Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, se sídlem Na Spojce 610/6, Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10, spočívajícím v nevydání rozhodnutí o stěžovatelových námitkách proti ustanovení znaleckého ústavu, dále spočívajícím v nerespektování zásady zákonného soudce a v postupech zatížených neodůvodněnými průtahy, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti vyšetření a vypracování znaleckého posudku, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví uvedenými postupy Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 5, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost "vyšetření a zpracování znaleckého posudku ustanoveným znaleckým ústavem Fakultní nemocnice v Brně".
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že řízení u obvodního soudu se vede o stěžovatelově návrhu na upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku podle § 327 odst. 3 trestního řádu. Důvodem je stěžovatelem namítaný velmi špatný a nevyléčitelný zdravotní stav, který neumožňuje výkon trestu odnětí svobody. V rámci tohoto řízení obvodní soud ustanovil znalecký ústav Fakultní nemocnice v Brně, aby se vyjádřil k osmi otázkám, které se týkají stěžovatelova zdravotního stavu. Proti ustanovení znaleckého ústavu a formulaci otázek podal stěžovatel obsáhlé námitky. Na ně obvodní soud reagoval přípisem ze dne 20. 12. 2023 s tím, že "neshledal důvody k postupu Vámi navrhovanému (nadbytečnost posudku, popř. změně zpracovatele či otázek)". Posudek je podle soudu pro rozhodnutí nutný.
3. Stěžovatel (ne příliš koherentně a srozumitelně) v ústavní stížnosti popisuje procesní anamnézu daného řízení a namítá celou řadu pochybení obvodního soudu. Podle jeho názoru není srozumitelné, z jakých důvodů dochází ke změnám rozhodujících soudců a neodůvodněným průtahům. Soud by měl odpovědět na stěžovatelovy námitky vydáním přezkoumatelného rozhodnutí. Ustanovení znaleckého ústavu trpí podle stěžovatele vážnými vadami, neboť jednak daný ústav nemá personální obsazení k vypracování posouzení (stěžovatelův stav je velmi unikátní) a dále otázky položené ústavu jsou naformulovány nepřípustně.
4. Návrh na odklad vykonatelnosti "vyšetření a zpracování znaleckého posudku ustanoveným znaleckým ústavem Fakultní nemocnice v Brně" stěžovatel odůvodnil hrozícími zvlášť nepříznivými následky.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž došlo k postupům napadeným ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Řízení, do kterého by měl Ústavní soud podle stěžovatele zasáhnout, doposud pravomocně neskončilo, což by zásadně činilo podanou ústavní stížnost nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jelikož však stěžovatel zároveň namítal, že řízení je zatíženo vadou významných neodůvodněných průtahů [srov. § 75 odst. 2 písm. b) téhož zákona], považoval Ústavní soud za možné zejména vzhledem k obsahu ústavní stížnosti (viz níže) zabývat se její opodstatněností.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. K tomuto závěru Ústavní soud dospěl zejména proto, že v daném řízení podle jeho názoru ani nemůže dojít k jakémukoliv významnějšímu zásahu do hmotných ústavních práv stěžovatele. Řízení se vede o stěžovatelovu návrhu na rozhodnutí podle § 327 odst. 3 trestního řádu, podle kterého "předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní". Institut upuštění od výkonu trestu není v ústavním pořádku nikterak upraven, a jde tedy o jeden z institutů, které jsou v judikatuře Ústavního soudu nazývány jako beneficium zákonodárce, navíc formulované jako fakultativní ["předseda senátu může (...)"].
Na jeho aplikaci tak neexistuje ústavní nárok. Ústavní soud do činnosti obecných soudů v řízení o návrhu na upuštění od výkonu trestu zasáhl pouze ve věci, v níž soudy nedodržely zásady kontradiktorního řízení [viz nález ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2307/15
(N 203/79 SbNU 305); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/]. Obsáhlejší závěry k rozhodování o daném institutu Ústavní soud vyslovuje v řízeních, kde se odsouzený i přes špatný zdravotní stav nadále nachází ve výkonu trestu odnětí svobody (srov. např. usnesení ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 1011/17 ). Žádná z takových situací však ve stěžovatelově věci nenastala.
8. Především stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí, že se nenachází ve výkonu trestu, který je dlouhodobě přerušen (srov. § 325 trestního řádu). Státní moc tedy zjevně respektuje stěžovatelův špatný zdravotní stav a nenutí jej k výkonu trestu odnětí svobody. V takové situaci podle Ústavního soudu nelze hovořit o aktuálním reálném zásahu stěžovatelových základních práv a svobod. Jinak řečeno, rozlišení mezi tím, zda nebude nemocný odsouzený vykonávat trest na základě přerušení výkonu trestu nebo upuštění od výkonu trestu je ústavně nepodstatné.
Stěžovatel je odsouzeným pachatelem za opakovanou rozsáhlou trestnou činnost (mimo jiné viz usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 4147/16 , a usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3550/22 ) a na rozdíl od ochrany jeho aktuálního zdravotního stavu neexistuje žádný ústavní zájem na "definitivním vyřízení" jeho dřívějších odsouzení. Vzhledem k popsané povaze institutu upuštění od výkonu trestu není zásah Ústavního soudu namístě. To platí zvláště při zohlednění fáze daného řízení a obsahu ostatních námitek, kterými stěžovatel dává najevo, že soud by se vlastně neměl hlouběji jeho zdravotním stavem zabývat, neboť ten je již dostatečně prokázán jím dodanými listinnými důkazy.
9. Pro úplnost lze doplnit, že žádný materiální zásah do svých práv nepopisuje ani stěžovatel. V ústavní stížnosti uvádí pouze obecná a neurčitá tvrzení (např. činnost soudu mu "dlouhodobě ztrpčuje a komplikuje život" nebo může mít "zvlášť nepříznivé následky"). Námitkami ohledně porušení práva na zákonného soudce se bude moci Ústavní soud zabývat, až bude řízení pravomocně skončeno.
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z totožných důvodů a pro jeho neurčitost (viz bod 4 tohoto usnesení) nebylo možné vyhovět ani návrhu na odklad vykonatelnosti (zvláště pak znaleckého vyšetření, neboť podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze odložit pouze vykonatelnost napadených rozhodnutí).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu