Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Antona Gelety, zastoupeného JUDr. Christianem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2 - Nové Město, proti výroku I a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 30 C 45/2024-149 ze dne 20. června 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Mgr. Ivo Peška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva ústavně zaručená čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V doplnění ústavní stížnosti požádal, aby Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti - s přihlédnutím k jeho věku a zhoršenému zdravotnímu stavu - přednostně, případně aby zvážil odklad vykonatelnosti napadeného nákladového výroku. Stěžovatel sice brojí proti rozhodnutí jako celku, z obsahu je však zřejmé, že výrok II o částečném zastavení řízení (k jeho vlastnímu zpětvzetí) nenapadá.
2. Stěžovatel byl nájemcem bytu, který mu pronajal vedlejší účastník. Při sjednání nájmu stěžovatel složil jistotu 19 800 Kč odpovídající nájemnému za tři měsíce. Za trvání nájmu se zhoršil stěžovatelův zdravotní stav a několik měsíců před skončením nájmu již nemohl byt užívat. Usiloval o sjednání dřívějšího skončení, ale bezúspěšně. Žalobou požadoval vrácení třetiny jistoty (6 600 Kč) a úroku z jistoty, využití zbytku jistoty na nájemné za duben a květen 2022 nesporoval.
3. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu o zaplacení 6 600 Kč s příslušenstvím a úroku z jistoty odpovídajícímu částce 3 061,86 Kč zamítl (výrok I), zastavil řízení v rozsahu, v němž stěžovatel vzal zpět žalobu v části příslušenství (výrok II) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 20 667,87 Kč na náhradě nákladů řízení splatných ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem po nabytí právní moci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok III).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadený rozsudek vykazuje znaky formalismu a libovůle. Obvodní soud při rozhodování o věci samé nevypořádal stěžejní argumenty stěžovatele spočívající v tvrzení, že postup vedlejšího účastníka byl jednáním rozporným s dobrými mravy a že vedlejší účastník jako věřitel neposkytl součinnost k tomu, aby mohl stěžovatel splnit svůj závazek předat byt, neboť odmítl převzít nabízené klíče od bytu. Tím, že soud nevyhověl žalobě a neposkytl stěžovateli ochranu, zasáhl rovněž do jeho práva na ochranu vlastnictví a práva na rovné zacházení. Proti nákladovému výroku samostatnou argumentací nebrojí, napadá jej tedy jen jako výrok akcesorický.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož předmětem byla bagatelní částka. To je podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněného návrhu, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. dubna 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
7. Stěžovatel sice uvedl ústavněprávní argumenty, Ústavní soud však dospěl k závěru, že k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele nedošlo.
8. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že stěžovatel přinejmenším od února 2022 byt neužíval. To však nutně neznamená, že by tím bez dalšího došlo k zániku nájmu, či že by stěžovatel nebyl povinen hradit nájemné. Závěr obvodního soudu, že vedlejší účastník nebyl povinen uzavřít dohodu o předčasném ukončení nájmu, z ústavního hlediska obstojí.
9. Nájem tak skončil podle původní dohody 31. května 2022. Stěžovatel však vrátil klíče od bytu až 30. června 2022, proto si vedlejší účastník mohl ponechat i zbytek jistoty odpovídající nájemnému za jeden měsíc jako náhradu za pozdní odevzdání bytu. Z dokazování před obvodním soudem nevyplynulo, že by stěžovatel (respektive jeho dcera, která jej na základě plné moci zastupovala) po skončení nájmu nabízel vrácení klíčů od bytu a že by vedlejší účastník zmařil dřívější předání klíčů. Prokázáno bylo pouze jednání v dubnu 2022, tedy před skončením nájmu. Navíc stěžovatel podmiňoval vrácení klíčů vrácením jistoty. Na to však před skončením nájmu neměl nárok.
10. Obvodní soud se zabýval i nárokem na úrok z jistoty (body 32 až 41 napadeného rozsudku). Výpočet obvodního soudu sice vykazuje chyby v počtech (součet částek 850 Kč, 2 000 Kč a 1 760 Kč je 4 610 Kč, a nikoliv 4 560 Kč, jak uvedl obvodní soud), nicméně obvodní soud dospěl ke správnému závěru, že pohledávka vedlejšího účastníka za stěžovatelem byla vyšší než pohledávka stěžovatele představovaná úrokem z jistoty, na který měl nárok. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty, jimiž by zpochybnil konkrétní nároky vedlejšího účastníka, jež obvodní soud zohlednil, a ani Ústavní soud neidentifikoval žádný důvod pro svůj kasační zásah.
11. Stěžovateli lze přisvědčit, že obvodní soud výslovně nevypořádal jeho argumentaci, na niž poukázal v ústavní stížnosti. Body 25 a 29 rozsudku však dostatečně vysvětlují přesvědčivé úvahy obvodního soudu.
12. Rozhodnutí obvodního soudu o žalobním požadavku na vrácení části jistoty a na zaplacení úroku z ní z ústavního hlediska obstojí. Ústavní soud tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu, proto se již samostatně nezabýval návrhem na přednostní rozhodnutí a na odklad vykonatelnosti nákladového výroku napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 29. října 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu