Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem, sídlem Tyršova 13, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2025 č. j. 14 Co 154/2025-1496, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilého N. M. a M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 9. 2022 č. j. 0 P 261/2020-951 byl nezletilý (narozený v roce 2011) svěřen do péče matky, v tomto rozhodnutí bylo vedlejšímu účastníkovi (otci) stanoveno výživné na nezletilého ve výši 3 000 Kč. Matka se nyní domáhala zvýšení výživného, s ohledem na to, že došlo ke změně poměrů na straně otce i na straně nezletilého. U syna vzrostly náklady na jeho vzdělání, zdravotní péči a mimoškolní aktivity. Stěžovatelka namítala, že otec nad rámec výživného ničeho nepřispívá. Matka byla v době podání návrhu evidována na Úřadu práce. Otec souhlasil s navýšením výživného na 5 000 Kč měsíčně.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 11. 2024 č. j. 0 P 261/2020-1105 se otci výživné na nezletilého syna (původně stanovené na 3 000 Kč) počínaje dnem 1. 6. 2024 zvýšilo na 15 000 Kč (výrok I). Obvodní soud dále rozhodl, že dluh na výživném za období od 1. 6. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 72 000 Kč je otec povinen uhradit matce nejpozději do 28. 2. 2025 (výrok II). Dále, že je otec je povinen za účelem tvorby úspor pro nezletilého, nad rámec výživného, hradit počínaje od 1. 6. 2024 částku 5 000 Kč měsíčně na spořicí účet založený na jméno nezletilého. Dluh otce z titulu tvorby úspor nezletilého za období od 1. 6. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 30 000 Kč byl otec povinen uhradit na takový účet nejpozději do 28. 2. 2025 (výrok III). Konečně obvodní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
4. Otec se proti rozhodnutí obvodního soudu odvolal, svou argumentací směřoval zejména do určení výše příjmů obvodním soudem. Obvodní soud podle něj sečetl veškeré příjmy na veškerých účtech a aritmetickým průměrem tak měl dospět k výši jeho měsíčního příjmu. Neřešil již, že částky byly mezi účty převáděny, ač na to před obvodním soudem upozorňoval. Nezohlednil, že jeden z účtů je podnikatelský, a příchozí platby tudíž nejsou čistým příjmem. V odvolání uvedl příklady částek započtených vícekrát, jakož i výdajů podle výpisů z podnikatelského účtu. Zopakoval, že jeho příjmy v roce 2023 činily zhruba 30 000 Kč měsíčně. Doložil daňové přiznání za rok 2024 a uvedl, že koncem roku 2024 založil obchodní společnost, jejímž prostřednictvím bude v oblasti stavebnictví nadále realizovat svou podnikatelskou činnost.
5. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích I až III tak, že se výživné pro nezletilého zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2025 ve výši 34 000 Kč je otec povinen uhradit matce do 30. 9. 2025 (výrok I). Následně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
6. Odvolací soud se zabýval poměry otce i nezletilého, který žije po propuštění matky z výkonu trestu se stěžovatelkou. Městský soud nejprve provedl dokazování příjmů otce. Zjistil, že otec vlastní bytovou jednotku, kterou nabyl darovací smlouvou od rodičů a k níž mají rodiče užívací právo; v bytě nadále žije jeho matka. Coby nájemce užívá bytovou jednotku 2+KK v panelovém domě, a za nájemné a služby zde hradí celkem 16 790 Kč. Má ve střídavé péči polorodou sestru nezletilého, na kterou hradí 2 300 Kč měsíčně. Exekuce na výživné nezletilého je již zastavena, otec doplatil dlužné výživné ve výši 12 677 Kč a běžné výživné je nyní řádně hrazeno. Podle rozhodnutí odvolacího exekučního soudu z listopadu 2014 má otec měsíční příjmy ve výši 30 000 Kč až 40 000 Kč. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024 odvolací soud zjistil, že otec nehradí tzv. paušální daň a že celkové příjmy otce v roce 2024 činily 20 018 244 Kč a celkové výdaje otce v roce 2024 činily 19 654 037 Kč. Dílčí základ daně z příjmů proto činí 364 207 Kč. Matka po propuštění z výkonu trestu bydlí v nájemním bytě; od listopadu 2024 do dubna 2025 pracovala jako servírka, její čistý příjem byl 30 000 Kč, pracovní poměr byl ukončen dohodou. V září 2024 požádala o přiznání invalidního důchodu, který jí ale dosud přiznán nebyl. Městský soud dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů na straně otce i na straně nezletilého. V době původní úpravy otec nebyl zaměstnán, pobíral příspěvek na bydlení, příspěvek na solidární domácnost a živil se pouze brigádně s příjmy nejvýše 5 000 Kč měsíčně. Ve střídavé péči měl nezletilou dceru (polorodou sestru nezletilého), na kterou hradil výživné 2 300 Kč měsíčně. Chlapec je (v době rozhodnutí městského soudu) již v sedmé třídě základní školy, v době poslední úpravy navštěvoval teprve čtvrtou třídu. Významným skutkovým zjištěním bylo, že se u chlapce s narůstajícím věkem řetězí duševní obtíže, které jsou z povahy věci spojené se zvýšenými náklady na zdravotní péči.
7. Městský soud však nesouhlasil s aplikací § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ("o. z."), na zjištění příjmů otce. Toto ustanovení upravuje nevyvratitelnou domněnku příjmu povinného, která nastupuje v případě, že výživou povinný rodič neposkytne v řízení potřebnou součinnost pro zjištění jeho příjmů a jiných rozhodných skutečností pro určení výživného. Naopak předpokladem pro aplikaci této zákonné domněnky není, hodnotí-li soud určitý důkazní prostředek jako nevěrohodný (srov. rovněž rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25.
10. 2016 sp. zn. 64 Co 401/2016). Tato úprava představuje sankci, která se uplatní v situaci, kdy nelze spolehlivě zjistit ani potenciální příjem povinné osoby, neboť soud je prioritně povinen zjišťovat skutečný příjem povinného (§ 913 odst. 1 o. z.) a není-li to možné, může soud přihlédnout k potenciálnímu příjmu povinného (§ 913 odst. 2 o. z.). V daném případě otec doložil daňové přiznání za rok 2023 a v reakci na dokazování provedené obvodním soudem výpisy z jeho účtů za rok 2023 navrhoval k prokázání svého tvrzení o čistém příjmu zhruba 30 000 Kč měsíčně další důkazy (např. výslech jeho účetní, důkaz účetnictvím).
Obvodní soud však, aniž by se důkazními návrhy otce jakkoliv zabýval, otci neuvěřil a aplikoval bez dalšího § 916 o. z. Nevyvratitelná domněnka příjmů upravená v § 916 o. z., však v případě otce, který součinnost poskytoval a navrhoval další důkazy k prokázání příjmů, místo nemá. Městský soud z daňového přiznání otce za rok 2024 zjistil jeho průměrný měsíční příjem (tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji) ve výši 30 351 Kč. Tyto příjmy plně korespondují s tím, co otec před obvodním soudem tvrdil a co zjistil též Krajský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání proti usnesení o zastavení exekuce.
Ačkoliv by jinak stanovil městský soud výživné ve výši 5 000 Kč, vzhledem ke zjištěným odůvodněným potřebám nezletilého, souvisejícím s jeho věkem a zejména s jeho zdravotním stavem, dospěl soud k závěru, že odpovídajícím výživným je částka 7 000 Kč měsíčně. V tomto směru městský soud upravil též dlužné výživné.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá porušení jejího práva na soudní ochranu spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním ve vztahu k příjmům otce. Městský soud provedl oproti obvodnímu soudu pouze jednostranné dokazování a mechanicky vycházel toliko z daňového přiznání, což je nepřípustné. Je třeba vést dokazování tak, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, nikoliv pouze příjem vykázaný podle daňových předpisů. Obvodní soud oproti tomu (správně) vyšel ze zákonné domněnky stanovené v ustanovení § 916 o. z. V důsledku rozhodnutí městského soudu bylo významně zasaženo do majetkových práv stěžovatelky a nezletilého.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
12. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, jakož i se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí městského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky, případně nezletilého, a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
14. Teprve v případě, že rodič neprokáže své příjmy nebo je různým způsobem v rozporu se skutečností zamlčuje nebo snižuje, zakotvuje § 916 o. z., nevyvratitelnou právní domněnku o výši příjmů. Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (nález ze dne 14.
5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23 , bod 21). Podle citovaného nálezu tak soud musí v řízení o výživném pro nezletilé dítě zjistit celkové majetkové poměry povinného. Není možné, aby se omezil na konstatování, že skutečná výše příjmů je vyšší, než tvrdí jeden z rodičů, aniž by se pokusil zjistit nejen jeho faktické příjmy, ale i potencionální příjmy z podnikání a další majetkové poměry. V poměrech tehdy projednávané věci Ústavní soud dovodil, že i kdyby se soudu po náležitém dokazování nepodařilo zjistit rozhodný skutkový stav věci, nic mu nebrání - i při aplikaci § 916 o.
z. - přihlédnout také k jiným majetkovým poměrům rodiče, a výživné stanovené doporučující tabulkou zpracovanou Ministerstvem spravedlnosti adekvátně tomu upravit.
15. Napadený rozsudek městského soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry (včetně aspektu skutečných poměrů otce) jsou v něm dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Městský soud se velmi důsledně a ústavně konformně zabýval podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výši výživného, přičemž své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, a Ústavní soud v jeho závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah. Naopak se s jeho právními závěry (komplexně a s pečlivostí rozvedené v bodech 32-41 napadeného rozsudku, shrnuto v bodě 7 tohoto usnesení) zcela ztotožňuje. Provedené důkazy (shrnuto v bodě 6 tohoto usnesení) nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními - argumentace stěžovatelky v tomto ohledu svědčí spíše o nesouhlasu s výsledkem řízení před obecnými soudy.
16. S ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, která vyplývá z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného, které se stalo předmětem této ústavní stížnosti. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)]. Jak Ústavní soud vyložil výše, k takovému porušení v tomto případě nedošlo.
17. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu