Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Havránka, zastoupeného JUDr. Martinem Stehlíkem, advokátem, sídlem Skrétova 1011/48, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2024, č. j. 10 As 88/2024-51, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorát v Plzni, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele vedlejší účastnice řízení ze dne 15. 6. 2021, č. j. SZPI/AJ435-26/2018 a č. j. SZPI/AJ435-27/2018, jimiž vyslovil zákaz uvádění na trh zde specifikovaných výrobků nesoucích v zorném poli označení "Královské trojhránky", resp. uložil stěžovateli povinnost stažení těchto výrobků z trhu. Správní orgán uvedl, že stěžovatelovy výrobky mohou svým označením u spotřebitele vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu, neboť obsahují zavádějící údaje o provenienci, jež naznačují, že původ potravin je v Karlových Varech, a nikoliv v Luhačovicích. Správní orgán dovodil, že v dané věci došlo k porušení čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin.
2. Krajský soud v Plzni ("krajský soud") rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 77 A 104/2021-84, žalobu zamítl. Ve věci rozhodoval již podruhé. Uvedl, že většinu žalobních námitek přezkoumal již v předchozím rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 30 A 253/2018-68, proto na ně do značné míry také odkázal. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel pominul existenci souvislosti mezi obalem a výrobkem, přičemž zdůraznil, že obal by nebyl problematický, kdyby potravina v něm zabalená odpovídala specifikaci chráněného zeměpisného označení, tedy byla vyráběna v Karlových Varech, což se ovšem v nyní posuzované věci nestalo.
3. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.
4. Stěžovatel se závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a dovolává se porušení základních práv a ústavních principů zakotvených v čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 12 k Úmluvě a čl. 7, čl. 8, čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv.
5. Stěžovatel předkládá prakticky identické námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení, tj. v jím podané správní žalobě i kasační stížnosti, přičemž je doplňuje obecnými odkazy na shora vymezená základní práva a ústavní principy. Opětovně se dovolává porušení legitimního očekávání. Odkazuje přitom na kontroly provedené u něj vedlejší účastnicí řízení v předcházejících letech (2010, 2011, 2012 a 2017). Dále k námitce porušení legitimního očekávání stěžovatel uvádí problematiku ochranné známky č. 357017 (zkráceně "Královské trojhránky" - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 8). Upozorňuje též na tvrzeně rozdílný přístup vedlejší účastnice ke konkurenčním subjektům. Stěžovatel dále odmítl, že by vyobrazením reálií Karlových Varů na obalu výrobku došlo k připomenutí chráněného zeměpisného označení. V neposlední řadě připomněl historii sporu.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud připomíná, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy, v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovatelem podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jím podané správní žalobě, anebo dokonce správní orgány při posouzení otázek souvisejících s výkonem státního dozoru nad potravinami.
Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou ovšem ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s výše rekapitulovanými právními závěry obecných soudů i správních orgánů, přičemž opětovné přednesení uvedených námitek v ústavní stížnosti svědčí spíše o snaze stěžovatele alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že došlo k pochybení již ze strany správních orgánů. Tímto nicméně stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na výše uvedené nepřísluší.
9. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i předchozího rozhodnutí krajského soudu, Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzovaném případě nelze hovořit o svévolném rozhodování ze strany obecných soudů, případně správních orgánů. Jak Nejvyšší správní soud, tak před ním i krajský soud, se totiž se shora uvedenými námitkami stěžovatele řádně vypořádaly (a to dokonce i opakovaně), při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními použitelných hmotněprávních i procesních předpisů.
10. Jelikož Ústavní soud nepovažuje za potřebné ani účelné znovu obsáhle rekapitulovat to, co již řádně vypořádaly obecné soudy, odkazuje stěžovatele v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí (k námitce porušení legitimního očekávání v postupu správních orgánů srov. napadený rozsudek, bod 26; k registrované ochranné známce stěžovatele, k níž stěžovatel rovněž vztahuje legitimní očekávání srov. tamtéž, body 27-29; k namítanému nejednotnému přístupu vedlejší účastnice řízení srov. tamtéž, body 30-32; k námitce související s připomenutím chráněného zeměpisného označení srov. tamtéž, bod 33).
K těmto závěrům nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska výhrad. V nyní posuzovaném případě je pro Ústavní soud především podstatné, že obecné soudy dostatečně a přesvědčivě vysvětlily, proč aprobovaly rozhodnutí správního orgánu zakazující uvádět na trh, resp. přikazující stáhnout z trhu stěžovatelem produkované potraviny. Stručně řečeno, stěžovatel by mohl trojhránky uvádět na trh, odpovídaly-li by specifikaci na použitém obalu, tj. vyráběl-li by je v Karlových Varech, a nikoliv v Luhačovicích.
Na závěrech Nejvyššího správního soudu nehodlá Ústavní soud cokoliv zpochybňovat, neboť v nich neshledává cokoliv, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
11. V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za vybočující z mezí ústavnosti, např. ve smyslu projevu přepjatého formalismu či svévole. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
12. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu