Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 22. srpna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky AVEZA s. r. o., se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, dříve se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, zastoupené Mgr. Klárou Sovovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 9, Vidlák 354, proti prohlídce jiných prostor, vykonané dne 15. a 16. května 2012 v budově v Praze 1 - Staré Město, Revoluční 655/1, na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2012 č. j. 40 Nt 1433/2012-34, za účasti Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. 5. 2012 soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2012 nařídila podle § 83a odst. 1 tr. řádu prohlídku jiných prostor - kancelářských prostor, užívaných stěžovatelkou "v 1. podlaží budovy č. p. X1 v Praze 1 - Starém Městě, umístěné na parcele č. X2, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. X3 v katastrálním území č. 727024 Staré Město, jejímž vlastníkem je společnost MARKLAND Revoluční s. r. o., Revoluční 655/1, Praha 1 - Staré Město." Provedením prohlídky byli pověřeni "pracovníci policejních orgánů Policie ČR, ÚOKFK, Praha v součinnosti s dalšími policejními orgány, a to podle aktuální operativní situace."
Podle protokolu ze dne 15. 5. 2012 o provedení prohlídky jiných prostor byl příkaz k prohlídce jiných prostor doručen osobně Věře Bohuslavové, jednatelce společnosti AVEZA, s. r. o., dne 15. 5. 2012 v 18:50 hod; prohlídky se dále účastnil Mgr. Ján Pajora, advokátní koncipient AK Vladyka a Kubica, zastupující obviněnou Lucii Novanskou. Prohlídka byla zahájena dne 15. 5. 2012 ve 20:05 hodin. Po poučení dle příslušného ustanovení tr. řádu byl proveden předchozí výslech Věry Bohuslavové, která následně dobrovolně vydala v protokolu specifikované věci. I po dobrovolném vydání věci byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon prohlídka kancelářských prostor společnosti AVEZA s. r. o. za přítomnosti Věry Bohuslavové. Při této prohlídce nebyly odňaty žádné věci. Prohlídka jiných prostor byla ukončena dne 16. 5. 2012 v 0:10 hodin.
Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že výrok příkazu k domovní prohlídce ze dne 11. 5. 2012 přesně odpovídal návrhu státního zástupce; konstatoval, že soudu konajícímu přípravné řízení nepřísluší přezkoumávat a hodnotit, zda policejní orgán konkrétní prohlídku provedl v souladu se soudem vydaným příkazem k prohlídce či nikoliv.
Krajské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že vyjádření podává namísto Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, které v dané trestní věci již od 1. 6. 2012 nevykonává dozor a nemá k dispozici příslušné materiály. Dle jeho názoru stěžovatelkou tvrzený rozpor v označení podlaží je de facto jediným argumentem ústavní stížnosti. Poukázalo na vyšetřovací spis, z něhož vyplývá, že policejní orgán před podáním podnětu k podání návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor provedl místní šetření, jehož záznam je součástí trestního spisu.
Rovněž po vznesené námitce obhajoby bylo opakovaně provedeno další místní šetření, o němž byl rovněž pořízen záznam, založený ve vyšetřovacím spisu. Z těchto opakovaných šetření vyplynulo, že kancelářské prostory stěžovatelky se nacházejí skutečně v 1. patře (policejní orgán použil termín "podlaží") předmětné budovy. Rovněž na vývěsce či jakémsi "rozcestníku", vyvěšeném ve výtahu budovy, je umístění kancelářských prostor stěžovatelky takto označeno. Umístění těchto prostor v 1. patře budovy ostatně vyplývá i z podkladů předložených ke své původní námitce samotnou obviněnou Lucií Novanskou.
V daném případě prakticky jde o gramaticko-interpretační spor ohledně použití termínů "patro" a "podlaží", přičemž orgány činné v trestním řízení použily termín "podlaží" jako synonymum k pojmu "patro", poschodí apod. Z toho je zřejmé, že kancelářské prostory využívané stěžovatelkou byly v příkazu k prohlídce jednoznačně určeny a při realizaci prohlídky nemohlo v žádném případě dojít k jejich fyzické záměně, neboť prohlídka byla vykonána v místě řádně označeném v příkazu k prohlídce. Postup policejního orgánu při realizaci nařízení prohlídky jiných prostor byl zcela zákonný a věci vydané či odňaté při této prohlídce mohou být v souladu s trestním řádem využity jako důkazy v trestním řízení.
Závěrem Krajské státní zastupitelství v Praze navrhlo, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Policejní orgán ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka již v rámci trestního řízení namítala, že kancelářské prostory jí užívané se nacházejí v téže budově, na téže adrese, ale ve 3. nadzemním podlaží. V budově provedl opakované šetření, z něhož vyplynulo, že kancelářské prostory se nacházejí skutečně v 1. patře (byť policejní orgán použil termín "podlaží") budovy, jak bylo označeno na "rozcestníku" vyvěšeném ve výtahu budovy. Umístění kanceláří vyplývá též z podkladů předložených ke své námitce stěžovatelkou, neboť na přiloženém plánku kancelářských budov jí užívaných je na schématu půdorysu pronajatých prostor uvedeno "Půdorys 3.
NP - 1. Patro." Prakticky jde o spor v použití pojmu patro a podlaží; pokud by policejní orgán použil pojmu podlaží ve smyslu stavební terminologie, pak by k němu připojil, zda jde o nadzemní či podzemní podlaží. Jelikož použil termínu "podlaží" bez tohoto přívlastku, je zřejmé, že jej použil jako synonymum k pojmu patro; ostatně výkladový slovník českého jazyka též uvádí slova podlaží - patro jako synonyma. Závěrem policejní orgán uvedl, že kancelářské prostory stěžovatelky byly v příkazu k jejich prohlídce jednoznačně určeny a svůj postup shledává zákonným.
Stěžovatelka v replice k vyjádřením okresního soudu, Krajského státního zastupitelství v Praze a policejního orgánu uvedla, že s vyjádřením okresního soudu v zásadě souhlasí. S dalšími dvěma vyjádřeními, která považuje za obsahově totožná, nesouhlasila, a to zejména s jejich závěrem, že není rozdíl (vyjma stavební technologie) mezi patrem a podlažím, a že jde o synonyma. Poukázala na nález ze dne 13. 3. 2002 sp. zn. I. ÚS 424/2000
(N 29/25 SbNU 227) a uzavřela, že tvrzení v těchto vyjádřeních jsou zjevným formalismem, který má zakrýt věcné pochybení policejního orgánu případně státního zastupitelství.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřoval v tvrzení, že nařízením prohlídky jiných prostor bylo porušeno základní právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny; ústavní stížnost posoudil i z pohledu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zaručujícího základní právo na respektování soukromého a rodinného života.
Článek 12 Listiny resp. čl. 8 Úmluvy se o ochraně "jiných prostor" výslovně nezmiňují; článek 12 Listiny chrání nedotknutelnost "obydlí", článek 8 Úmluvy hovoří o právu na respektování "obydlí". Jelikož činnosti v rámci profese či podnikání lze vykonávat v privátních prostorách a naopak činnosti ryze soukromé povahy lze vykonávat v profesních, obchodních podnikatelských a jiných provozovnách (tj. v prostorách nesloužících k bydlení, v dikci § 82 odst. 2 tr. řádu "jiných prostorách"), a navíc takové rozlišování by mohlo vést k nerovnosti v zacházení, přiklonil se Ústavní soud stejně jako Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") k širšímu výkladu pojmu "obydlí" a s ním souvisejícího pojmu "soukromý život" [srov. nález ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09
(N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.), odst. 14 a násl., dostupný na http://nalus.usoud.cz a v tomto nálezu v odst. 19. citovaný rozsudek Evropského soudu ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz proti Německu, stížnost č. 13710/88, odst. 27 a násl., dostupný na http://www.echr.coe.int]. Soudem podle ust. § 82 odst. 2 tr. ř. nařízenou prohlídku jiných prostor je tudíž možno považovat za zásah do práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
Základní právo dle čl. 12 odst. 1 Listiny resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy není absolutní a lze do něj zasáhnout za podmínek definovaných v čl. 12 odst. 2 a 3 Listiny resp. čl. 8 odst. 2 Úmluvy. Těmito podmínkami jsou obecně "zákonnost" resp. "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti". Výjimky však musí být interpretovány a aplikovány v každém jednotlivém případě restriktivně.
V případech, kdy je třeba posoudit "zákonnost" způsobu provedení prohlídky jiných prostor (ve smyslu čl. 12 odst. 2 Listiny) resp. "soulad se zákonem" zásahu do práva na respektování obydlí (ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy), Listina a Úmluva odkazují zásadně na podústavní zákonnou úpravu a zavazují postupovat v souladu s ní. Vykládat a aplikovat zákonnou úpravu prohlídky jiných prostor je v první řadě věcí orgánů činných v trestním řízení, nicméně její porušení může založit porušení Listiny resp. Úmluvy; Ústavní soud proto musí přezkoumávat, zda orgány činné v trestním řízení v konkrétním případě postupovaly v souladu s relevantní procesní a hmotněprávní zákonnou úpravou. Nutno připustit, že nikoliv každá vada činí prohlídku jiných prostor jako takovou nezákonnou z hlediska cit. článků Listiny a Úmluvy; zásah do základního práva je třeba vždy posuzovat ve svém celku.
Důvody uvedené k ospravedlnění prohlídky jiných prostor musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
Prohlídka jiných prostor (stejně jako domovní prohlídka) může být zákonně provedena jen v objektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Provedení prohlídky jiných prostor v objektu jiného subjektu než označeného v příkazu k domovní prohlídce je porušením základních práv chráněných výše uvedenými články Listiny a Úmluvy [srov. nálezy ze dne 10. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01
(N 147/24 SbNU 59) a ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12
].
Stěžovatelka tvrdila (a v tom spočívalo těžiště ústavní stížnosti), že předmětný zásah nebyl "v souladu se zákonem", neboť pro jeho provedení nebyly splněny zákonné podmínky, protože předmět prohlídky nebyl v příkazu k jejímu provedení dostatečně identifikován.
Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k domovní prohlídce vydán, existuje zpravidla málo procesně fixovaných informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků (srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k výše cit. nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09
, odst. 40.). V projednávané věci lze příkaz k domovní prohlídce vydaný okresním soudem akceptovat jako ústavně relevantní, neboť z něj lze bez výkladových obtíží dovodit, že z konkrétních a dostatečných důvodů povoluje prohlídku jiných prostor užívaných společností AVEZA s. r. o. v dostatečně specifikované nemovitosti.
Ze shromážděných podkladů, zejména vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti, úředního záznamu policejního orgánu ze dne 19. 4. 2013 sp. zn. OKFK-268 /TČ-2011-200204 a z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor, je zřejmé, že identifikace kancelářských prostor, jejichž prohlídka byla nařízena a provedena, nečinila jakékoliv potíže ani policejnímu orgánu, ani stěžovatelce samotné, při prohlídce zastoupené jednatelkou Věrou Bohuslavovou, resp. ani třetí osobě, tj. advokátnímu koncipientu Mgr. Jánu Pajorovi. V tomto ohledu jmenovaná jako statutární orgán stěžovatelky nevznesla jakékoliv připomínky, jak plyne z protokolu o prohlídce jiných prostor. Tvrzený zásah do základních práv proto Ústavní soud považuje za uskutečněný "v souladu se zákonem."
Ústavní soud je toho názoru, že inkriminovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti).
Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud je toho k názoru, že důvody uvedené v příkazu okresního soudu ze dne 11. 5. 2012 k prohlídce jiných prostor mohou být považovány za zcela odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky.
Z uvedeného nutno dovodit, že v projednávaném případě nebyl dán ani jakýkoliv důvod pro vyhovění požadavku stěžovatelky na zákaz pokračování v porušování základních práv a vydání věci zajištěných v kancelářských prostorách. Ústavní soud tak uzavírá, že čl. 12 Listiny resp. čl. 8 Úmluvy nebyly porušeny. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu