Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem, o ústavní stížnosti M. T., zastoupené JUDr. Bc. Milanem Trávníčkem, advokátem se sídlem Svitavská 1018/1, Blansko, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2022, č. j. 37 Co 18/2022-600, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Okresního soudu v Blansku, nezl. T. G. a R. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a odst. 3, a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena práva nezletilé vedlejší účastnice.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, rozsudkem Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do péče matky (stěžovatelky), otci (vedlejšímu účastníkovi) bylo uloženo hradit výživné ve výši 2500 Kč měsíčně. Dále okresní soud rozhodl, že vedlejší účastník je oprávněn se s nezletilou stýkat po dobu prvních dvou měsíců vždy každý lichý týden v úterý a ve čtvrtek v době od 15.30 do 18 hodin, dále každý sudý kalendářní týden vždy v sobotu od 9 hodin do 18 hodin a v neděli od 9 hodin do 18 hodin, po uplynutí této doby každý sudý kalendářní týden od soboty od 9 hodin do neděle 18 hodin a v lichém týdnu vždy v úterý a ve čtvrtek v době od 15.30 do 18 hodin. Proti rozsudku okresního soudu podali oba rodiče (stěžovatelka i vedlejší účastník) odvolání.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně nařídil ve věci jednání, které proběhlo dne 10. 5. 2022, na kterém krajský soud poučil oba rodiče, aby si sami zajistili terapii, jinak že ve věci bezodkladně rozhodne. Ve spisu jsou následně založeny zprávy od stěžovatelky (č. l. 560) o zajištění termínu edukace stěžovatelky a vedlejšího účastníka v Mediačním a edukačním centru na 18. 5. 2022, zpráva právní zástupkyně vedlejšího účastníka o sjednání termínu téže edukace, zpráva o ukončení právního zastoupení stěžovatelky advokátem. Dále je ve spise založena zpráva o poranění žeber a levé ruky stěžovatelky a ošetření poranění v nemocnici Boskovice dne 24. 5. 2022, emailová zpráva stěžovatelky, ve které stěžovatelka konstatuje, že dne 18. 5. 2022 proběhla domluvená edukace a že ji dne 23. 5. 2022 vedlejší účastník napadl. Následuje vyjádření vedlejšího účastníka (otce nezletilé) ze dne 13. 6. 2022, ve kterém je uvedeno, že napadení je stěžovatelkou vyfabulované a je přiložena elektronická komunikace vedlejšího účastníka s osobou, kterou označuje za stěžovatelku, z níž plyne, že zranění vzniklo jako nehoda po uklouznutí na dětském autíčku. Krajský soud následně nařídil jednání na 26. 7. 2022. Ve spise je následně založeno stěžovatelčino podání ze dne 20. 7. 2022 označené jako "Žádost o odročení soudního jednání a zákazu styku pana R. Z. G. s dcerou T." (č. l. 585), ve kterém z důvodů přetrvávajících zdravotních potíží žádá krajský soud o odročení jednání dne 26. 7. 2022 a zpráva stěžovatelky ze dne 21. 7. 2022, ve které krajskému soudu doplňuje svou předchozí zprávu o lékařskou zprávu obvodního lékaře (č. l. 595).
4. Před krajským soudem následně proběhlo odvolací jednání, kterému nebyla přítomna stěžovatelka, ani kolizního opatrovník nezletilé, pouze otec nezletilé a jeho právní zástupkyně. Po zopakování stavu řízení krajský soud přečetl zprávu opatrovníka nezletilé, z 21. 7. 2022, lékařskou zprávu, kopii korespondence mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem a sdělení matky o napadení otcem. Po vyjádření vedlejšího účastníka a jeho právní zástupkyně vyhlásil krajský soud napadený rozsudek, kterým krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že svěřil nezletilou do péče otce (výrok I.), uložil stěžovatelce hradit výživné ve výši 2000 Kč měsíčně k rukám vedlejšího účastníka a uložil stěžovatelce uhradit polovinu nákladů řízení státu v částce 11 072 Kč. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním a krajským soudem.
5. Stěžovatelka následně dne 3. 8. 2022 podala podání, které označila jako žalobu na obnovu řízení, na zmatečnost a podjatost, a kterým napadla rozsudek krajského soudu. Okresní soud stěžovatelku dne 19. 8. 2022 vyzval, aby odstranila vady podání, což stěžovatelka následně učinila (1. 9. 2022). Důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost byl důvod dle § 229 odst. 3 o. s. ř., tedy odnětí možnosti jednat před soudem. Okresní soud věc předložil Vrchnímu soudu v Olomouci s tím, že dle jeho názoru věc nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů. Usnesením vrchního soudu č. j. Ncp 141/2022-658 ze dne 18. 10. 2022 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné krajské soudy, a že věc bude postoupena Krajskému soudu v Brně. Ústavní soud ze zapůjčeného spisu zjistil, že krajský soud o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelkou dosud nerozhodl.
6. Stěžovatelka namítá, že krajský soud se vůbec nezabýval otázkou případné střídavé péče o nezletilou, a odkazuje na závěry znalkyně, která se o možnosti střídavé péče vyjadřovala. Namítá, že krajský soud měl jiné možnosti, než svěřit nezletilou do péče vedlejšího účastníka, přičemž dovozuje, že krajský soud nezohlednil všechna kritéria nejlepšího zájmu dítěte. Tvrdí, že pokud krajský soud uvádí, že stěžovatelka ve svém podání nepožádala o odročení jednání, tak jde o přepjatý formalismus a tímto soud pouze sofistikovaně odůvodňuje zjevnou nespravedlnost, když stěžovatelka ve svém podání ze dne 20. 7. 2022 o odročení žádala. Dále namítá, že rozhodnutí krajského soudu bylo nepředvídatelné, když krajský soud porušil zákaz překvapivosti soudních rozhodnutí, a dále tvrdí, že došlo k porušení jejího práva na právní pomoc. Stěžovatelka spojila ústavní stížnost s návrhem na odklad vykonatelnosti.
7. Dále stěžovatelka uvádí, že žaloba pro zmatečnost není v její situaci prostředkem nápravy nejrychlejším a nejvhodnějším, a že by Ústavní soud měl v její věci postupovat dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, aby její ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
8. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
9. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak již bylo výše zmíněno, stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu žalobou pro zmatečnost, o níž však dosud rozhodnuto nebylo. Vzhledem k tomu, že řízení o daném mimořádném opravném prostředku dále probíhá, nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 118/20 ze dne 18. 8. 2020).
10. K možnosti přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je třeba především poznamenat, že tento postup představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a jako takovou je nutné ji vykládat restriktivně [srov. nález sp. zn. II. ÚS 193/94 ze dne 13. 3. 1996 (N 19/5 SbNU 159)]. Musí tudíž jít o natolik silný, resp. významný veřejný zájem, který v daném okamžiku vyžaduje, aby konkrétní, byť nepřípustná ústavní stížnost byla projednána, neboť nelze otálet a čekat, až Ústavní soud dostane příležitost posoudit jinou, formálně přípustnou ústavní stížnost.
Současně se nesmí jednat o situaci, která má ojedinělou, nahodilou povahu, jinými slovy řešení otázky z ústavní stížnosti musí mít dopad na širší okruh případů, musí mít znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že k aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je možno přistoupit zejména tehdy, jestliže dochází k aplikaci neústavního právního předpisu, jež je třeba zrušit, či k ústavně nekonformnímu výkladu právního předpisu nebo se jedná o řešení zásadní ústavněprávní otázky, k níž se Ústavní soud dosud neměl příležitost vyjádřit, jestliže by rozhodnutí o ústavní stížnosti mohlo mít dopad na mnoho osob a mohlo předejít množství soudních sporů či rozhodnutí o ústavní stížnosti by mohlo prosadit závaznost předchozího nálezu Ústavního soudu nebo by mohlo vést k odstranění nejednotnosti judikatury obecných soudů a Ústavního soudu, případně jestliže by prostředek ochrany práv, který nebyl stěžovatelkou vyčerpán, nebyl tzv. "systémově efektivní".
O takový případ však v projednávané věci nejde, a nelze ani přisvědčit stěžovatelčině tvrzení, že žaloba pro zmatečnost není v její věci efektivní, když k rozhodnutí o jejím návrhu zatím nedošlo. Pokud by Ústavní soud stěžovatelce vyhověl a výjimku založenou citovaným ustanovením aplikoval, znamenalo by to, že by se věcí zabýval dříve, než mu náleží.
11. S ohledem na skutečnost, že vady návrhu na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost stěžovatelka odstranila podáním ze dne 1. 9. 2022 (č. l. 635), a vzhledem k tomu, že ze spisu plyne, že obecné soudy v návaznosti na uvedené stěžovatelčino podání již učinily řadu úkonů, nelze ani dospět k závěru, že by v řízení o žalobě pro zmatečnost bylo stiženo značnými průtahy, které by odůvodňovaly postup dle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dodává, že lze pochopit snahu stěžovatelky zvrátit podanou žalobou pro zmatečnost rozhodnutí krajského soudu, zároveň však nemůže odhlédnout od toho, že řízení o této žalobě stále probíhá. Postupoval proto podle § 43 odst. 1 písm. e) a její ústavní stížnost odmítl. Ukáže-li se, že podaná žaloba pro zmatečnost nepředstavovala prostředek nápravy podle výše citovaných ustanovení, může stěžovatelka podat proti napadenému usnesení krajského soudu ústavní stížnost znovu. Lhůtu pro její podání totiž v takovém případě nelze odvíjet od doručení napadeného rozhodnutí, neboť by se neslučovala s právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu, aby tento soud nejprve ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následně jako opožděnou podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj