Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. srpna 2024, č. j. 49 EXE 4263/2022-9185, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a nezletilých J. M. a M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl námitky stěžovatele coby povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 7. 2024. Uvedl, že exekutor byl oprávněn příkaz vydat, jím provedené výpočty nákladů exekuce a oprávněných jsou správné a vydaný příkaz je přezkoumatelný.
2. Stěžovatel podává proti shora označenému usnesení ústavní stížnost. Toto usnesení podle něj porušuje jeho základní práva podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh exekučního řízení a uplatněné námitky před okresním soudem. Namítá, že okresní soud nesprávně vyhodnotil příkaz k úhradě nákladů exekuce jako přezkoumatelný. Přezkoumatelnost okresní soud dovodil z obsahu exekučního spisu, nikoliv ze samotného příkazu, který potřebné údaje neobsahuje. S jednotlivými námitkami stěžovatele se okresní soud řádně nevypořádal a nesprávně vyhodnotil i zákonnost rozhodnutí exekutora.
4. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení, včetně rozhodnutí o nákladech exekučního řízení, zastává zdrženlivý postoj. Ačkoli i tato rozhodnutí mohou mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, sama o sobě zpravidla nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (nálezy sp. zn. I. ÚS 2174/20 , bod 20; II. ÚS 3627/18, bod 15). Ke zrušení výroku či rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud přistupuje jen ve výjimečných případech (nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 , bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23).
5. V posuzované věci důvod pro tento výjimečný zásah Ústavní soud neshledal. Z hlediska přezkumu rozhodnutí okresního soudu Ústavním soudem je podstatné, že stěžovatel nepředkládá žádnou věcnou argumentaci, kterou by závěry okresního soudu zpochybňoval. Pouze má za to, že se okresní soud jeho námitkami řádně nezabýval, popřípadě vyjadřuje s tímto posouzením obecný nesouhlas.
6. Ústavní soud shledal, že usnesení okresního soudu je dostatečně odůvodněno, a ve spojení s předchozím rozhodnutím okresního soudu ve stěžovatelově věci č. j. 49 EXE 4263/2022-9048 a příkazem k úhradě nákladů exekuce lze seznat důvody nesouhlasu soudu se stěžovatelovými námitkami. V prvé řadě se okresní soud přiklonil k názoru exekutora, že podle § 6 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti exekutor může vydávat příkazy k úhradě nákladů exekuce již v jejím průběhu (bod 26 napadeného usnesení). Dále okresní soud stěžovateli vysvětlil, že s jeho návrhy na zastavení exekuce podané po lhůtě podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen "EŘ"), není spojen odkladný účinek [§ 47 odst. 2 písm. b) a § 52 odst. 3 písm. b) EŘ] a exekutorovi nic nebrání exekuci provádět a vydávat příkazy k úhradě jejich nákladů (bod 26 napadeného usnesení a bod 13 usnesení č. j. 49 EXE 4263/2022-9048).
7. Napadený příkaz exekutor přezkoumatelným způsobem a se správnými výpočty podle okresního soudu odůvodnil. Tyto výpočty okresní soud částečně ověřil (body 27 a 28 napadeného usnesení). Pokud se stěžovatel domáhá přesného uvedení výpočtu např. odměny soudního exekutora ve výši 12 705 Kč, lze k tomu uvést, že je zřejmé, jak k této částce exekutor dospěl (15 % z částky 2 937 000 Kč, která vychází z § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ponížená o již uplatněnou odměnu ve výši 430 050 Kč + 21 % z výsledné částky jako daň z přidané hodnoty). Stejně tak lze z příkazu dovodit i další výpočty. Ani stěžovatelova námitka nesprávného vyhodnocení nepřezkoumatelnosti okresním soudem proto není opodstatněná.
8. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu