Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti ZEMKA Praha, s. r. o., se sídlem Kladenská 138/53, Praha 6 - Vokovice, zastoupené Mgr. Adélou Nečasovou, advokátkou, se sídlem Dlouhá 705/16, Praha - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2024 č. j. MSPH 88 INS 3043/2010, 5 VSPH 608/2024-B-222 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024 č. j. MSPH 88 INS 3043/2010-B-214, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti Oleofin, a. s., se sídlem Žukovova 100/27, Ústí nad Labem - Střekov a 2) obchodní společnosti MORAGRO, a. s. v Prostějově, se sídlem Za Drahou 4332/4, Prostějov, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i zásada rovnosti účastníků řízení zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. V insolvenční věci první vedlejší účastnice řízení (dlužnice) se stěžovatelka (věřitelka č. 26) a druhá vedlejší účastnice řízení (věřitelka č. 30) domáhaly podle § 54 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zrušení usnesení schůze věřitelů konané dne 29. 4. 2024, jímž byla mj. schválena dohoda věřitelů o smírném vypořádání incidenčních sporů, které se týkají ochranných známek. Namítaly, že schválení smíru je v rozporu se společným zájmem věřitelů, neboť do majetkové podstaty první vedlejší účastnice řízení mohly být, nebylo-li by smíru, navráceny prostředky řádově vyšší.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 29. 4. 2024 č. j. MSPH 88 INS 3043/2010-B-214 návrh stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice řízení zamítl. Uvedl, že hodnotu ochranných známek nelze s časovým odstupem od jejich převodu (v roce 2009) vzhledem k nedostatku podkladů určit. Částka 10 000 000 Kč, jíž je původní nabyvatel ochranných známek (obchodní společnost LKOCZ, a. s.) ochoten uhradit do majetkové podstaty první vedlejší účastnice řízení, je sice řádově nižší než původní prodejní cena, ale je-li výsledek incidenčních sporů nejistý, představuje přínos do majetkové podstaty a současně znamená i snížení nákladů incidenčního řízení. Městský soud se také vyjádřil k námitce nevýhodnosti navrhovaného smíru i námitce, že věřitelé hlasující pro smírné řešení neměli právo hlasovat, neboť jsou věřiteli v jiném insolvenčním řízení, do jehož majetkové podstaty jsou ochranné známky také zahrnuty.
4. K odvolání stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 10. 7. 2024 č. j. MSPH 88 INS 3043/2010, 5 VSPH 608/2024-B-222 usnesení městského soudu potvrdil. Uvedl, že důvodem zrušení usnesení schůze věřitelů podle § 54 odst. 1 insolvenčního zákona je skutečnost, že přijaté usnesení odporuje společnému zájmu věřitelů. Společným zájmem věřitelů je, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku.
Z toho, že insolvenční správce a někteří věřitelé mají rozdílné názory na způsob zpeněžení majetkové podstaty, nelze bez dalšího dovodit, že by usnesení o volbě věřitelského výboru bylo v rozporu se společným zájmem věřitelů. Ve shodě s městským soudem zdůraznil, že výsledek incidenčních sporů nelze předjímat, nicméně pozici insolvenčního správce v uvedených sporech lze označit za procesně složitou. Pokud hlasovali pro schválení smíru i věřitelé s větším počtem hlasů (většími pohledávkami), a tedy v důsledku hlasovali pro případné nižší uspokojení svých pohledávek, nelze jejich hlasování považovat za rozporné se společným zájmem věřitelů.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Popisuje průběh schůze věřitelů, na které bylo přijato napadené usnesení a okolnosti, za nichž došlo k přijetí usnesení o uzavření smíru. Obecným soudům vytýká přepjatě formalistický přístup při rozhodování o tom, zda byl usnesením schůze věřitelů porušen společný zájem věřitelů spočívající v co největším uspokojení všech věřitelů. Uvádí, že opomenuly argumenty stěžovatelky i druhé vedlejší účastnice řízení, že ze smírného vypořádání incidenčních sporů nebudou mít přihlášení věřitelé žádný užitek a nedostane se jim žádného uspokojení, neboť smírem dosažená částka (10 000 000 Kč) pokryje pouze odměnu insolvenčního správce, který není na dalším vedení incidenčních sporů k ochranným známkám nijak motivován, přestože by byl podle stěžovatelky úspěch insolvenčního správce v incidenčních sporech pravděpodobný. Ochranné známky, jež jsou předmětem řady sporů, přitom představovaly jediný významný majetek první vedlejší účastnice řízení. Stěžovatelka zdůrazňuje, že obecné soudy by měly hájit zájmy všech věřitelů, tedy i menšinových, jejichž uspokojení by se jevilo jako marginální. Soudy rovněž upřednostnily rychlost insolvenčního řízení před snahou o dosažení co nejvyššího uspokojení věřitelů.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
8. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá zatížen touto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné libovůle. Taková libovůle spočívá buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován, resp. odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatelka dovolává.
10. Z rekapitulace stěžovatelčiných námitek obsažených v ústavní stížnosti vyplývá, že toliko polemizuje se závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů, aniž by svůj názor podložila relevantní ústavněprávní argumentací. Pouze zpochybňuje závěry obecných soudů k tomu, zda byly splněny podmínky pro zrušení usnesení schůze věřitelů pro rozpor se společným zájmem věřitelů ve smyslu § 54 odst. 1 insolvenčního zákona. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Jak již bylo naznačeno výše, Ústavní soud nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
11. Ústavní soud připomíná, že v insolvenčním řízení platí zásada, že rozhodování o podstatných otázkách je svěřeno insolvenčním věřitelům a insolvenční soud je pouze dohlížitelem nad jejich vůlí. Jednu z možností zasáhnout a zvrátit vůli věřitelů představuje postup podle § 54 odst. 1 insolvenčního zákona, který umožňuje soudu zrušit takové usnesení schůze věřitelů, které odporuje společnému zájmu věřitelů. V nyní posuzované věci obecné soudy logicky, jasně a srozumitelně vysvětlily, proč nelze považovat usnesení schůze věřitelů, jímž bylo odhlasováno smírné vyřešení incidenčních sporů ohledně ochranných známek, za odporující společnému zájmu věřitelů.
Zabývaly se i námitkami stěžovatelky ohledně nevýhodnosti navrhovaného smíru (k tomu blíže bod 7 usnesení městského soudu a bod 14 usnesení vrchního soudu), zájmu insolvenčního správce na ponechání ochranných známek v majetkové podstatě jiného dlužníka (viz bod 14 usnesení vrchního soudu) nebo nemožnosti věřitelů hlasujících pro smír hlasovat na schůzi věřitelů (bod 8 usnesení městského soudu). Ústavní soud nemá proti jejich závěrům žádné výhrady. Stěžovatelka svými námitkami pouze vyjadřuje nesouhlas s řešením přijatým na schůzi věřitelů.
Nabízí vlastní, zčásti pouze hypotetický náhled na věc (ohledně možného výnosu z ochranných známek, o něž jsou vedeny incidenční spory). Nepředkládá nic, co by mohlo mít ústavněprávní rozměr.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu