Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem se sídlem Otrokovice, nám. 3. května 1877, proti rozsudku Okresního soudu v Zlíně ze dne 13. dubna 2022, č. j. 7 Nc 1020/2021-273 a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 20. října 2022, č. j. 58 Co 121/2022-374, za účasti Okresního soudu v Zlíně a Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, jako účastníků řízení, a D. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel a vedlejší účastnice jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní fakta.
3. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že se nezletilá svěřuje do péče matky (výrok I.). Stěžovateli bylo uloženo do nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství přispívat na výživu nezletilé měsíčně částkami 3 600 Kč až 3 800 Kč (výrok II.) a bylo mu uloženo doplatit dlužné výživné ve výši 29 519 Kč (výrok III.). Okresní soud svěřil od právní moci rozsudku o rozvodu manželství nezletilou do péče matky (výrok IV.) a uložil stěžovateli přispívat na výživu nezletilé měsíčně částku 4 000 Kč (výrok V.). Dále okresní soud výrokem VI. rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý týden v pátek od 12.30 hodin do pondělí do 7.30 hodin a každý sudý týden od čtvrtka 12.30 hodin do pátku 7.30 hodin s tím, že místem předání je školní zařízení, které nezletilá navštěvuje. Dále ve výroku VI. stanovil, že pokud nebude v daný den školní výuka realizována, je stěžovatel povinen převzít dceru v místě bydliště matky s počátkem styku v 9 hodin, a pokud v době konce styku nebude školní výuka, je stěžovatel povinen nezletilou navrátit v 15 hodin v místě bydliště matky, a že matka je povinna nezletilou na styk řádně připravit. Výrokem VII. dále upravil styk o letních prázdninách, kdy určil, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou v době hlavních prázdnin 10 po sobě jdoucích dní v červenci a 10 po sobě jdoucích dní v srpnu s tím, že mezi koncem červencového styku a začátkem srpnového styku uplyne minimálně 10 dní, a upravil styk stěžovatele s nezletilou v lichém a sudém roce o Vánocích, Velikonocích, jarních i podzimních prázdninách. Výrokem VIII. okresní soud stanovil, že výroky VI. a VII. platí pro dobu před a po rozvodu manželství. Dále výrokem IX. rozhodl, že výroky I., VI. a VII. jsou předběžně vykonatelné, a výrokem X. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání.
4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích I., IV. a IX. potvrdil (výrok I. napadeného rozsudku krajského soudu). Výrokem II. změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., V., VII. a VIII. Rozhodl, že stěžovatel je oprávněn v době do rozvodu manželství rodičů s účinností od 24. 6. 2021 a v době po rozvodu manželství rodičů s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů platit výživné pro nezletilou ve výši 6 200 Kč měsíčně, a dále rozhodl o výši dlužného výživného.
Dále stanovil, že v době před rozvodem manželství rodičů a v době po rozvodu manželství rodičů je stěžovatel (otec) oprávněn stýkat se s nezletilou od pátku v lichém kalendářním týdnu od 12.30 hodin do bezprostředně následujícího pondělí do 7.30 hodin a od čtvrtku v sudém kalendářním týdnu od 12.30 hodin do pátku do 7.30 hodin (běžný režim). Krajský soud rozhodl, že k předávání nezletilé bude docházet ve školském zařízení, které nezletilá navštěvuje, a v případě, že v době započetí nebo ukončení styku nebude školní výuka realizována, bude k předávání nezletilé docházet v místě bydliště matky.
Dále stanovil, že v době školních prázdnin a níže uvedených navazujících období běžný režim styku neplatí, a že je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilou v době hlavních prázdnin 10 po sobě jdoucích dní v červenci a 10 po sobě jdoucích dní v srpnu s tím, že mezi koncem červencového styku a začátkem srpnového styku uplyne minimálně 10 dní. V době vánočních prázdnin stanovil, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každoročně od 23. 12. od 15.00 hodin do 24. 12. do 15.00 hodin, v lichém kalendářním roce od 26.
12. od 9.00 hodin do 28. 12. do 18.00 hodin, v sudém kalendářním roce od 30. 12. od 9.00 hodin do 1. 1. do 18.00 hodin. Krajský soud dále upravil dobu styku i o velikonočních, jarních a podzimních prázdninách. Výrokem III. krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
5. Stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí považuje za nepředvídatelná a řádně neodůvodněná. Tvrdí, že obecné soudy zpochybňují schopnost stěžovatele zajistit vývoj nezletilé a jeho schopnost zajistit její fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. Stěžovatel má za to, že postup krajského soudu v dané věci je v přímém rozporu s judikatorními závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2611/20 . Namítá, že dle jeho názoru rozhodnutí trpí absencí jakéhokoliv relevantního odůvodnění ve vztahu ke svěření dcery do výlučné péče matky, a že rozsah styku o prázdninách v zásadě odpovídá nerovnoměrné střídavé péči. Celkově je stěžovatel přesvědčen, že obecné soudy učinily nesprávné skutkové i právní závěry, a že soudy obou stupňů nedostály povinnosti své rozsudky řádně odůvodnit.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Proti napadenému rozhodnutí nebylo přípustné dovolání, ústavní stížnost přípustná je (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dle jeho názoru napadená rozhodnutí trpí absencí jakéhokoliv relevantního odůvodnění ve vztahu ke svěření stěžovatelovy dcery do výlučné péče matky. S tímto závěrem se Ústavní soud neztotožnil. Dle Ústavního soudu je napadený rozsudek okresního soudu srozumitelným a logickým způsobem odůvodněn, když okresní soud podrobně popsal zjištěný skutkový stav, ze kterého vyvozuje, že komunikace mezi rodiči nezletilé je dlouhodobě problematická - okresní soud popisuje nespolupracující chování stěžovatele na nařízených mediacích i schůzce OSPOD a jednání stěžovatele vůči matce nezletilé (urážky, blokování kontaktu s nezletilou).
Dále popisuje aplikovanou právní úpravu a relevantní judikaturu Ústavního soudu (odkazuje např. na nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 4. 2014), přičemž v odůvodnění dovozuje, že nebyla naplněna některá kritéria pro to, aby mohla být v projednávané věci nařízena střídavá péče. Okresní soud sice vzal za prokázané, že oba rodiče projevují o svěření dcery upřímný zájem (bod 27), ale zároveň shledal, že stěžovatel zamezoval kontaktu nezletilé s matkou a nevlastními sestrami, a že stěžovatelova úroveň komunikace s matkou nezletilé je velmi nízká.
Dále konstatoval, že svěřením nezletilé do péče matky nebude nezletilá odtržena od osob, k nimž má silnou náklonnost (matka, sourozenci, další příbuzní), a že i matka nezletilé je osobou, která výrazně lépe chápe úlohu otce při výchově nezletilé, kdy stěžovateli v žádném případě nebrání ve styku s nezletilou (bod 28). Z provedeného dokazování zhodnotil okresní soud schopnosti stěžovatele zajistit potřeby a rozvoj nezletilé tím správným směrem jako nedostatečné, přičemž odkazuje na konkrétní jednání stěžovatele, např. na skutečnost, že stěžovatel nezletilou ovlivňuje, vnucuje jí své vlastní názory, probírá s ní věci, které jí nepřísluší a nepříznivě ovlivňuje její emocionální vývoj.
Uvedl, že když nezletilá nesdělila soudu to, co po ní požadoval, zcela nevhodným způsobem se jí dotazoval, "zda ví, co je zmije", a že jí dá lekci ze života, načež se nezletilá psychicky zhroutila (bod 29). Okresní soud upozornil rovněž na skutečnost, že stěžovatel nezletilou stále sleduje (poloha mobilního zařízení, zasílání 37 sms zpráv během jednoho dne), a na stěžovatelův necitlivý přístup (nedodržování léčebného režimu v době nemoci nezletilé, kdy ji stěžovatel vzal na filmový festival). Dodal, že nezletilá sdělovala v průběhu celého řízení konstantně své přání trávit více času s matkou než s otcem, a popsal, proč dovodil, že v projednávané věci nebyla splněna tři kritéria pro nařízení střídavé péče.
Zároveň okresní soud rozhodl o širokém styku stěžovatele s nezletilou, jehož šíři odůvodnil (bod 33 napadeného usnesení) dosud probíhající úpravou styku. Dále okresní soud podrobně v bodě 31 popsal, jak dospěl k výpočtu stanoveného měsíčního výživného, které má stěžovatel hradit, a při stanovení dlužného výživného přihlédl k částkám, které stěžovatel od ukončení společné domácnosti hradil (stravné, školní potřeby, sport), přihlédl i k nákladům které stěžovatel vynaložil na zahraniční dovolenou s nezletilou.
9. Krajský soud pak konstatoval, že okresní soud dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu v projednávané věci a dodal, že věc i správně právně vyhodnotil, přičemž uvedl, že se plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku okresního soudu. Dále uvedl, že stěžovatel ignoruje snahu OSPOD o nápravu narušeného vztahu mezi rodiči v zájmu nezletilé, o dosažení dohody rodičů ohledně úpravy poměrů nezletilé a nadále nerespektuje roli matky v životě nezletilé. Dodal, že si stěžovatel neuvědomuje, že je naprosto nevhodné, aby email (který sám považuje za odporný) nechal nahlas předčítat nezletilou.
Zároveň však uvedl, že se s odstupem času zklidnila situace, kterou otec vyhrotil svou zcela nevhodnou reakcí na výpověď nezletilé u soudu dne 4. 4. 2022, a nezletilá styk s otcem neodmítá, resp. v určitém rozsahu si jej přeje, nepovažoval odvolací soud za potřebné provádět znalecké zkoumání osobnosti otce, když i bez posudku z oboru psychologie a psychiatrie lze vyhodnotit, zda je v zájmu nezletilé, aby byla svěřena do péče otce, byť střídavé. Krajský soud zopakoval, že důvodem, který v daném případě vylučuje střídavou péči, byť i nerovnoměrnou, je především skutečnost, že otec nerespektuje roli matky v životě nezletilé, a že se snaží nezletilou odstřihnout od ostatních příbuzných.
Vypořádal se i se stěžovatelovou odvolací argumentací, např. popsal, proč je běžné, že je rozsah styku o prázdninách v zásadě širší. Krajský soud uvedl, že změnou výroků rozsudku okresního soudu fakticky pouze nepatrně upravil režim nastavený okresním soudem, přičemž tento svůj postup odůvodnil tím, že upravený režim koresponduje s přáním nezletilé (viz bod 38 rozsudku krajského soudu) - úprava se týká speciálního styku během prázdnin, krajský soud uvedl, že plně vyhověl tomu, aby mohla nezletilá trávit Štědrý večer s matkou a sestrami a širší rodinou, avšak měla během dne zachován i kontakt s otcem (bod 41).
Dále podrobně popsal změny v příjmech rodičů nezletilé a upravil výši výživného hrazeného stěžovatelem. Napadené rozsudky vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Zejména okresní soud se zabýval podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výchovných poměrech nezletilé, přičemž své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, a Ústavní soud v jeho závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah, naopak se s jeho právními závěry ztotožňuje.
10. Ústavní soud neshledal jako důvodnou ani námitku stěžovatele, který v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy nerespektovaly závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2611/20 , když z uvedeného nálezu plyne, že postup odvolacího soudu, který po odvolání změní rozsudek okresního soudu o střídavé péči obou rodičů, a nezletilé svěří do výlučné péče jednoho rodiče a přitom neupravil styk druhého rodiče s nezletilým, představuje porušení základních práv druhého rodiče a dítěte. V projednávané věci však krajský soud styk stěžovatele s nezletilou upravil, když jej ponechal, s drobnými odůvodněnými změnami (např. Štědrý den), v prakticky stejné šíři tak, jak byl nastaven soudem okresním.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu