Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, nezastoupené advokátem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2022 č. j. 8 As 128/2022-26 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 4. 5. 2022 č. j. 59 Af 5/2022-49, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 12. 9. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhala zrušení v záhlaví označených usnesení.
2. Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatelky není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Stěžovatelka navíc nebyla zastoupen advokátem, ačkoliv tato povinnost je dána ustanovením § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
3. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka se na něj obrací opakovaně s ústavními stížnostmi trpícími stále stejnými vadami, přičemž na nedostatky svých podání byla v minulosti několikrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. sp. zn. III. ÚS 629/16 , sp. zn. III. ÚS 3058/18 či sp. zn. IV. ÚS 3061/18 ). Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, a ani nyní projednávaná ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a stěžovatelka není do dnešního dne právně zastoupena.
4. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Vznáší-li stěžovatelka námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, nutno uvést, že formálně vzato není nikoho, kdo by o této její námitce mohl rozhodnout. Vznesená námitka je navíc toliko obecná, bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci z rozhodovacího procesu vyloučeni.
6. Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. září 2022
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj