Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Č. K., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem, sídlem Pod Štěpem 707/5, Praha 15 - Hostivař, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 80/2025-1367 ze dne 24. června 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a H. K. a nezletilé S. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí v rozsahu, jímž Městský soud v Praze rozhodl o výživném. Tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel (otec) se domáhal změny rozsudku z února 2019 o péči vedlejší účastnice (matka) o nezletilou vedlejší účastnici (dcera, nyní 12 let) a navrhoval svěření dcery do střídavé péče rodičů. Rovněž podal několik návrhů na výkon rozhodnutí ohledně styku s dcerou. Matka podala návrh na zvýšení výživného pro dceru.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. 0 P 335/2018-1266, 22 P a Nc 190/2023, 22 P a Nc 94/2023, 22 P a Nc 183/2023, 22 P a Nc 240/2024, 22 P a Nc 182/2024, 22 P a Nc 91/2024, 22 P a Nc 215/2024 ze dne 16. prosince 2024 zamítl svěření dcery do střídavé péče rodičů (výrok I). Zamítl zvýšení výživného pro dceru od 1. září 2020 na 10 000 Kč a od 1. září 2022 na 13 000 Kč (výrok II). Změnil rozsudek téhož soudu z února 2019 o úpravě styku otce s dcerou a upravil navykací režim styku za přítomnosti babičky (výrok III). Zamítl návrhy otce na výkon rozhodnutí (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V).
4. Obvodní soud ve vztahu k výživnému zjistil následující: otec pracovně povyšoval a dosáhl příjmu až 75 000 Kč. Pro změnu pracovních podmínek změnil zaměstnavatele a příjem se mu snížil na 45 000 Kč. Za odpovídající by otec měl čistý příjem v částce 60 000 Kč s tím, že od prosince 2023 má opět měnit zaměstnavatele a zvýšit příjem zpět na 75 000 Kč. Matka nadále pobírá invalidní důchod, zhoršil se jí zdravotní stav, má zvýšenou nemocnost a finančně jí vypomáhá její matka. Obvodní soud proto uzavřel, že ač se potřeby dcery zvýšily, a chodí již do páté třídy, zůstaly stejné finanční a výdělkové poměry rodičů. Proto považoval výživné v částce 7 000 Kč za dostatečné.
5. Městský soud k odvolání obou rodičů změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku II tak, že výživné zvýšil od 1. září 2020 na 10 000 Kč a od 1. září 2024 na 13 000 Kč a vyměřil nedoplatek na výživném do 30. června 2025 (výrok I). Ve výrocích I, III a IV rozsudek obvodního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok III).
6. Městský soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu. Příjmy rodičů měl za stabilní. Výdělkovou schopnost otce hodnotil ve výši 60 000 Kč, přičemž takového příjmu otec dlouhodobě dosahoval. Přihlédl i k tomu, že sám otec ohodnotil své schopnosti a očekávaný příjem na částku 75 000 Kč. U matky přihlédl k výkonu osobní péče o dceru. Shodně s obvodním soudem uzavřel, že potřeby dcery se změnily. První změnu od poslední úpravy spatřoval v nástupu dcery do školy, další v nástupu do páté třídy. Doplnil, že poměry se změnily i s ohledem na inflaci od roku 2019. S ohledem na tyto změny
poměrů proto výživné zvýšil.
7. Otec považuje napadenou část rozsudku městského soudu za nezákonnou a nepřezkoumatelnou. Matka nedoložila konkrétní doklady a účtenky, městský soud neprokázal, jak se růst cen promítl do potřeb dcery, a nezohlednil otcem doložené příjmy a výdaje. Výdělkovou schopnost otce určil městský soud z pohledu otce svévolně a diskriminačně a opomenul, že matka by se měla podílet především již finančně, a ne osobní péčí o dceru. Důkazy, z nichž při určení výživného vyšel obvodní soud, městský soud ignoroval a rozhodl v rozporu s tabulkami Ministerstva spravedlnosti (10 000 Kč a 13 000 Kč namísto 8 400 Kč a 10 800 Kč). Výživné soud zvýšil, byť dcera nemá nadstandardní potřeby, otec vydělává stejně a matka mu neumožňuje styk s dcerou. Otec dále tvrdí, že výživné včetně nedoplatku je pro něj likvidační, odporuje principu právní jistoty a zákazu retroaktivity, pročež bude nejspíše nucen vstoupit do oddlužení. Konečně otec namítá, že městský soud mu v rozporu se zásadou kontradiktornosti nedal prostor se k výživnému vyjádřit a řízení trvalo nepřiměřeně dlouho.
8. Ústavní stížnost je přípustná a i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které mají znalostí často dlouhodobého vývoje rodinné situace a jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a mohou tak nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní. K tomu by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně.
10. Žádné takové pochybení Ústavní soud v napadené části rozsudku městského soudu nespatřuje. Mezi skutkovými a právními závěry není extrémní rozpor a napadená část rozhodnutí je ústavně akceptovatelná. Městský soud jasně (odkazem v bodech na rozsudek obvodního soudu) vymezil, z jakých skutkových zjištění vycházel, ty promítl do posouzení naplnění zákonných kritérií pro změnu výše vyživovací povinnosti, a stručně, přesto dostatečně závěr o výši vyživovací povinnosti otce odůvodnil.
Namítá-li otec, že městský soud neměl již přihlížet k osobní péči matky, je namístě poznamenat, že městský soud přihlížel k možnostem každého z rodičů plnit vyživovací povinnost. Otec je schopen tuto povinnost plnit peněžní formou, matka v takové míře nikoli. Jinými slovy, do příjmové situace matky se promítá její zdravotní stav, a tak schopnost matky plnit svou povinnost výživy spočívá spíše v osobní péči než ve finančním plnění. Městský soud tak přiléhavě vyšel z výdělkových schopností otce a dlouhodobých výdělků. Nadto otec sám deklaroval, že čistý měsíční příjem ve výši 60 000 Kč je pro něj adekvátní a má opět navýšit své příjmy až na 75 000 Kč. Městský soud si sice mohl vyžádat aktuální zprávu zaměstnavatele k příjmu otce, která by ověřila, zda nakonec takového příjmu otec dosahuje, ale jelikož vyšel u otce i z potenciality příjmů vzhledem k otcově praxi, jeho zkušenostem, schopnostem a vlastním očekáváním a tvrzením stran k výši příjmu, nejsou úvahy městského soudu Ústavnímu soudu nepřiměřené.
11. Odkázal-li městský soud na růst cen, lze stěžovateli přisvědčit, že jde spíše o obecné konstatování. Na druhou stranu městský soud následně jasně konkretizoval, v čem spatřuje u dcery změnu v poměrech - nástup do první a do páté třídy. Zvýšení výživného ke stanoveným datům tak kopíruje i věkové hranice v otcem zmiňované tabulce Ministerstva spravedlnosti. Ústavní soud připomíná, že tato tabulka má doporučující charakter (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 2015/25
ze dne 25. září 2025, bod 19) a obecné soudy mohou využít i jiné pomůcky ke stanovení výše výživného (např. tzv. dílová metoda). Za takové situace by výše vyživovací povinnosti otce při 60 000 Kč (potažmo 75 000 Kč) byla koneckonců naopak vyšší než při užití doporučující tabulky. Výslednou částku a způsob, jakým ji městský soud určil a odůvodnil, tedy Ústavní soud nehodnotí z ústavněprávního hlediska ani jako excesivní, ani jako svévolnou.
12. K námitce otce právní jistotou a zákazem retroaktivity Ústavní soud připomíná nálezy ze dne 25. září 2024, týkající se zpětného zvyšování výživného (
sp. zn. I. ÚS 871/24
, body 47 až 49, a
sp. zn. I. ÚS 1760/24
, body 34 až 37), a opakuje, že oba rodiče mohou a mají sledovat potřeby dítěte a životní milníky (např. přechod na vyšší stupeň vzdělávání), s nimiž se zvýšení potřeb dítěte pojí. Otec tedy mohl očekávat, že potřeby jeho dcery budou růst, a tudíž se budou zvyšovat náklady, které se s jejich uspokojováním pojí, bez ohledu na to, zda také rodiči budou růst příjmy.
13. Konečně Ústavní soud nepřisvědčil námitce otce, že byl zkrácen na právu se k výživnému vyjádřit. Odvolání proti výroku o výživném podala matka, otec zaslal k odvolání vyjádření, dostal a využil možnost přednést k této otázce vlastní argumentaci.
14. Pokud jde o délku řízení před městským soudem ve vztahu k výživnému (šest měsíců), předně nijak se nepromítá do rozhodnutí, respektive z pohledu otce znamená sice vyšší nedoplatek na výživném, avšak s oddálenou lhůtou k plnění. Byla-li délka řízení někomu k tíži, pak vedlejším účastnicím. Ústavní soud a koneckonců i zákonodárce si uvědomují, že právo účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené lhůtě je ve věcech péče o nezletilé obzvláště významné, v posuzované věci však ještě nelze hovořit o nepřiměřené délce řízení, odpovídala složitosti věci s více předměty řízení - změna péče, výživy, styku, návrhy na výkon rozhodnutí včetně jejich vrácení obvodnímu soudu k dalšímu řízení a změnu samosoudce.
15. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. října 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu