Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Danielem Matušenkem, advokátem, se sídlem V sadech 15/4, Praha 6, proti rozsudku u Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2024, č. j. 61 Co 87/2024-1039, a rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 0 Nc 1070/2022-909, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Rokycanech, jako účastníků řízení, a T. K., nezletilého V. K. a nezletilé V. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem okresní soud svěřil nezletilé do asymetrické střídavé péče rodičů tak, že v péči matky budou od pondělí v sudém týdnu do středy v lichém týdnu a v péči stěžovatele od středy v lichém týdnu do pondělí v sudém týdnu. Dále upravil speciální režim péče rodičů o nezletilé o prázdninách, místem předání a převzetí nezletilých určil mateřskou školu, uložil rodičům platit výživné na nezletilé, stanovil předběžnou vykonatelnost výroků o péči a výživě, uložil otci zaplatit dlužné výživné, uložil oběma rodičům pokutu za porušení povinnosti předat nezletilé druhému rodiči a rozhodl o nákladech řízení.
2. K odvolání obou rodičů krajský soud rozsudek okresního soudu změnil. Nezletilé svěřil do asymetrické střídavé péče rodičů tak, že v péči matky budou od neděle v lichém týdnu do středy v lichém týdnu a v péči stěžovatele od středy v lichém týdnu do neděle v lichém týdnu. Upravil speciální režim péče rodičů o nezletilé o prázdninách, místem předávání nezletilých stanovil školní zařízení, případně bydliště matky. Uložil stěžovateli platit výživné s účinností od 1. 10. 2022 na nezletilého V. ve výši 8 500 Kč měsíčně a na nezletilou V. ve výši 7 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 10. 2023 na nezletilého ve výši 5 000 Kč měsíčně a na nezletilou ve výši 4 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2024 na nezletilého ve výši 9 000 Kč měsíčně a na nezletilou ve výši 8 000 Kč měsíčně a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu na nezletilého ve výši 10 000 Kč měsíčně a na nezletilou ve výši 9 000 Kč měsíčně. Matce uložil platit výživné s účinností od 1. 2. 2024 na nezletilého ve výši 3 000 Kč měsíčně a na nezletilou ve výši 2 500 Kč měsíčně a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu na nezletilého ve výši 2 000 Kč měsíčně a na nezletilou ve výši 1 500 Kč měsíčně, a uložil rodičům zaplatit dlužné výživné. Dále krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu ve výrocích o uložení pokuty rodičům, tato řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
3. Oba soudy při rozhodování o péči zohlednily, že oba rodiče mají dobré předpoklady pro výchovu nezletilých a nezletilí k nim mají silnou citovou vazbu. Rovnoměrné střídavé péči však brání vzdálenost bydlišť rodičů, která neumožňuje návštěvu nezletilých do jednoho školního zařízení (nezletilý V. nastoupil v září do základní školy). Docházení do jednoho školního zařízení je pro nezletilé podle znaleckého zkoumání zásadní. Proto je vhodnější péče asymetrická, a to s větším podílem péče matky, neboť stěžovatel projevuje minimální snahu nalézt při péči o děti s matkou shodu a v současné chvíli nelze hodnotit, zda je schopen pro děti připravit prostředí, které je bude v jejich vztahu k matce podporovat. Stěžovatel bude výuku nezletilého při své péči ve dnech školní výuky, tj. dva za čtrnácti dnů, zajišťovat individuálně. Výši výživného stěžovatele krajský soud upravil s ohledem na jeho příjem ve výši 100 000 Kč měsíčně, kterého je schopen dosahovat, vlastnictví nemovitostí a jeho další majetkové poměry. Výši výživného matky krajský soud určil na základě jejích schopností a možností dosahovat příjmu ve výši 37 500 Kč.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 90 Ústavy, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel nesouhlasí s větším podílem péče matky o nezletilé a požaduje jejich svěření do symetrické střídavé péče rodičů. Obecné soudy v řízení stranily matce a nezohlednily, že její tvrzení o toxickém prostředí u stěžovatele a o jejím napadení se neprokázala. Zcela pominuly argumentaci stěžovatele a jeho důkazní návrhy. V řízení použitý znalecký posudek je nevěrohodný, neobjektivní a nereaguje na stěžovatelem položené otázky. Závěr znalce o nutnosti docházky nezletilých do jednoho předškolního zařízení je pouhou domněnkou. Obecné soudy se nezabývaly psychickým stavem nezletilých a nepokusily se zjistit názor nezletilého. Rovnoměrné střídavé péči nemůže být na překážku vzdálenost bydlišť rodičů. Navíc to byla matka, kdo se odstěhoval z původně dohodnutého bydliště nezletilých. Argumentace obecných soudů plánem rodiny se přestěhovat je spekulativní. Větší podíl péče matky nelze odůvodnit ani tím, že jsou nezletilí na tento stav již zvyklí. Tento stav zavedly neústavně obecné soudy již v průběhu řízení předběžným opatřením. Matka stěžovateli brání ve výchově nezletilých. Při určování výživného obecné soudy řádně nezkoumaly majetkové poměry matky. Nezohlednily, že matka žije s novým partnerem, což pozitivně ovlivňuje její životní úroveň.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti rozsudku okresního soudu, který následně zčásti změnil a zčásti zrušil městský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno či zrušeno.
7. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
9. V posuzované věci Ústavní soud neshledal, že by krajský soud svým rozsudkem porušil základní práva či svobody stěžovatele. Jeho rozhodnutí je plně v souladu s nejlepším zájmem dětí jakožto předního hlediska při rozhodování o poměrech nezletilých dětí (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; nález sp. zn. II. ÚS 2344/18
, bod 24 a tam citovaná judikatura). Krajský soud vysvětlil, že v zájmu nezletilých v dané věci je navštěvovat jen jedno školní zařízení, což s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů není možné. Odůvodnil též, proč nepovažuje za vhodné, aby rodiče individuálně nezletilé vzdělávali déle než dva ze čtrnácti dní (bod 35 jeho rozsudku). Za této situace musel rozhodnout, který z rodičů se bude na péči o nezletilé podílet větší měrou. Obě varianty rozhodnutí, tedy větší podíl péče stěžovatele nebo větší podíl péče matky, zahrnovaly omezení práva druhého rodiče na rovnoměrný podíl na péči o nezletilé.
Oba rodiče byli schopni se o nezletilé postarat, k oběma měli nezletilí vytvořenou citovou vazbu. Krajskému soudu nezbylo než přihlédnout k tomu, že stěžovatel oproti matce projevuje mírně menší snahu respektovat matku jako druhého rodiče nezletilých a má sklony k manipulaci nezletilých, a určit větší podíl péče matky (body 32 a 33 jeho rozsudku). Takový postup podle Ústavního soudu nejlepšímu zájmu nezletilých neodporuje.
10. Ústavní soud dlouhodobě ve věcech péče o nezletilé zdůrazňuje, že jediným ideálním modelem péče pro nezletilé děti je společné harmonické soužití s oběma rodiči. Jiné uspořádání rodinného života je pro děti vždy kompromisem. V případě rozchodu rodičů a v situaci, kdy každý z nich má jiné bydliště, je uvedený ideální model péče o nezletilé již nedostižný. I v těchto případech je však stále součástí rodičovské odpovědnosti, aby pro své děti nalezli a zajistili typ péče, který by pro ně byl vzhledem k situaci a k osobnosti každého z dětí nejvíce přijatelný. Jsou to právě rodiče, kteří své děti znají nejlépe, na základě toho mohou zohlednit jejich vnitřní potřeby při uzavření dohody o péči. Pokud toho nejsou schopni dosáhnout, toto rozhodnutí učiní soud. Přestože tak učiní s odborností a s nejvyšším nasazením rozhodnout v zájmu nezletilých dětí, jeho rozhodnutí je vždy kvalifikovaným kompromisem.
11. Schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud tuto schopnost jeden z rodičů projevuje v nižší míře, jedná se o legitimní (byť samozřejmě nikoliv jediné) hledisko při rozhodování o péči o nezletilé dítě.
12. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti akcentuje přestěhování matky, které vyloučení rovnoměrné střídavé péče zapříčinilo. Krajský soud však na tuto námitku adekvátně reagoval a objasnil, že tak matka učinit mohla, neboť se pouze stěhovala do místa původního bydliště rodiny, kam se oba rodiče měli v plánu vrátit a kde má matka možnost střídavě pečovat o svého dalšího syna.
13. Zpochybňuje-li stěžovatel v řízení zjištěné skutečnosti, je třeba upozornit, že Ústavnímu soudu přezkum skutkového stavu zpravidla nepřísluší. V projednávané věci krajský soud vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu podloženého věrohodnými důkazy. Neprovedení stěžovatelem navrhovaných důkazů odůvodnil okresní soud (bod 49 jeho rozsudku). Na znaleckém zkoumání nelze shledat vady bránící jeho použitelnosti. Není ani pravdou, že by nebyl zjišťován názor nezletilého (bod 22 rozsudku okresního soudu). Co se týče skutkového zjištění o potenciálním příjmu matky, i to je podloženo relevantními důkazy (body 19 a 20 rozsudku krajského soudu, bod 65 rozsudku okresního soudu). Výše výživného, ke kterému je matka povinna, odpovídá jejím majetkovým poměrům. Ze skutkových zjištění neplyne, že by matka měla trvalejší vztah s novým partnerem, který pozitivně ovlivňuje její majetkové poměry.
14. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2024
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu