Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky IKT INSOLVENCE v. o. s., se sídlem v Plzni, Koperníkova 822/25, zastoupené Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze, Staropramenná 722/26, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022 č. j. 4 VSPH 952/2022-B-74 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022 č. j. KSPH 68 INS 10932/2017-B-67, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla insolvenčním správcem ve věci dlužníka Pavla Ryčka. Usnesením ze dne 2. 6. 2022 č. j. KSPH 68 INS 10932/2017-B-67 Krajský soud v Praze vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, stanovil odměnu stěžovatelce jako insolvenčnímu správci ve výši 58 648,70 Kč a přiznal stěžovatelce náhradu hotových výdajů ve výši 10 708,50 Kč. Soud nepřiznal stěžovatelce požadované hotové výdaje zvýšené o 30 %, protože měl za to, že paušální náhrada hotových výdajů je pevně stanovena vyhláškou č. 313/2007 Sb. ("vyhláška"). Zvýšení by sice bylo možné podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), pro to však krajský soud neshledal důvody, protože stěžovatelka odkazovala pouze na skutečnost, že výše náhrady nebyla 14 let zvýšena, takže nebyla nijak zohledněna inflace. Krajský soud dále nepřiznal ani cestovné ve výši 1 722 Kč, protože vykázané náklady byly kryty jeho odměnou a hotovými výdaji.
3. Proti usnesení krajského soudu v bodech, v nichž bylo rozhodnuto o její odměně a výši náhrady hotových výdajů, podala stěžovatelka odvolání. Usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 4 VSPH 952/2022-B-74 Vrchní soud v Praze potvrdil napadené usnesení krajského soudu. Shledal, že postup krajského soudu byl plně v souladu s vyhláškou i insolvenčním zákonem.
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že soudy postupovaly v řízení přísně formalisticky a zamítnutí návrhu stěžovatelky odůvodnily pouze odkazem na znění vyhlášky a insolvenčního zákona. Tvrzení, že zákon nepředpokládá vznik určitého typu nákladů, a proto je nelze uhradit, je podle stěžovatelky odepřením spravedlnosti. Argumentuje tím, že v minulosti (před novelou insolvenčního zákona) soudy odměnu i paušální náhradu nákladů zvyšovaly.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V tomto smyslu musí být formulována již ústavní stížnost, přičemž námitky, které jsou svou podstatou pouhým pokračováním předchozí polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, nemohou být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.
8. Jak Ústavní soud vysvětlil již v jiné věci stěžovatelky, v níž namítala nesprávně stanovenou výši náhrady nákladů řízení (usnesení ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1101/19 ), Ústavní soud též konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně eventuální pochybení orgánů veřejné moci zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku.
9. V nyní posuzované věci stěžovatelka nesouhlasí s nepřiznáním částek ve výši 3 291,20 Kč z titulu odměny insolvenčního správce a ve výši 1 722 Kč z titulu náhrady nákladů. Jde tedy o částky bagatelní, a nepřiznání takových částek již s ohledem na jejich výši není schopno představovat porušení základních práv stěžovatelky.
10. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2022
Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu