Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2024, č. j. 56 Co 130/2024-503, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a M. A., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Klíčovou otázkou ve věci je posouzení názoru dítěte, o jehož péči je rozhodováno, v souladu s požadavky práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a s právy podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň - město (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 22 Nc 72/2022-465, že nezletilá M. I. A. se svěřuje do střídavé výchovy rodičů po jednom týdnu se specifikací přesných časů odevzdávání a vyzvedávání nezletilé. Rozhodl i o režimu v průběhu svátků a prázdnin (výrok I.) a s účinností od 1. 9. 2022 o stanovení výživného stěžovateli (otci) ve výši 20.000 Kč měsíčně a vedlejší účastnici (matce) ve výši 4.000 Kč měsíčně (výrok II.). Dále byla stanovena povinnost stěžovatele složit k rukám vedlejší účastnice dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2024 ve výši 190.000 Kč. Vedlejší účastnici byla stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné za totéž období k rukám stěžovatele ve výši 76.000 Kč (výrok III.). Stěžovateli i vedlejší účastnici byla stanovena povinnost uhradit na náhradu nákladů řízení zálohově hrazených státem částku každý ve výši 21.300 Kč (výrok IV). Náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků (výrok V.).
4. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") k odvolání vedlejší účastnice rozhodl tak, že změnil výrok I. okresního soudu a na období od 1. 9. 2022 do 16. 1. 2023 svěřil nezletilou M. I. A. do výlučné péče vedlejší účastnice. Pro období od 17. 1. 2023 svěřil nezletilou do asymetrické střídavé péče obou rodičů, kdy vedlejší účastnice bude mít nezletilou v péči vždy každý lichý týden od neděle do úterý následujícího lichého týdne. Stěžovatel bude mít nezletilou v péči od úterý lichého týdne do neděle téhož týdne. Jde-li o úpravu péče o prázdninách a svátcích, krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I.). Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že s účinností od 1. 9. 2022 do 16. 1. 2023 je stěžovatel povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 30.000 Kč měsíčně a s účinností od 17. 1. 2023 částku ve výši 25.000 Kč měsíčně (výrok II.). Rozsudek okresního soudu byl ve výroku II. změněn tak, že s účinností od 17. 1. 2023 je vedlejší účastnice povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 4.000 Kč měsíčně (výrok III.). Ve výroku III. byl rozsudek okresního soudu dále změněn tak, že dluh na výživném za období od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2024 v částce 322.500 Kč je stěžovatel povinen zaplatit k rukám vedlejší účastnice a tato je povinna zaplatit k rukám stěžovatele dlužné výživné ve výši 62.000 Kč (výrok IV.). Ve výroku IV. byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok V.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
5. Stěžovatel namítá, že střídavá péče probíhala bez jakýchkoliv problémů ode dne 17. 1. 2023 do právní moci napadeného rozsudku krajského soudu, tj. do dne 25. 7. 2024. Krajský soud řádně neodůvodnil, proč bylo nutno přistoupit k asymetrickému modelu střídavé péče. Stěžovatel namítal, že nezletilá je ovlivněna matkou a ani znalec toto podezření nevyvrátil. Z objektivních podkladů, např. ze zprávy základní školy, vyplynulo, že příprava nezletilé na výuku je stále stejná (kvalitní) bez ohledu na to, zda je nezletilá v péči stěžovatele či vedlejší účastnice.
6. Stěžovatel se domnívá, že jediným důvodem pro změnu dosavadních poměrů je skutečnost, že nezletilá při pohovoru s opatrovníkem na žádost krajského soudu dne 19. 6. 2024 sdělila, že jí model, kdy pobývá jeden týden u stěžovatele a jeden týden u vedlejší účastnice, nevyhovuje, nezvykla si a uvedla, že by ráda trávila více času s matkou, alespoň o jeden či dva dny více. Stěžovatel k tomu však uvádí, že nezletilá je stále v útlém věku a nemá časovou orientaci. Krajský soud ani řádně neodůvodnil, proč nezjišťoval názor nezletilé sám a zjišťoval ho prostřednictvím opatrovníka.
7. Stěžovatel uzavírá, že v průběhu symetrické střídavé péče prokázal své rodičovské kompetence a nic mu nebylo vytýkáno. Stěžovatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ), která zdůrazňuje, že projevují-li oba rodiče skutečný zájem a splňují zároveň všechna kritéria, je v nejlepším zájmu dítěte, aby o něj pečovali oba rodiče stejnou měrou. Asymetrický model střídavé péče tedy porušuje princip rovnosti.
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
10. Ústavní soud se k otázce svěřování dětí do péče po rozvodu (rozchodu) rodičů ve své nálezové judikatuře již opakovaně vyjádřil; obecné principy shrnul například v nálezu ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14
(N 236/75 SbNU 629). Základním kamenem této judikatury je princip nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Obecné soudy musí u každého z rodičů (jiných rodinných příslušníků, případně i dalších osob, které usilují o svěření dítěte do péče) zhodnotit přinejmenším čtyři kritéria: (1) existenci pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče daného rodiče; (3) schopnost rodiče zajistit jeho vývoj, fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; (4) přání dítěte.
V případě, že jeden z rodičů naplňuje uvedená kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do jeho péče, naplňují-li je oba rodiče přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Uvedenou presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, které musí sledovat ochranu nejlepšího zájmu dítěte.
11. Stěžejní námitkou stěžovatele je tvrzení, že neexistuje objektivní důvod, aby nezletilá byla vychovávána v rámci asymetrického modelu střídavé péče. Její názor, který vyjádřila v řízení před krajským soudem, je podle stěžovatele nutno brát s rezervou, neboť je ještě velmi nízkého věku. Ústavní soud se však s tímto závěrem neztotožňuje. Okresní soud i krajský soud vedly poměrně obsáhlé dokazování k otázce, v jakém poměru má nezletilá pobývat u kterého z rodičů, názor nezletilé byl zjišťován cíleným výslechem nezletilé dvakrát (dne 11.
9. 2023 a dále v řízení před krajským soudem dne 19. 6. 2024 prostřednictvím opatrovníka). Dále byl k osobě nezletilé zpracován znalecký posudek znalcem PhDr. K. Bröcklem, který taktéž zjišťoval názor nezletilé k otázce střídavé péče. Z výše uvedené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že názor dítěte hraje důležitou roli při rozhodování soudů o péči o nezletilé dítě. Nezletilá se jasně vyjádřila, že si na režim symetrické střídavé péče nezvykla, nevyhovuje jí a chtěla by více času trávit s matkou.
Uvedla, že u matky se cítí lépe a matka se s ní více mazlí. Ústavní soud zároveň nerozporuje, že z výslechů nezletilé i ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že nezletilá má velmi pozitivní vztah i ke stěžovateli. Výsledky znaleckého zkoumání taktéž korespondují s výsledkem řízení. Znalec uvedl, že nezletilá preferuje matku a mateřskou babičku. Znalec taktéž zjistil nedostatečné ukotvení nezletilé v sociálních vazbách a v prostředí mimo rodinu. Dle znalce je to především matka, která bude schopna nezletilé určovat jisté mantinely a pravidla.
Krajský soud sice odůvodnil rozsudek příliš stručně a povrchně, ale vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu, který nebudí pochybnosti, a v souladu s výše uvedenou zásadou zdrženlivosti v oblasti rozhodování o poměrech nezletilých dětí, ho Ústavní soud nehodnotí jako protiústavní. Krajský soud respektoval názor nezletilé. Ústavní soud připomíná, že je-li dítě úměrně ke svému věku schopno vyjádřit svůj názor a koresponduje-li jeho názor s jeho objektivním zájmem a potřebami, soudy jsou povinny tento názor zohlednit.
Ústavní soud tedy považuje napadený rozsudek krajského soudu za ústavně souladný a nezasahující do práv stěžovatele podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
12. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu