Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. srpna 2018, č.j. 14 P 108/2018-355, 18 P a Nc 100/2018, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. června 2019, č.j. 56 Co 18/2019-395, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, č.j. 56 Co 18/2019-395, rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn se stýkat s nezletilou v každém lichém týdnu v roce od pátku 15:30 hodin do neděle po něm následující 18:00 hodin, v každém týdnu v roce v úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin a dále v blíže specifikovaných časech a termínech o velikonočních svátcích, o jarních prázdninách, o vánočních svátcích a o hlavních letních prázdninách.
6. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Posouzení těchto otázek přitom patří primárně do kompetence obecných soudů, které mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí co do námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III.
8. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s napadenými rozsudky, která však nereflektuje jejich odůvodnění a postrádá potřebný ústavněprávní rozměr. Nedostatky významné z hlediska kautel ústavního práva, které by byly důvodem k zásahu do nezávislého soudního rozhodování, Ústavní soud v tomto případě neshledal.
9. Na základě předchozího rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2016, č.j. 56 Co 13/2016-244) byl stěžovatel oprávněn se v rámci běžné úpravy stýkat s nezletilou každý lichý týden od pátku do následující neděle a každý týden v úterý odpoledne. V nynějším řízení se stěžovatel nejprve domáhal svěření nezletilé do střídavé péče. V průběhu jednání vzal tento svůj návrh zpět a v rámci běžné úpravy se nejprve domáhal styku s nezletilou každý lichý týden od čtvrtku 15:30 do následujícího pondělí. V rámci odvolacího řízení pak navrhoval, aby byl běžný styk s nezletilou upraven v každém lichém týdnu od středy 15:30 do neděle 18:00 a v každém sudém týdnu od čtvrtku 15:30 do pátku 15:30.
10. Krajský soud nyní rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat v rámci běžné úpravy v každém lichém týdnu v roce od pátku 15:30 hodin do neděle po něm následující 18:00 hodin a v každém týdnu v roce v úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin. K tomuto závěru dospěl na základě řádně provedeného dokazování (vycházel z výpovědí stěžovatele a matky, z opakovaných zpráv orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jakož i z výslechu samotné nezletilé před soudem a z pohovoru nezletilé s opatrovníkem).
Zdůvodnil jej tím (stručně řečeno, podrobně viz napadená rozhodnutí), že nezletilá si na tento pravidelný režim přivykla a na kontakt se stěžovatelem se těší, úprava však musí být přiměřená také jejím věku, školním povinnostem (je žákyní 2. třídy) a mimoškolním zájmům (navštěvuje baletní školku, kroužek keramiky a gymnastický klub, což jí baví) a neměla by znamenat "skokovou změnu" a nahrazovat stěžovatelem původně vznesený požadavek na střídavou péči. Pokud jde o úpravu styku v období velikonočních svátků, jarních prázdnin a vánočních svátků, střídají se rodiče dle rozhodnutí krajského soudu rovnoměrně v lichém a sudém roce a v průběhu letních prázdnin má pak stěžovatel možnost strávit s nezletilou čtrnáct dnů v každém měsíci, čímž došlo k zohlednění přání nezletilé trávit se stěžovatelem v období prázdnin delší čas než doposud a k faktickému rozšíření styku v průběhu svátků a prázdnin oproti úpravě provedené okresním soudem.
11. Pakliže krajský soud s přihlédnutím k okolnostem daného případu dospěl k náležitě odůvodněnému závěru, že k zajištění pravidelného kontaktu stěžovatele s nezletilou bude v nadcházejícím období docházet právě tímto způsobem, Ústavní soud v takovém posouzení zásah do základních práv stěžovatele nespatřuje. Obecné soudy zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu reflektovaly názor nezletilé (aniž by však byl současně jediným kritériem pro jejich rozhodnutí) a krajský soud vhodně reagoval i na vývoj ve vyjádření nezletilé, ke kterému došlo v mezidobí od rozhodnutí okresního soudu.
Nezletilé momentální úprava umožňuje získávat životní zkušenosti v rámci soužití s každým z rodičů a stěžovatel je oprávněn o nezletilou po nikoliv zanedbatelnou dobu osobně pečovat, podílet se na volnočasových aktivitách i běžných povinnostech v jejím životě a rozvíjet jejich vzájemný vztah ve všední dny, o víkendech a v adekvátním rozsahu také v průběhu svátků a prázdnin. Sama skutečnost, že stěžovatel by si úpravu styku s nezletilou představoval jinak a že se s rozhodnutím krajského soudu neztotožňuje, přitom za důvod k zásahu Ústavního soudu považována být nemůže.
12. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy při svém rozhodování věnovaly nejlepšímu zájmu nezletilé potřebnou pozornost, přičemž při zohlednění konkrétních podmínek nelze způsob jeho vymezení považovat za ústavně nekonformní. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy aplikovaly relevantní zákonná ustanovení, vycházely z provedeného dokazování, zohlednily pro věc podstatné skutečnosti, srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a napadená rozhodnutí odůvodnily způsobem, který z mezí ústavnosti nijak nevybočuje.
Pochybení, pro které by závěry obecných soudů bylo nutné označit za svévolné či excesivní, Ústavní soud nenalezl a jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě obecné soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky řízení při znalosti dané situace nejlépe disponovány k tomu, aby dokázaly potřebným způsobem vhodně upravit aktuální rodinné poměry (pakliže toho nejsou schopni v rámci vzájemné dohody a oboustranných kompromisů sami účastníci).
13. Pokud by měl stěžovatel v budoucnu za to, že dosavadní způsob úpravy styku navzdory zájmu nezletilé na stabilitě nastaveného výchovného uspořádání již není nadále nejvhodnější (s ohledem na případnou podstatnou změnu poměrů), nic mu nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením opětovně obrátil na obecný soud, který, budou-li pro to splněny nezbytné podmínky, může o péči a styku s nezletilou rozhodnout jinak (jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí o předchozí ústavní stížnosti stěžovatele - srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1681/16 ze dne 6. 12. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a pro které by bylo nezbytné přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2020
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu