Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. F. M. G, zastoupeného JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 119/2025-745 ze dne 16. června 2025 ve znění opravného usnesení č. j. 21 Co 119/2025-766 ze dne 7. srpna 2025 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 0 Nc 1910/2024-652, 11 P a Nc 145/2024, 11 P a Nc 146/2024, 11 P a Nc 262/2024 ze dne 30. ledna 2025 ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 0 Nc 1910/2024-660, 11 P a Nc 147/2024 ze dne 7. února 2025 a opravného usnesení č. j. 0 Nc 1910/2024-714 ze dne 27. března 2025, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a O. Š. a R. M. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči - nyní již zletilého - vedlejšího účastníka (syn). Rodiče praktikovali fakticky střídavou péči o syna od dubna 2022 do září 2024. V průběhu řízení před okresním soudem podal každý z rodičů několik návrhů na nařízení předběžného opatření - matka návrhy týkající se úpravy své péče během podzimních a vánočních prázdnin 2024 a od ledna 2025, otec návrhy týkající se nahrazení souhlasu matky se studiem syna ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.
3. Okresní soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem svěřil syna pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů do péče matky (výrok I), uložil otci platit na syna výživné v konkrétní diferencované výši (výrok II), uložil matce povinnost platit výživné na syna v konkrétní diferencované výši (výrok III), rozhodl o nedoplatku na výživném a stanovil platební místo (výroky IV a V), zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu matky s přihlášením syna ke studiu na X a s nástupem do této školy (výrok VI), rozhodl o nákladech řízení (výrok VII) a zamítl návrh otce na úpravu styku se synem (výrok VIII). Do péče matky svěřil s ohledem na věk syna a jeho, tehdy vůči otci odmítavý, postoj. Soud apeloval na rodiče, aby pro syna vyhledali odbornou pomoc k narovnání vztahu s otcem.
4. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem k odvolání obou rodičů rozsudek okresního soudu ve výrocích I, v části výroku II, ve výroku VI a VIII potvrdil (výrok I). Rozsudek okresního soudu v části výroku II týkajícího se vyživovací povinnosti za část období, ve výrocích III, IV a V změnil tak, že pro konkrétní období otci výživné nestanovil, přepočítal dluh na výživném a výroky III a V vypustil (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
5. Krajský soud odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Za významnou okolnost měl, že v době jeho rozhodování scházel jen měsíc do synovy zletilosti. Proto je třeba ještě více dbát jeho stanoviska. K námitkám otce uvedl, že porucha autistického spektra by mohla mít význam u dítěte útlejšího věku, ne u téměř dospělého syna. Nic nenasvědčovalo tomu, že by syn i přes tuto poruchu nedokázal sdělit své přání vnějšímu světu a zvážit přiměřeně důsledky svého rozhodnutí. Syn se v rámci pohovorů odmítl s otcem setkat a na jednání krajského soudu navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Krajský soud ze spisu zjistil, že vztah mezi synem a otcem a jejich kontakty se obnovují a oba projevují dobrou vůli na uspořádání jejich vztahu. Zdůraznil proto, že zánikem rodičovské odpovědnosti nekončí právní, ale zejména ani přirozený vztah mezi rodičem a dítětem, a je na nich, jak si vztahy upraví.
6. Otec namítá, že obecné soudy zjišťovaly stanovisko syna způsobem, který nerespektoval specifika diagnózy (poruchy autistického spektra) a vyslechly jej bez účasti odborně způsobilé osoby. Krajský soud nezohlednil, že po dobu šesti měsíců byl otec od syna odloučen. Otec zpochybnil, že by syn, byť jen nevýslovně, dal najevo přání být ve výlučné péči matky, rozhodně takové přání nevyjadřoval ustáleně. Podle otce rozsudek krajského soudu odporuje nejlepšímu zájmu syna, nerespektuje míru zachování jeho identity ani rodinných vazeb.
Otci i synovi měla být postupem obecných soudů způsobena vážná psychická újma, soudy jim znemožnily rozvíjení a prohlubování vzájemného vztahu a otec nemohl synovi pomáhat v nácviku chování v každodenních situacích. Konečně okresnímu soudu otec vytýká, že jej řádně neinformoval o zahájení řízení, nařízení jednání, a neposkytl mu dostatečný prostor bránit se návrhu matky na úpravu poměrů k synovi, přičemž tento postup nenapravil ani krajský soud. Zasáhl tak do práva otce na rovnost účastníků řízení a na spravedlivý proces.
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, až na dále uvedenou výjimku. Ohledně změněné části výroku II a výroků III, IV a V rozsudku okresního soudu Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno nebo zrušeno.
8. Ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti jsou splněny.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte.
10. Stěžejní okolnost věci je věk syna. Krajský soud vydal rozhodnutí o péči měsíc před dosažením jeho zletilosti. Stěžovatel podává ústavní stížnost v době, kdy je jeho syn již zletilý. Ústavní stížnost otce, respektive minimálně jeho požadavek na zrušení rozhodnutí krajského soudu jsou v tomto ohledu již bezpředmětné. Případná kasace by nemohla stěžovateli přivodit lepší výsledek ohledně péče. Teoreticky by nové rozhodnutí mohlo jinak upravit vyživovací povinnosti, proti stanovené výši výživného však stěžovatel ani žádné námitky nevznáší. Při změně poměrů může otec soudu navrhnout změnu.
11. Není zde ale ani důvod byť jen konstatovat zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Krajský soud podrobně vysvětlil, jak přistupoval ke stanovení péče jednoho rodiče vzhledem k věku syna (brzké zletilosti), k stanovisku syna a řádnosti a odbornosti způsobu zjišťování stanoviska, trpí-li syn poruchou autistického spektra (body 21 až 26 rozsudku krajského soudu).
12. Ústavní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že pro takřka zletilé dítě je obzvláště obtížné vyjadřovat se k péči rodičů a případným preferencím, chce-li se současně vyhnout tomu, aby některého z nich ranil. Krajský soud nepřehlížel, že syn má otce přirozeně rád, že vztah mezi nimi existuje, byť přechodně kontakt neprobíhal. Respektoval však autonomní osobnost syna jako již téměř dospělého člověka, který bude dál udávat směr vztahu se svými rodiči. Nic tedy nevylučuje, aby otec dál byl pro syna oporou při jeho diagnóze. Krajský soud respektoval požadavek nejlepšího zájmu dítěte.
13. Ústavně právně opodstatněné nejsou ani námitky otce k postupu okresního soudu. Je zřejmé, že otec měl možnost využívat a využíval práva účastníka řízení, účastnil se nařízených jednání - soud aktivně zjišťoval přítomnost otce v České republice a tomu datum jednání přizpůsobil, a otec měl možnost se vyjadřovat a předkládat důkazní návrhy a využíval ji.
14. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z části pro svou nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 2. října 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu