III.ÚS 2751/25 ze dne 31. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu M. Š., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 14. srpna 2025 č. j. 2 NZT 12/2025-128 a proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. VZV 6/2025, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu
1. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor korupce (dále jen "policejní orgán") zahájila dne 5. 4. 2023 pod č. j. NCOZ-9228-38/TČ-2022-412100 trestní stíhání skupiny pěti osob, včetně navrhovatele, pro přečin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 2. 2025 č. j. NCOZ-9228-311/TČ-2002-412100-H, byla věc navrhovatele a dalších dvou osob vyloučena k samostatnému projednání pod sp. zn. NCOZ-2122/TČ-2025-412100-H.
2. Dne 11. 6. 2025 dozorující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") vyslechl navrhovatelovy spoluobviněné, které nejprve poučil podle § 160 odst. 6 trestního řádu, že stíhané jednání bude posuzováno přísněji [§ 331 odst. 1 alinea druhá a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku] a následně je poučil podle § 178a trestního řádu (spolupracující obviněný). Ve výslechu spoluobvinění setrvali na předchozích oznámeních a doznáních v rozsahu stíhané věci, souhlasili s přiznáním postavení spolupracujících obviněných, zavázali se dodržovat s tím spojené zákonné požadavky a uvedli, že jsou si vědomi důsledků z toho vyplývajících.
Státní zástupce poskytl přítomným obhájcům možnost klást otázky, nepřipustil však otázky k meritu věci. Proti tomu vznesli navrhovatelovi obhájci námitky, na něž státní zástupce přiměřeně reagoval. Následně podal navrhovatel podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství k dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
3. Dne 17. 6. 2025 byl navrhovatel upozorněn na změnu právní kvalifikace věci a na možnost prostudovat spis při skončení vyšetřování. Navrhovatel dne 8. 7. 2025 znovu namítl vady přípravného řízení a zkrácení svých práv. Shora napadeným vyrozuměním byl navrhovatel informován, že Nejvyšší státní zastupitelství nezjistilo v postupu státního zastupitelství důvod pro přijetí dohledových opatření.
II. Argumentace navrhovatele
4. Navrhovatel ve svém včasném podání [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 5.
V podání brojí proti postupu státního zastupitelství, kterým bylo oběma spoluobviněným (ve vyloučené části) vypovídajícím proti navrhovateli, umožněno stát se spolupracujícími obviněnými. Navrhovatel má za to, že mu bylo upřeno právo nechat spoluobviněné vyslýchat a klást jim dotazy (nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 3525/16 ). Až do výslechu konaného dne 11. 6. 2025 spoluobvinění požívali svá "obhajovací práva" - uvádět ve svůj prospěch cokoliv včetně nepravdivých skutečností, při uvedených výsleších však pouze odkázali na své předchozí výpovědi, při nichž neodpovídali na otázky navrhovatele, ačkoli jej z trestné činnosti usvědčovali.
Navrhovatel pochybuje o jejich motivaci a věrohodnosti, když existuje řada nesrovnalostí a rozporů s listinnými důkazy a znaleckými posudky. Ve chvíli, kdy se změnilo jejich postavení, a byli povinni podat úplnou a pravdivou výpověď, nemohl jim navrhovatel klást otázky. Následně bylo vyšetřování ukončeno. S odkazem na uvedený nález rovněž namítá porušení práva na fair trial, tedy domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu, projednání věci veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem.
6. Dále navrhovatel tvrdí, že byla porušena presumpce neviny, neboť orgány činné v trestním řízení vyhodnotily výpovědi spoluobviněných jako pravdivé, vyšetřování bylo ukončeno a zjištěné výsledky označily "za postačující k podání obžaloby". Podle navrhovatele však nepostupovaly objektivně a nezaujatě, a nezjišťovaly ani všechny okolnosti případu včetně svědčících v jeho prospěch. Navrhovatel také pochybuje o jejich nestrannosti, kdy rezignovaly na dozor nad zákonností v přípravném řízení a jednaly v rozporu se zásadami trestního řízení.
7. Konečně navrhovatel považuje postup státního zástupce za nesprávný a doznání spoluobviněných za neúčinné. K výslechu podle § 178a trestního řádu pak uvádí, že se může týkat i jiných skutečností, považuje-li to státní zástupce za potřebné a měl by také obsahovat doznání k činu, pro který je (spolupracující) obviněný stíhán. Samo doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu a vyhodnotit věrohodnost výpovědi, tedy minimálně odraz tvrzení i v jiných důkazech. Věrohodnost musí být hodnocena mimořádně pečlivě, musí zohlednit osobnostní rysy vyslýchaného a jeho motivaci (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. I. ÚS 864/11 ), což se v projednávané věci nestalo. Odkaz spoluobviněných na předchozí výslechy nepovažuje za dostatečný, stejně jako odkaz Nejvyššího státního zastupitelství na jeho jinou věc.
8. Podmínkou aplikace § 178a trestního řádu je šetření zločinu, a nikoli přečinu, a proto považuje státním zastupitelstvím provedenou změnu právní kvalifikace za nezákonnou a účelovou. Podle navrhovatele totiž není dotčená zdravotní pojišťovna orgánem veřejné moci, a její náměstek (spoluobviněný) není úřední osobou (§ 127 trestního zákoníku), viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1544/07
.
Vztah ke zdravotnickým zařízením, jako v projednávané věci, je vztahem smluvním; k tomu odkazuje na přípis k žádosti o zproštění mlčenlivosti "státních zaměstnanců ve služebním poměru", což zdravotní pojišťovna odmítla, neboť není služebním úřadem podle § 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, ale vznikla na základě zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 551/1991 Sb."). Nejvyšší státní zastupitelství však tuto námitku odmítlo neaplikovatelným odkazem na unesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2837/20 a Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020 č. j. 5 Tdo 1428/2017-228.
9. Na základě uvedených důvodů navrhl uložit státním zastupitelstvím nepokračovat v porušování jeho práv, konat a rozhodnout.
10. Následně navrhovatel doslal stanovisko k otázce institutu spolupracujícího obviněného a postavení úřední osoby.
III. Vlastní posouzení věci
11. Z protokolů o výsleších provedených dozorujícím státním zástupcem je patrné, že spoluobvinění odkázali na své předchozí výslechy (ze dne 1. 6. 2023 a 6. 12. 2024; ze dne 2. 6. 2023 a 6. 6. 2023) s tím, že tehdy věc popsali přesněji. Rovněž setrvali i na předchozích oznámeních a doznáních, která učinili dobrovolně a bez nátlaku; dále se dobrovolně a bez nátlaku doznali k šetřenému skutku, souhlasili s označením spolupracujících obviněných a se závazky a s důsledky plynoucími z tohoto postavení. Spoluobviněným byla poskytnuta možnost svoji výpověď doplnit, čehož nevyužili. Následně byly připuštěny některé otázky přítomných obhájců, nepřipuštění dotazů k meritu věci státní zástupce odůvodnil tím, že výhradním účelem výslechu podle § 178a trestního řádu je posoudit, splnil-li vyslýchaný podmínky k přiznání postavení spolupracujícího obviněného.
12. Z vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o provedeném dohledu (i z podnětu k němu) se předně podává, že navrhovatel nyní opakuje svoje předchozí námitky, s nimiž se Nejvyšší státní zastupitelství ústavně konformním způsobem vypořádalo. Ve vyrozumění je popsán smysl a rozdíl výslechů podle § 91 a násl. trestního řádu a § 178a trestního řádu. Odkazem na § 334 odst. 2 trestního zákoníku je pak odůvodněna i zákonnost změny právní kvalifikace.
13. Navrhovatel tedy brojí (a) proti nemožnosti klást dotazy týkající se věci samé spoluobviněným a (b) je-li náměstek (Všeobecné) zdravotní pojišťovny úřední osobou. Ad (a)
14. Oba spoluobvinění využili možnosti spolupráce při vyšetřování, což vedlo k získání postavení spolupracujících obviněných (§ 178a trestního řádu). Předpokladem pro přiznání tohoto postavení je splnění zákonných podmínek (odstavec 1), mezi něž náleží doznání se k účasti na zločinu organizované skupiny, oznámení skutečností důležitých pro jeho objasnění, závazek vypovídat pravdu po celou dobu řízení a vyslovení souhlasu s označením coby spolupracující obviněný. Postavení spolupracujícího obviněného může přiznat pouze státní zástupce, a to až poté, co takovou osobu řádně poučí a vyslechne k tomu, je-li si vědoma důsledků přiznání takového postavení a postupu (odstavec 3).
Účelem je na jedné straně možnost zjistit okolnosti důležité pro objasnění věci a další průběh řízení, a na straně druhé možnost ovlivnit trest, který bude spolupracujícímu obviněnému uložen (odstavec 2).
15. Na přiznání postavení spolupracujícího obviněného není právní nárok a jeho "poskytnutí" není rozhodnutím s opravnými prostředky, je proto především v zájmu obviněného, aby, chce-li získat benefit v podobě příznivějšího trestu, jednal tak, aby toto postavení získal a udržel si je. Za tím účelem musí poskytnout pravdivé informace důležité pro řízení a dále být formálně seznámen s okolnostmi, požadavky a důsledky, které se k postavení "korunního svědka" vztahují. Aby mohl státní zástupce rozhodnout, přizná-li uvedené postavení obviněnému, musí hodnotit rovněž jeho věrohodnost, neboť "...aplikace procesního institutu spolupracujícího obviněného musí být podrobena velmi přísným nárokům.
Proces hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného musí být mimořádně pečlivý; musí být posouzeny mj. jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci." (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 589/13 ).
16. Zákonný postup vyžaduje nezbytný výslech týkající se obligatorních požadavků [§ 178a odst. 1 písm. a) - c) trestního řádu], státní zástupce však může obviněného vyslechnout i k "dalším skutečnostem, jež považuje s ohledem na svůj další postup za potřebné". (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2325). Doplňkový výslech však není podmínkou přiznání statutu spolupracujícího obviněného, přičemž zákon nevylučuje možnost odkázat na předchozí výslech.
"Státní zástupce musí provádět výslech zahrnující povinné obsahové náležitosti uvedené ve větě první a druhé odstavce 3. V ostatních částech může výslech provádět policejní orgán." (viz tamtéž str. 2324). Nejde tedy o standardní výslech v trestním řízení a pro přiznání postavení spolupracujícího obviněného není státní zástupce povinen provádět další výslech, případně nechat ne-spolupracující obviněné klást další otázky. Jediným účelem výslechu podle § 178a odst. 3 trestního řádu je naplnění zákonem stanovených podmínek, aby mohlo být vyslechnuté osobě přiznáno postavení spolupracujícího obviněného.
Proto nelze námitkám navrhovatele k této otázce přisvědčit. Ad (b)
17. Jde-li o změnu právní kvalifikace, jak uvedl ve svém přípisu i dohledový orgán, mají trestné činy úplatkářství, upravené v hlavě X, díl 3 (§§ 331 - 334) trestního zákoníku, rozšiřující definici úřední osoby, kterými se pro účely těchto trestných činů rozumí, mimo osoby uvedené v § 127 trestního zákoníku, také osoby "zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí." [§ 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku]. Podle § 75 odst. 1 zákona č.
90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve znění pozdějších předpisů, se má "za to, že ovládající osobou je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit".
18. Podle § 20 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb.: "Členy Správní rady jmenované vládou jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zdravotnictví. Členy Správní rady volené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu.". Dozorčí radu pak tvoří "3 členové, které na návrh ministra financí, ministra práce a sociálních věcí a ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda..." [§ 21 odst. 3 písm. a) téhož zákona]. Jde tedy o právnickou osobu, kterou ovládá stát. Neobstojí proto tvrzení navrhovatele, že náměstek zdravotní pojišťovny (spolupracující obviněný) není úřední osobou, jak ji chápe § 331 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku.
19. Vzdor výše popsaným závěrům Ústavní soud konstatuje, že zůstává zdrženlivý v zasahování do přípravného řízení orgánů veřejné moci a činí tak výjimečně, jsou-li porušena základní práva a nelze-li nápravy dosáhnout jinou cestou, neboť úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Do probíhajícího, pravomocně neskončeného trestního řízení, proto zasáhne zcela výjimečně, při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, jež může založit vady ústavněprávní intenzity, které nelze v následujících fázích trestního řízení odstranit či zhojit (viz usnesení ze dne 6. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1135/23 či ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2133/23 ).
20. Výchozím pro rozhodování o přípustnosti ústavní stížnosti je zásada subsidiarity [viz například stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.)], kdy řízení před Ústavním soudem je zásadně vybudováno na principu přezkumu věcí pravomocně a definitivně skončených. Subsidiarita se projevuje v požadavku na předchozí vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád k ochraně práv poskytuje, tedy aby Ústavní soud zasahoval teprve v okamžiku, kdy orgány veřejné moci již nemají k dispozici žádné další prostředky, způsobilé neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný soud (jiný orgán veřejné moci), nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit soustava obecných soudů.
21. Výjimečně je možné napadnout i dílčí rozhodnutí či postup, jímž je uzavřena určitá část řízení, jež řeší dílčí procesní otázku, byť řízení ve věci samé ještě neskončilo. V takovém případě však musí "být kumulativně splněny dvě podmínky: 1. takové rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených práv, a 2.
námitka porušení ústavně zaručených práv se musí omezovat jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy již nemůže být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna." [viz bod 4 stanoviska ze dne 12. 11. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 (510/2025 Sb.)]. Kumulativní splnění těchto podmínek nastane například při rozhodování o vazbě, neboť je s nimi spojen bezprostřední a extrémně citelný zásah do práva na osobní svobodu (čl. 8 Listiny), přičemž ústavnost a zákonnost vazby se v dalších stádiích trestního řízení nezkoumá, respektive nemá vliv na ústavnost a zákonnost konečného rozhodnutí ve věci samé.
22. V aktuální fázi řízení nejsou bezprostředně zasažena základní práva navrhovatele a stále existuje možnost přezkumu správnosti postupu státních zastupitelství. Nebyla tedy splněna ani jedna z obou podmínek, přičemž pro přípustnost ústavní stížnosti musí být naplněny obě současně. Podle zjištění Ústavního soudu dosud nebyla podána obžaloba, přičemž je v pravomoci obecných soudů posoudit, zda obžaloba obstojí, zda právní kvalifikace odpovídá šetřenému jednání a zda existují důvody pro to, aby osobám označeným v obžalobě jako spolupracující obviněný mohly být přiznány výhody z tohoto postavení vyplývající, respektive, zda jim tento status vůbec přísluší.
Konečně navrhovatel ve svém podání tvrdil, mimo další, i zásah práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Tato práva, v dosud nerealizovaném řízení před obecnými soudy, poskytují záruku, že věc budou rozhodovat nezávislé a nestranné soudy podle předem stanovených pravidel. Navrhovateli přísluší uplatnit své námitky v řízení před nimi.
23. Z výše uvedeného pak plyne, že předložený návrh je nepřípustný, a jako takový jej soudce zpravodaj, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2026 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj