Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Evy S. (jedná se o pseudonym) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2024, č. j. 19 Co 151/2024-2009, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. října 2023, č. j. 8 P 38/2019-1868, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, Pavla P. a nezletilého Jiřího P. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud uložil stěžovatelce pokutu ve výši 7 500 Kč, a to za porušení povinnosti předat nezletilého vedlejšímu účastníkovi (otci) k asistovanému styku v 15 termínech během roku 2021 a 2022. Ve zbytku návrh otce na uložení pokuty stěžovatelce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že v termínech, za které okresní soud uložil stěžovatelce pokutu, stěžovatelka nezajistila přítomnost nezletilého na asistovaných stycích, aniž by k tomu měla řádný důvod. Takovým řádným důvodem nejsou obavy z toho, že by otec mohl ovlivnit nezletilého coby svědka zvlášť závažného zločinu, kterého se měl na něm otec dopustit, špatný zdravotní stav stěžovatelky ani výkon její pracovní činnosti.
Okresní soud proto přistoupil k uložení pokuty stěžovatelce ve výši 500 Kč za každý nerealizovaný styk. Jde o symbolickou částku, která odpovídá tomu, že po červnu 2022 styky nezletilého s otcem již probíhaly pravidelně, poté, co byl otec zproštěn obžaloby, se obnovil styk bez asistence a v současné době rodiče o nezletilého pečují střídavě.
2. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku o uložení pokuty stěžovatelce potvrdil (zamítavý výrok nepřezkoumával). Doplnil dokazování mimo jiné čestným prohlášením babičky nezletilého ze strany otce, která uvedla, že byla ve všech dnech, za které byla stěžovatelce uložena pokuta, připravena, schopna i ochotna zajistit dopravu nezletilého k asistovanému styku s otcem. Stěžovatelka této možnosti nevyužila, tedy nevyvinula veškeré možné úsilí, aby nezletilého v době své nemoci ke styku s otcem dopravila. Tvrzenou nemoc nezletilého dne 9. 12. 2021 stěžovatelka ničím nedoložila. Ve shodě s okresním soudem proto krajský soud konstatoval, že pro nerealizaci styků nezletilého s otcem v rozhodných termínech neexistovaly na straně nezletilého žádné objektivní důvody.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost. Tato usnesení podle ní porušují její základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 26 odst. 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že obecné soudy nepřihlédly k její nemoci při vyhodnocování objektivních příčin nerealizace styků nezletilého s otcem. Zhoršení svého zdravotního stavu nemohla stěžovatelka v době podání prvního návrhu na vydání předběžného opatření předvídat. Posléze již tuto změnu poměrů ve svém návrhu zohlednila a navrhovala opatření, která by zajistila i přes její zhoršený zdravotní stav styk nezletilého s otcem. Naproti tomu obecné soudy nečinily pozitivní kroky k realizaci styku a místo toho uložily stěžovatelce pokutu jako sankci. Před vydáním předběžných opatření, ani v rámci výkonu rozhodnutí soudy neprovedly dokazování k tomu, zda je třetí osoba ochotna nezletilého ke styku dopravovat. Rodiče stěžovatelky nelze k předávání nezletilého za stěžovatelku nutit. Otec navíc ještě v září 2021 předání nezletilého třetí osobou odmítal. Dále obecné soudy neprovedly důkazy k nerealizovanému styku v listopadu 2021. Zcela pominuly výhrady stěžovatelky k organizaci Paventia, z. s., ve které se měl asistovaný styk realizovat. Tyto výhrady dokládá spis organizace a nahrávka, které obecné soudy rovněž neprovedly.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti výroku II usnesení okresního soudu (zamítnutí návrhu otce na uložení pokuty matce), je ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným, neboť tento výrok nemohl nijak zasáhnout do práv stěžovatelky.
6. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž nemá povinnost být právně zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. V dané věci obecné soudy uložily stěžovatelce pokutu ve výši 7 500 Kč. Z ústavněprávního hlediska jde i ve svém souhrnu o tzv. bagatelní částku. Ústavní soud opakovaně uvedl, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Zásah Ústavního soudu proto je namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 157/16
(N 150/82 SbNU 379), bod 11]. Kromě výše částky, která je předmětem řízení, je přitom pro posouzení bagatelnosti věci nutné ji vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139), bod 20].
9. V posuzované věci Ústavní soud důvod pro výjimečný zásah v bagatelní věci neshledal. Zjevně neopodstatněné jsou námitky stěžovatelky k nezohlednění jejích nemocí obecnými soudy. I v době své nemoci měla stěžovatelka povinnost vyčerpat všechny dostupné prostředky, které se k dopravení nezletilého ke styku s otcem nabízely, mimo jiné požádání babičky ze strany otce o předání nezletilého ke styku (bod 15 usnesení krajského soudu). Požádáním babičky ze strany otce by stěžovatelka babičku k ničemu nenutila, pouze by vyčerpala jeden z možných způsobů dopravení nezletilého za otcem.
Bez významu jsou proto tvrzení stěžovatelky vztahující se k jejím rodičům. S ohledem na termíny styku, za které je ukládána pokuta (období následující po 9. 12. 2021), není rozhodné, že otec v září 2021 odmítal předání nezletilého třetí osobou. Možnost zajistit předání nezletilého ke styku byla obsažena již ve vykonatelných předběžných opatřeních, obecné soudy nemusely vydávat další předběžná opatření třetí osoby přímo zahrnující. Obecné soudy provedly dokazování v dostatečném rozsahu a neprovedení zbylých důkazů krajský soud řádně odůvodnil (body 9 a 13 usnesení krajského soudu).
Konkrétně dokazování ohledně ochoty třetí osoby dopravovat nezletilého ke styku krajský soud provedl čestným prohlášením babičky ze strany otce. Dokazování ohledně styků v listopadu 2021 bylo nadbytečné, neboť se netýkalo styků, za které byla stěžovatelce uložena pokuta, důkaz nahrávkou orgánu sociálně-právní ochrany dětí byl nadbytečný, neboť výhrady k organizaci Paventia, z. s., mohla stěžovatelka řešit návrhem na změnu předběžného opatření, to samé platí o důkazu spisem organizace Paventia, z.
s.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu