
24. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu poté, kdy ji obdržel (22. 8. 2025) a kdy mu stěžovatelé dodali potřebnou lékařskou dokumentaci (27. 8. 2025). Z toho důvodu nebylo zapotřebí, aby Ústavní soud samostatně rozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Tento návrh přitom sdílí osud ústavní stížnosti (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 724/25 , bod 23; III. ÚS 356/22, bod 31; II. ÚS 1440/21, bod 55).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu