Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. A. D., zastoupeného JUDr. Milanem Listíkem, LL.M., M.JAE, advokátem, sídlem Internacionální 1225/19, Praha 6, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. července 2025, č. j. 3 T 10/2025-222, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v Klatovech, jako účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto: Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. července 2025, č. j. 3 T 10/2025-222, se zamítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Tímto usnesením bylo rozhodnuto o podané obžalobě proti J. M. (dále jen "obžalovaný") tak, že trestní věc se postupuje k projednání Městskému úřadu S., neboť se nejedná o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek.
2. Zároveň stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že případným vydáním rozhodnutí v přestupkovém řízení by mohlo dojít k nenapravitelnému stavu (s ohledem na princip zákazu reformatio in peius) a potenciálně k nevratné újmě pro stěžovatele. Zároveň odložením vykonatelnosti nedojde podle stěžovatele k žádnému dotčení jakýchkoliv veřejných zájmů, ani osobních zájmů obžalovaného. Ústavní soud tím pouze zabrání v pokračování přestupkového řízení. Návrh na jeho přerušení již stěžovatel podal.
3. Ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
4. Podmínky citovaného ustanovení nejsou dle názoru Ústavního soudu v dané věci splněny. Stěžovatel především podle Ústavního soudu vychází z nesprávného předpokladu, že odkladem vykonatelnosti napadeného usnesení by vznikla ex lege překážka pro pokračování v přestupkovém řízení. Tak tomu však podle Ústavního soudu není, neboť trestní řízení bylo pravomocně skončeno, na čemž odklad vykonatelnosti nic nemění. Legitimita zahájení a pokračování přestupkového řízení není odvozena od "výkonu" daného soudního rozhodnutí, nýbrž od pravomocného skončení trestního řízení, které představovalo překážku litispendence (srov. § 77 zákona o odpovědnosti za přestupky). Pouhým odkladem vykonatelnosti konečného rozhodnutí v trestní věci se tato překážka neobnoví.
5. Podle Ústavního soudu nelze stěžovateli dále přisvědčit ani z hlediska jemu hrozící vážné újmy. Stěžovatel dovozuje hrozící nenapravitelný stav z aplikace zásady zákazu reformatio in peius. Ústavnímu soudu však není zřejmé, jakým způsobem by se v dané věci měla uvedená zásada aplikovat. Její obsah lze stručně (pro podrobný výklad viz např. nález ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 525/15 ) vyjádřit tak, že právní postavení obžalovaného se nemůže zhoršit v situaci, proti níž brojil pouze on (typicky opravným prostředkem).
V dané věci však není zřejmé, že by obžalovaný podával jakýkoliv opravný prostředek. Naopak opravný prostředek (popisovanou ústavní stížnost) podal stěžovatel. Z těchto dvou důvodů nejsou splněny podmínky pro aplikaci této zásady. Jistou roli může v daném právním stavu hrát aplikace zásady ne bis in idem. Vydání pravomocného rozhodnutí v přestupkovém řízení by bránilo zahájení či pokračování v trestním řízení. Tento stav však lze "napravit" prostřednictvím mimořádných opravných prostředků na poli správního práva (srov. § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky).
Konečně se stěžovatelem nelze ani souhlasit, že by odložením vykonatelnosti nedošlo k žádnému dotčení práv obžalovaného, neboť právní nejistota ohledně postavení v trestním řízení takovým dotčením je (srov. zejména body 75 a násl. nálezu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 17/24 ).
6. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, rozhodl o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu