Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Valporta, a. s., sídlem Vyšehradská 1269/29, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2023 č. j. 55 Co 96/2023-61 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. března 2023 č. j. 7 C 300/2022-46, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) K. M. a 2) R. M., zastoupeného opatrovnicí H. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením přiznal vedlejším účastníkům osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a ustanovil jim zástupce z řad advokátů (výrok II.). Soud vyšel z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vedlejších účastníků a přihlédl k tomu, že předmět sporu spočívající ve vyklizení jejich obydlí, pro ně představuje existenční otázku. Obě podmínky vyžadované § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), pro ustanovení zástupce byly také naplněny.
3. Proti tomuto usnesení se odvolala stěžovatelka. Obvodní soud podle ní nedostatečně zjistil majetkové poměry vedlejších účastníků, nemělo jim tedy být přiznáno osvobození od soudních poplatků ani ustanoven zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") došel k závěru, že řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je vztahem mezi žadatelem a státem, nezasahuje do práv druhého účastníka řízení, není rozhodováno o žádné jeho povinnosti. Odvolání tedy bylo podáno osobu neoprávněnou, a proto jej odmítl.
4. Stěžovatelka namítá, že vedlejším účastníkům nemělo být osvobození od soudních poplatků přiznáno, ani jim neměl být ustanoven zástupce na náklady státu. V ústavní stížnosti uvádí tvrzení na podporu těchto závěrů a upozorňuje na jiná rozhodnutí, jimiž nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno nebo jim bylo odňato. Obvodní soud se nezabýval námitkami stěžovatelky.
5. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků je vztahem mezi žadatelem a státem a že toto řízení nijak nezasahuje do jejích práv. Soudy totiž poté, co ve věci rozhodly meritorně, stěžovatelku (jako neúspěšnou stranu sporu) zavázaly k proplacení nákladů státu, spočívajících v nákladech ustanoveného právního zástupce. Nelze předpokládat, že by si vedlejší účastníci zvolili právního zástupce, pokud by nebyli osvobozeni a zástupce jim nebyl ustanoven. Podle stěžovatelky je nespravedlivé, aby odvolání mohl podat pouze neúspěšný žadatel o osvobození.
6. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti usnesení městského soudu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. K podání návrhu na zrušení usnesení obvodního soudu, kterým bylo rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků vedlejších účastníků a byl jim ustanoven zástupce z řad advokátů, stěžovatelce brání nedostatek aktivní procesní legitimace. V této části jde o návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou (k tomu viz dále).
8. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
9. Žádné takové porušení však Ústavní soud v nyní projednávané věci nezjistil. Městský soud svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace k podání odvolání proti usnesení obvodního soudu řádně odůvodnil. Nad rámec toho doplnil, že pokud vedlejší účastníci do žádosti o osvobození neuvedli všechny rozhodné skutečnosti, lze již přiznané osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností odejmout, stejně jako lze zrušit rozhodnutí o ustanovení zástupce. Argumentace městského soudu nevybočuje z ústavněprávního rámce interpretace podústavních předpisů.
10. Osvobození od soudních poplatků zaručuje osobám, které splňují zákonem stanovené podmínky, právo na přístup k soudu jako jeden z klíčových prvků práva na spravedlivý proces. Ustanovení bezplatného právního zástupce pak odráží právo být právně zastoupen. Rozhodnutí soudu o těchto žádostech do práv jiných účastníků řízení nijak nezasahuje. Není rozhodné, že stěžovatelce, jako neúspěšné účastnici řízení, byla uložena povinnost hradit náklady tohoto právního zastoupení. Právní úprava náhrady nákladů řízení je založena na zásadě úspěchu ve věci, a stěžovatelka by musela tyto náklady hradit i v případě, že by se vedlejší účastníci nechali zastoupit sami.
Nelze předjímat, jak to činí stěžovatelka v ústavní stížnosti, že by se zastoupit nenechali. Důležité je také to, na co ostatně upozornil i sám městský soud. Osvobození od soudních poplatků lze za řízení odejmout, a to i se zpětnou účinností, stejně tak lze zrušit rozhodnutí o ustanovení zástupce. Soud tak učiní i bez návrhu, zjistí-li, že pro osvobození a ustanovení zástupce nebyly splněny předpoklady. Stěžovatelka tak měla k dispozici jiné prostředky k ochraně svých práv.
11. Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Usnesením obvodního soudu k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky dojít nemohlo a není tedy naplněn výše uvedený zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti. V této části jde o návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
12. Ze všech výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2024
Josef Baxa v. r. předseda senátu