Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Bytové družstvo P., právně zastoupeného JUDr. D. Ř., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2001, čj. 6 Cm 58/95-142, ve výroku zaplacení 16% úroku z prodlení z částky 2.436.999,94 Kč od 16. 10. 1995 do zaplacení, t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 6 Cm 58/95, který si vyžádal Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2001, čj. 6 Cm 58/95-142, byl právní zástupkyni navrhovatele doručen dne 4. 1. 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 4. 3. 2002. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 30. 4. 2002, tedy po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Navrhovatelé v ústavní stížností argumentují ust. § 75 zákona o Ústavním soudu s tím, že stížnost podstatně svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Toto ustanovení však nelze v souzeném případě aplikovat, neboť se týká pouze případů, kdy navrhovatel nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a nelze je vztáhnout na zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti. Ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se nedotýká běhu lhůty podle § 72 odst. 2 cit. zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k § 75 odst. 1 cit. zák., tedy tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2002