Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, se sídlem Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. 12 Co 473/2013, a proti výroku III.
usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 16. 7. 2013 č. j. 159 EX 01565/13-006, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být podle jeho názoru porušena jeho základní práva a svobody. K tomu mělo dojít aplikací zákonného ustanovení, jehož zrušení stěžovatel rovněž navrhuje, a které je dle stěžovatele v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 8 odst. 3 a čl. 26 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska stanovených procesních podmínek, tj. zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou, neboť stěžovatel postrádá aktivní legitimaci k podání návrhu.
Stěžovatel podal v obdobných věcech již řadu ústavních stížností, o kterých bylo Ústavním soudem rozhodnuto vždy tak, že je nelze projednat, neboť jde o návrhy podané osobou k tomu neoprávněnou (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 636/14 ,
II. ÚS 918/14 ,
III. ÚS 2657/14 ,
IV. ÚS 1132/14 ,
IV. ÚS 2656/14 ,
IV. ÚS 2658/14 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Odůvodnění těchto rozhodnutí se plně uplatní i při posouzení stěžovatelova návrhu současného. Jelikož jsou tam vtělené názory a závěry stěžovateli známé, Ústavní soud na ně toliko odkazuje.
V souladu se svým předchozím hodnocením ústavních stížností stěžovatele byl i v tomto případě Ústavní soud nucen aplikovat ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout jako podanou někým zjevně neoprávněným.
Co do návrhu na zrušení ustanovení čl. II. bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb. platí, že jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti (stejně byl hodnocen tento návrh již v usneseních dřívějších), což je důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2015
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu