Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Evy Herdové, zastoupené Mgr. Janem Mrázem, advokátem se sídlem Štěpnická 1081, 686 06 Uherské Hradiště, doručovací adresa: Holečkova 105/6, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2014 č. j. 34 D 765/2013-48, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ke skutkové stránce projednávané věci stěžovatelka uvádí, že je dcerou zůstavitele, zemřelého dne 11. 3. 2013 bez zanechání závěti. Zůstavitel podle šetření v rámci dědického řízení zanechal majetek nepatrné hodnoty, který jí byl vydán, protože se stěžovatelka postarala o pohřeb zůstavitele a řízení bylo zastaveno (§ 175h odst. 2 o. s. ř.).
Stěžovatelka uvádí, že dědictví po svém otci odmítla, avšak požadovala z pozůstalosti vyplatit úhradu nákladů pohřbu, které činily částku 13 202,- Kč. Z protokolu o předběžném šetření, konaném dne 2. 5. 2013, bylo zřejmé, že v době úmrtí zůstavitele činila jeho finanční hotovost částku 5 700,- Kč. Stěžovatelce byl napadeným usnesením vydán majetek zůstavitele, zejména 20 kusů akcií Harvadského průmyslového holdingu, a. s. v likvidaci v nulové hodnotě a obchodní podíl ve společnosti IZOLACE PRAHA, spol. s r. o. (dále jen "společnost", na jehož majetek je v současně době vedena exekuce. V souvislosti s likvidací společností vznikají stěžovatelce náklady, takže je zřejmé, že dědictví po zůstaviteli "je předluženo". Stěžovatelka tvrdí, že byla soudní komisařkou uvedena v omyl ohledně vydání majetku zůstavitele, neboť se domnívala, že přijetím majetku nepatrné hodnoty pouze zčásti sanuje své náklady spojené s vypravením pohřbu zůstavitele.
Napadenému rozhodnutí stěžovatelka vytýká, že v rámci dědického řízení nebyla poučena o všech aspektech a důsledcích spojených s přijetím majetku nepatrné hodnoty. Dále prý soud rozhodl v rozporu s § 116 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť předmětem dědění mohou být podíly v obchodních společnostech pouze tehdy, pokud to společenská smlouva nevylučuje.
Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval Ústavní soud důvodnost podané ústavní stížnosti.
Přestože stěžovatelka podala proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2014 č. j. 34 D 765/2013-48 odvolání, neodmítl Ústavní soud její ústavní stížnost jako předčasnou, neboť dle názoru Ústavního soudu proti výroku o zastavení dědického řízení není podle § 175h odst. 3 o. s. ř. odvolání přípustné, bez ohledu na to, zda je podává dědic nebo vypravitel pohřbu.
Z připojeného protokolu o předběžném šetření ze dne 2. 5. 2013, vedeném ve věci dědictví po zemřelém Luďku Herdovi, sepsaném v notářské kanceláři JUDr. Marie Tláškové, bylo ověřeno, že pod bodem XII Protokolu se uvádí, že pohřeb zůstavitele vypravila přítomná Eva Herdová, která uplatňuje náklady pohřbu a pod bodem XVI protokolu stěžovatelka souhlasí s tím, že v případě, že řízení bude zastaveno podle § 175h odst. 2 o. s. ř., bude jí vydán majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatelka ohledně prokázání svého tvrzení o odmítnutí dědictví po zůstaviteli žádné důkazy nenabídla Ústavnímu soudu, ani Městskému soudu v Praze, kterému adresovala své "odvolání".
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení zásady, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, při současném zachování a šetření základních práv a svobod (čl. 4 Listiny). Ústavní soud v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 porušení této ústavní zásady nespatřuje.
Obvodní soud řízení zastavil a majetek, do něhož spadaly předmětné akcie i podíl v obchodní společnosti, vydal stěžovatelce. Postupoval tak na základě jejího předchozího souhlasu. V dané souvislosti je nerozhodné, že si stěžovatelka nebyla vědoma toho, že součástí majetku může být i podíl v obchodní společnosti, která je nyní v likvidaci. Stěžovatelka měla možnost převzetí majetku jako celku odmítnout. Pokud tak neučinila a s převzetím majetku zůstavitele souhlasila, nelze považovat rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž řízení zastavil a majetek vydal stěžovatelce, za protiústavní.
Za nepřípadnou shledal Ústavní soud i další námitku stěžovatelky o údajném nedostatečném poučení ve smyslu ustanovení § 5 o. s. ř. Není nepochybně povinností pověřené notářky, resp. soudní komisařky poučit účastníka o tom, co by měl nebo mohl účastník řízení v dané věci dělat. Účastník má být poučen o tom, že může odmítnout dědictví jako celek. Tedy jinak řečeno, v dané věci nebylo povinností notáře poučit účastníka řízení o následcích spojených s neodmítnutím dědictví.
Ústavní soud není oprávněn z pozice ochránce ústavnosti posuzovat otázku, zda mohl soud rozhodnout o vydání obchodních podílů stěžovatelce, která nebyla dědičkou, ale pouze vypravitelkou pohřbu, jejíž řešení spočívá ve výkladu podústavního práva (konkrétně § 116 obchodního zákoníku). Ústavní soud by mohl do pravomoci obecných soudů zasáhnout pouze v případě, že by interpretace provedená obecným soudem byla natolik extrémní, že by zasahovala do některého ústavně zaručeného práva. O takové vybočení se však v dané věci nejedná.
Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2015
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu