Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje), a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2023, č. j. 3 UL 10/2023, KSOS 31 INS 4184/2021, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i dalšího spisového materiálu veřejně přístupného na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz) se podává, že předmětem nyní posuzovaného řízení je návrh stěžovatelky, prostřednictvím něhož se s odkazem na ustanovení § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, domáhá, aby "Krajskému soudu v Ostravě byla určena lhůta k odeslání spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021 Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti JUDr. Kateřiny Holešovské, která uplyne nejpozději dnem 27. 7. 2023".
3. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu (viz výše) zamítl. Po skutkové stránce bylo podle soudu prokázáno, že stěžovatelka přípisem ze dne 31. 5. 2022 uplatnila námitku podjatosti soudkyně JUDr. Holešovské, která však byla dodatkem k rozvrhu práce ke dni 1. 6. 2022 vyřazena z oddělení 31 INS. Tím odpadl důvod rozhodovat o vznesené námitce podjatosti soudkyně. Dne 18. 7. 2022 stěžovatelka uplatnila další námitku podjatosti soudce Mgr. Krhuta, kterému byla věc přidělena (o této námitce nadřízený soud rozhodoval usnesením 4 VSOL 365/2022-B-184). Vrchní soud v důsledku výše uvedeného k návrhu stěžovatelky v napadeném usnesení (bod 12) poukázal na závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 21 Cul 3/2004 či sp. zn. 21 Cul 5/2012 a zdůraznil, že je nepřípustné zasahovat do rozhodování soudu, který svůj názor písemně vyjádřil již 7. 7. 2022 s tím, že soudkyně, jejíž podjatost byla namítána, byla vyřazena ze soudního oddělení 31 INS s účinností od 1. 6. 2022; tím bez dalšího odpadl důvod rozhodovat o námitce podjatosti ze dne 30. 5. 2022. V dalších podrobnostech Ústavní soud na odůvodnění napadeného usnesení pro stručnost odkazuje.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakovaně polemizuje s postupem obecných soudů stran rozhodování o namítané podjatosti soudkyně JUDr. Holešovské. Tvrdí, že Vrchní soud v Olomouci i Krajský soud v Ostravě v řízení postupují nezákonně, v rozporu s rozvrhem práce a bezdůvodně se opakovaně odmítají jejími návrhy, resp. námitkami podjatosti zabývat. Uvedené tvrdí, přestože předmětem ústavní stížnosti má být nyní pouze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. Ústavní soud si dovoluje na úvod svého odůvodnění shrnout, že stěžovatelka nevyužívá institutu ústavní stížnosti v rámci daného insolvenčního řízení poprvé. Naopak, na Ústavní soud se obrací opakovaně, a to zejména pokud jde o její námitky podjatosti soudců insolvenčního soudu. Ústavní soud však protiústavnost postupu obecných soudů v žádném z případů neshledal - poukázat lze zejména na usnesení sp. zn. I. ÚS 2906/22
ze dne 21. 3. 2023 (body 16-18) či usnesení sp. zn. III. ÚS 2918/22
ze dne 11. 1. 2023. Jakkoliv v posuzovaném případě není předmětem řízení přímo rozhodnutí o námitce podjatosti, ve své podstatě se opět podjatosti soudců týká. Ústavní stížnost stěžovatelky ve světle uplatněných námitek vyznívá spíše jako pokračující polemika s rozhodnutím soudů o námitkách podjatosti rozhodujících soudců insolvenčního soudu než jako námitky proti rozhodnutí o návrhu na určení lhůty. Ze strany stěžovatelky tak jde pouze o další způsob, jak se domoci revize rozhodování obecných soudů v insolvenčním řízení ve snaze dosáhnout pro ni příznivějšího rozhodnutí.
Vrchní soud v Olomouci však napadeným usnesením stěžovatelce jasně a poměrně rozsáhle vysvětlil, z jakého důvodu je její další návrh ve věci neoprávněný a jaké důvody jej vedly k jeho zamítnutí. Z ústavněprávního pohledu je stěžejní také skutečnost, že ústavní stížnost (opětovně) nesměřuje proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí a stěžovatelce zůstávají dostupné opravné prostředky proti meritornímu rozhodnutí ve věci, v jejichž rámci mohou být napraveny případné vady - podle § 229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, rozhodoval-li vyloučený soudce nebo přísedící.
Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatelka možnosti podat žalobu pro zmatečnost, resp. navazující opravné prostředky využila. Stěžovatelka proto není zbavena možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve věci samé, pokud by podle jejího názoru nebyly tvrzené vady řízení obecnými soudy v dalším průběhu napraveny.
8. Na základě všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu