Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Z podání stěžovatele dále vyplynulo, že byl v uvedené trestní věci rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 4. 2010 č. j. 5 T 86/2007-404, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Tento rozsudek však dosud nenabyl právní moci, neboť jej Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, jež zákon o Ústavním soudu stanoví. Podle § 75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu je však patrné, že se stěžovatel zásahu Ústavního soudu domáhá v okamžiku, kdy o jeho vině trestným činem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a ve věci má znovu jednat soud prvého stupně.
Je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost je toliko podpůrným (subsidiárním) prostředkem ochrany základních práv, jenž lze uplatnit teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V projednávané věci byla základním právům stěžovatele zjevně poskytnuta ochrana obecnými soudy, přinejmenším v rámci instančního přezkumu (srov. článek 4 Ústavy, podle nějž jsou práva a svobody pod ochranou soudní moci). Stěžovatel může i nadále k ochraně svých práv uplatňovat všechny procesní prostředky, jež mu trestní řád dává k dispozici, včetně podání řádných a mimořádných opravných prostředků.
Ústavnímu soudu rozhodně nepřísluší role orgánu, který by v dosud neskončených věcech prováděl průběžnou kontrolu procesního postupu obecných soudů v trestním řízení.
Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je zjevně "předčasná" a tudíž nepřípustná. Za této situace považoval Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad, zejména nedostatku povinného zastoupení advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soud, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2010
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj